Reformovaná kongregace Nejsvětější Trojice
Proměnění Pána Ježíše Krista na hoře bylo něčím, co si apoštolové nikdy nepřestali připomínat, něčím, v čem spatřovali jedinečné zjevení Boží slávy. My tuto událost dnes však můžeme mít tendenci přehlížet, mimo jiné proto, že často ani nevíme, co si s ní vlastně počít. Co se tedy děje na Hoře proměnění? A na jaké pravdy se máme podle biblický autorů soustředit především?
Boží trojjedinost je ústřední doktrínou Písma. Proto jsme si připomínali tři ústřední pilíře trojiční teologie: 1) Existuje jen jediný Bůh; 2) V tomto Bohu jsou tři rozlišené Osoby; 3) Tyto osoby jsou si rovné svým božstvím a všechny jsou nazývané Hospodinem. Zároveň jsme se zaměřili na pasáže dokazující (některými popírané!) božství Otce a fakt, že Duch Svatý, na rozdíl od tvrzení našich východních bratří, vychází od Otce i Syna.
Proč evangelista Lukáš (pobízený Duchem Svatým) cítil potřebu ve svém záznamu o Letnicích, o jedné z nejdůležitějších událostí v dějinách Církve, zaznamenat, že někteří se domnívali, že apoštolové jsou opilí? Mimo jiné proto, že se tak naplnilo důležité starozákonní proroctví. Jaké? A co to vlastně znamená pro nás dnes?
Když pro nás apoštol Jan zaznamenává vzkříšení Pána Ježíše Krista, chce, abychom v něm viděli znovustvoření světa, nový Chrám, velekněze, který dokonal své dílo, Adama, který miluje svou Evu, Trojjediného Boha, který přijde utěšit svůj lid, Církev, která vyvyšuje Pána, a mnoho dalších nádherných motivů a pravd. Jen potřebujeme mít oči k vidění...
Květná neděle nám připomíná vjezd Pána Ježíše Krista do Jeruzaléma. A když máme oči k vidění, Pán je při tomto příjezdu ohlášen jako Hospodin přicházející zkontrolovat svůj dům a vyhladit bezpráví, jako nový Jehú, jako davidovský král, jako Mesiáš táhnoucí do války, který bude zavržen a obhájen Bohem a přinese Božímu lidu nové oběti a nové svátky...
Neutralita je mýtus. Vždycky tu bude někdo, kdo bude udávat náš náhled na kalendář a na čas. Otázkou je, jestli to bude sekularismus, a nebo Pán Ježíš Kristus a historie Božího lidu. I proto je náležité připomínat si a slavit, že Bůh se stal člověkem, a to devět měsíců před Vánoci…
„A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli Jej do Jeruzaléma, aby Ho postavili před Pána...“ Biblický záznam o přinesení malého Ježíše do chrámu a očišťování Panny Marie není jen historickým detailem o Pánově dětství. Jedná se o událost plnou významu, která nám Pána Ježíše Krista vykresluje jako Boží Slovo, jako Spasitele národů, jako Mesiáše dosvědčeného věrným Izraelem i národy, které slyší evangelium. A je nám výzvou učit se od Simeona, od Marie a od prorokyně Anny...
Křest Posledního Adama, Pána Ježíše Krista byl jedinečnou událostí, která má nespočet zásadně důležitých rozměrů. Předkládá nám velkolepé pravdy ohledně Pánova mesiášství, je důležitá pro trojiční teologii, vykresluje nám Pána Ježíše jako Adama začínající nového lidstva a vysvětluje nám zásadní důležitost křesťanského křtu…
Písma opakovaně zdůrazňují důležitost toho, že Mesiáš narozený v Betlémě byl při svém obřezání pojmenován Ježíš. V tomto vyučování se proto zaměřujeme na důležitost toho, pod jakým jménem se Bůh napříč Písma zjevuje – a proč se toto jméno postupem času mění – a proč je tak důležité, abychom dnes znali a uctívali Boha Písem jako Ježíše.
O Slavnosti Narození Páně si připomínáme, že před více než dvěma tisíci lety se v Betlémě narodil Bůh jako Pastýř svého lidu, jako Pastýř, který je ode dnů věčných. A tohoto Pastýře krátce po Jeho narození přišli pozdravit – a poté o Něm hlásat – jiní, menší betlémští pastýři. Proto se zaměříme na Lukášův a Janův záznam Pánova narození a uvidíme, že jsou prodchnuty starozákonními proroctvími a předobrazy a vyzývají nás k věrnému svědectví – až na smrt.