Bůh je neměnným Bohem, který nás zachraňuje podle svého dobrého zalíbení – tak nás to učí sv. Pavel, sv. Jan i sv. Jakub. A právě proto nesmíme usnout na vavřínech, ale musíme přičinlivě naslouchat Božímu Slovu a žít podle něj v praxi. Boží svrchovanost a lidská snaha jsou dvě strany té samé mince.

V tomto životě jsme poutníky a cizinci, který přece už je náš v Pánu Ježíši Kristu. Jsme na cestě za cílem, kterým je příští život. Na této cestě ale nejsme sami; jsme skupinou poutníků, k níž přišel, přichází a přijde Pán Ježíš Kristus, aby nám dal radost...

Pán Ježíš je dobrým Pastýřem, který soucítí se svými ovcemi, jelikož sám je Beránkem, a vede je do slávy. A právě proto, že máme tohoto milujícího pastýře, můžeme utrpení brát jako milost, jako nezasloužený dar...

Bůh nám dal život, a ten život je v Jeho Synu, který sám je Život. Tuto pravdu nám dosvědčuje svým Duchem – skrze svátosti, skrze církev a i niterným svědectvím. Zároveň však ve své dobrotě a milosti pověřil své vyslance, vedoucí církve, aby tento Život nesli do světa... „Jako Mne poslal Otec, i Já posílám vás.“

Písma učí, že v Kristu jsme jako Církev, jako Kristovo tělo, zemřeli v Něm a vstali s Ním, a proto jsme s Ním usazeni v nebesích; podle toho nyní máme žít na zemi. Máme žít nebeský život, ztělesněný v novém Adamovi, novém Zahradníkovi...

Pán Ježíš Kristus přijel do Jeruzaléma na oslíku jako davidovský král vykreslený v Zachariáši 9 – a to znamená, že přijel jako Hospodin, který přináší spásu svým věrným, jako Jehú, který přijíždí vyhladit modlářství, jako dokonale poslušný a pokorný Syn, který na kříži oslavuje svého Otce.

Blíží se Velikonoce, vítězství Pána Ježíše Krista na kříži. Sám Pán nás učí, že až bude Syn vyvýšen, tehdy poznáme, že On je Ten, který říká „JSEM, KTERÝ JSEM“. Nicméně, Pánovo vyvýšení na kříž ani zdaleka nebylo Jeho jediným vyvýšením – Pán je naším nebeským Veleknězem a neustále se za nás přimlouvá...

Jeruzalémem, v němž přebývá Boží lid, je Církev, nebeský Jeruzalém, v jehož srdci je jeho Král, Pán Ježíš Kristus. Právě tak to podle apoštola Pavla vyučoval už Mojžíš, právě tak tomu věřil Abraham.

Hloupé řeči, chamtivost, nečistota a smilstvo nemají mezi křesťany místo – a to nejen proto, že svolávají Boží hněv, ale proto, že jsou skutky temnoty. A celé dějiny jsou válkou mezi Světlem a temnotou...

Kananejská žena v Matouši 15 je ztělesněním všech, kteří uznají, že jsou špinaví, že nejsou hodni být u Pánova stolu – právě takové Pán přijímá, právě takovým žehná, právě takové krmí a uzdravuje.