Apoštol Pavel nás učí, že náležité čtení „starozákonních Písem“ – která byla napsána především pro křesťany – vede k naději, radosti, trpělivosti a usilování o jednotu církve. Kéž nám Bůh dá, abychom žili ve světle toho, že Pán Ježíš přišel, přichází a přijde, aby se v nás rozhojňovaly právě tyto ctnosti…

Každý den bychom měli prožít ve světle Pánových příchodů: ve světle Jeho příchodu v inkarnaci, ve světle Jeho historických soudů, ve světle posledního dne. A to znamená, mimo jiné, že máme odložit hřích a obléct zdrženlivost a sebeovládání…

Pán Ježíš Kristus je spravedlivým davidovským Králem, který přináší do světa právo a spravedlnost; který se stará o svůj lid a krmí Ho; který skrze své služebníky sytí svůj lid v pustině, aby nezemdleli na cestě, ale došli až do Zaslíbené Země…

Společenství křesťanů je nadpřirozeným dílem Kristovy lásky; a apoštol Pavel zdůrazňuje, že toto dílo se děje, mimo jiné, skrze dávání almužen. A jednou z nejdůležitějších almužen, kterou máme dávat, je odpuštění…

Kána, Kafarnaum, kříž a královský syn, který je na pokraji smrti. Jak spolu souvisí a co nás učí o církvi?…

Apoštolské poselství je voláním ke Králově svatební hostině. Taková hostina je radostnou, slavnostní, velebnou událostí – a zároveň událostí politickou. Odmítnout Královo volání znamená odmítnout Mu loajalitu, odmítnou radostně přijmout Jeho Syna a sloužit Mu…

Ústřední pravdou v Kristu je odkládání starého lidství a oblékání nového, obnoveného, oslaveného lidství. To však není něco, co bychom mohli zvládnout sami – potřebujeme, aby nás druzí podepírali a přinášeli Bohu v modlitbách…

Bůh je štědrý ve své milosti. Apoštol Pavel za ni děkuje i v životech, kde by nás ji dost možná nenapadlo hledat. Milost však není protikladem ke striktnosti, ale naopak nás k ní vychovává; tam, kde je mnoho milosti, bude mnoho úsilí o svatost. Úsilí, které se bude projevovat láskou k Bohu a k bližnímu, a proto především láskou k Pánu Ježíši Kristu, který je naším Bohem i naším bližním…

Jakožto křesťané jsme povoláni žít životy hodné našeho vskutku slavného povolání – životy žárlivého usilování o pravdu a o jednotu církve, životy, v jejichž centru stojí Pánův stůl. Stůl, k němuž jsou zváni ti, kteří toho ani v nejmenším nejsou hodni…

Vzkříšení syna vdovy z Naim je skutečně bohatým obrazem. V širším kontextu Lukášova evangelia pro nás zdůrazňuje Boží lásku ke smluvním dětem, předkládá nám obraz Pánova exodu a vzkříšení a říká nám, mimo jiné, i o exkomunikaci. …pokud máme uši k slyšení…