Podobenství o ztracené ovci, o ztracené minci a o marnotratném synu jsou ve skutečnosti – podle slov Písma – jediným podobenstvím. Podobenstvím, které pro nás vykresluje, že Bůh je Bohem veškeré milosti a posílá svého Syna a svou církev, aby skrze lásku a utrpení shromáždili ze světa hříšníky, které On sám vítá s otevřenou náručí, odpouští jim a vede je do slávy.

Kázáno v Karlových Varech 16. 6. 2024.

1. svědek: Epištola: 1. Pt 5:5b-11

– srov. 1-5 – pokora a podřízenost především vůči starším, ale i navzájem, s ohledem na 5. přikázání (a čest vůči těm, kteří jsou jí hodni)

– v. 5 – „oblečte“ či „svažte/zauzlujte se“ – pokora je něco, co na sebe cíleně bereme, čím se vědomě zakrýváme, co nás svazuje a drží

– „pokorným“ – (Př 3:34 LXX); křesťanské společenství charakterizované vzájemnou pokorou, ohleduplností, dáváním si přednosti, neboť „Bůh pokorným dává milost“

– srov. Jk 4:6-10 – i zde pokora tváří v tvář boji s ďáblem

– v. 6 – pokoření kvůli povýšení, kvůli Božímu obhájení, ne kvůli věčnému červovství; v. 6-7 – pýcha může být projevem „starostí“

– v. 7 – „uvrhněte“ = „poté, co jste uvrhnuli“ („hodit na“ – pláště na oslátko, L 19:35); odkaz do Ž 55:23-24 – smělá důvěra

– „odložte na Něj své starosti, jelikož Mu na vás záleží, a pak pokorně přijměte, co vám pošle“; příkaz, ne rada

– v. 8 – „střízliví“ – srov. 1. Pt 1:13; 4:7; srov. 1. Pt 4:7-11

– 1. Pt 1:12-17 – v. 12-13 – střízlivost na základě velikosti, vážnosti a slávy zjevení a Božího díla v Kristu; a proto v. 14-17 – žít ve svatosti a bázni a ve světle posledního soudu

– „bděte“ – „buďte na stráži, ostražití, opatrní“ – máme nepřátele, kteří používají vše, včetně některých pozemských vládců; jsme ve válce Sémě hada a Sémě ženy; mám být na stráži

– 1. Pt 5:8 – důraz na střízlivost, uvážlivost: k výše zmiňované vážnosti křesťanství a krizi světa se přidává ďábel; „řvoucí lev“ – srov. Př 19:12; 28:15 – spojení s ničemnými vládci (z nichž první je Satan)

– „pohltil“ – Satan jako lev, který žere lidi; ostatně, je had, který žere prach (a my lidé jsme prach); velká vážnost; nicméně:

– v. 9 – „postavte se“, srov. Jk 4:7, 10 – vážnost ale vítězství; srov. 1. J 4:3-4; 5:18 – ďábel musí utéct, kvůli Tomu, který žije v nás, ne z vlastní síly a technik

– „tatáž utrpení“ – srov. 1. Pt 1:11 (srov. 10-13); 4:12-13; 5:1 – tatáž utrpení jsou Kristova utrpení v Jeho těle; „máme být střízliví, opatrní, pevní a smělí, jelikož trpíme v Kristu a s Kristem pro spásu světa“; utrpení církve po celém světě jsou (mysticky a v tajemství) Kristovým jediným vykupitelským utrpením

– v. 10 – „Bůh veškeré milosti“ – ne přísný soudce, ale milující Bůh VEŠKERÉ milosti, který nás POVOLAL ke slávě (ne jen odpustil hříchy) v Kristu

– jsme povoláni v Kristu trpět a být spolu s Ním povýšeni a oslaveni, „zbožštěni“ – srov. 2. Pt 1:3-4 – cíl není „získat odpuštění“, ale být spolu s celým stvořením dovedeni do slávy Kristovy plnosti; zcela jiný obsah posvěcení, utrpení, života a toho, jak velké je, že jsme obrazy Boha

– a tento Bůh nás „sám zdokonalí, utvrdí, posílí, postaví na pevný základ“ – vytrvalost, ctnost, vítězství nad ďáblem, sláva, nesmrtelnost jako Boží dar; jako plný projev Krista, který žije a trpí a je oslaven v nás

– a proto:

2. svědek: Evangelium: L 15:1-10

– srov. L 14:33-15:1

– v. 2 – „jí s nimi“ – Ježíš znovu a znovu jí mesiášovskou hostinu se špatnými lidmi: srov. L 5:30-32; 7:29, 34; 19:2-10

– v. 3 – „toto podobenství“ – tři příběhy (ztracená ovce, mince a syn/bratr), ale jediné podobenství; první dva ukazují radost, když se najde ztracené a připravují prostor pro třetí, kde jsou konfrontováni starší bratři, kteří nechtějí přijmout ty, které Pán přijímá

– v. 4-6 – „kdo z vás“ – nikdo

– obraz ochoty vzdát se všeho kvůli záchraně; v L 14:33 máme opustit všechno kvůli Pánu; …a to proto, že Pán opustil nebesa, aby přišel pro nás; srov. Fp 2:5-11

– Pán Ježíš Kristus jako dokonalý, sebeobětující Pastýř; pastýřem Božího lidu je Bůh, který přišel ke svému lidu a zároveň davidovský král: Ž 23:1; Mi 5:1-3; Iz 40:9-11; Ez 34:16-16; 22-24, kde kritika nevěrných pastýřů

– v. 5-6 – zmíněno „nesení na ramenou“, srov. Ex 28:9-12 (velekněz shromažďující a nesoucí lid se vším, co k tomu patří); oslava není o „hodnotě“ ovce, ale o radosti a lásce Pastýře

– v. 7 – láska NEBES k oběti pokání; pokání jako jedinečná oslava a jedinečné potěšení Boha

– v. 8-9 – zmíněna „zářící lampa“ v domě; srov. L 8:16-18

– opět podobný scénář: žena má 10 drachem (zhruba 1 ovce); oslava s přítelkyněmi a sousedkami v kontextu nalezení 1 denní mzdy; radost PŘED anděly (či v přítomnosti andělů), tedy Boží; štědré, sebeobětující dílo záchrany

– zbytek podobenství: L 15:11-32; radost otce a všech s ním ze vzkříšení kdysi neposlušného syna

– obraz pokání a sjednocení Izraele; pokání hříšníků z Izraele skrze Krista; příchod pohanů skrze Krista k Izraeli; a nikde nemáme být starší bratři, ale vždy se máme radovat (a obětovat) tak jako Bůh

– ale především obraz toho, že Kristus, muž, přináší hříšníka domů;
církev hledá, co se ztrácí a toulá v domě, a přináší světlo,
a Otec přijímá a raduje se a vyhlíží ty, kteří odešli a vrací se