Letnice jsou Božím oznámením, že církev je Jeho lidem, Jeho Chrámem, Jemu příjemnou obětí, Jeho věrným ostatkem Izraele. O Letnicích Pán Ježíš Kristus přichází ve svém Duchu ke svému lidu, dává mu svůj život – život trpícího Mesiáše, který přemohl ďábla – a vede ho do světa nést ovoce.

Kázáno v Karlových Varech 19. 5. 2024.


Poznámky ke kázání:

1. svědek: Epištola: Sk 2:1-11

– v. 1 – „Letnic“:
1) padesátý den Pesachovém sabatu; SZ nedělní svátek;

2) „svátek týdnů“ (Dt 16:10), jelikož 7 týdnů po Pesachu + 1 den – nový začátek, nové stvoření, staré dovršeno a začíná nové

3) „svátek sklizně [prvotin]“, „den prvotin“ – shromáždění prvotin (Ex 23:16) – první sklizený snop, který posvěcuje celou sklizeň, děkuje Bohu za dary a je prosbou za hojnou sklizeň; apoštolská církev jako závdavek sklizně všech dalších generací (celého světa); (srov. Ř 8:18-23, křesťané žijící Duchem jako závdavek sklizení celého stvoření k neporušenosti a vzkříšenému životu)

4) 1 ze 3 hlavních svátků – Pesach (vyvedení z Egypta a Pánova oběť); 50. den Letnice, svátek prvotin; po čtyřech měsících Svátek stánků – návrat do Edenu a sklizení národů (přinášelo se 70 obětí za 70 národů), proto:

5) „50“ spojeno s milostivým létem, propuštěním otroků a návratem dědictví; Pánova oběť přináší letniční svobodu, která je prvotinou a předobrazem plné sklizně národů

6) oslava dání zákona (doražení k Sínaji), čtení z Ex 19-20; my máme nový zákon Ducha (Ř 8:2), který nás letničně uschopňuje k poslušnosti

7) Letnice i jako připomínka noemovské smlouvy; úzce spojená se Sinajem, jelikož znovustvoření světa drženého Božím zákonem; nepřekvapí nás křty, které jsou naplněním potopy (1. Pt 3:21)

– v. 1 – „všichni spolu“ – srov. Sk 1:13-14; Boží lid a předáci Božího lidu shromážděni na vyvýšeném místě, na místě Eucharistie; právě tam setkání s Duchem – v nebesích, u Pánova stolu

– v. 2-4 – vítr, zvuk z nebes, oheň a Boží promlouvání (skrze Ducha) – napříč Písmem zjevení Boží přítomnosti, přítomnosti Božího Ducha a Boží očišťující moci

– především odkaz do Ex 19:16–20 (který by byl právě v lekcionářích), kde zjevení „třetího dne“ (odkaz na neděli vzkříšení); nový Sinaj:

1) v Ex 19 se Bůh zjevuje ve vichřici a ohni na hoře – ve Sk 2 se zjevuje ve vichřici a ohni na jiném vyvýšeném místě, v horní místnosti

2) Mojžíš vystoupil na Sinaj k Bohu a poté sestoupil a přinesl Zákon; Ježíš, větší Mojžíš, vystoupil na nebesa k Bohu a poté sestoupil ve svém Duchu a přinesl svého Ducha, abychom dodržovali Zákon

3) po sestoupení menšího Mojžíše Boží kněžský lid vzal meče a proklál asi 3000 nevěrných (Ex 32:25-28), po sestoupení většího Mojžíše Boží nový kněžský lid vzal meč Ducha a proklál asi 3000 nevěrných (Sk 2:41)

4) Boží kněžský lid v Exodu slyšel „Zasvěťte se dnes Hospodinu … aby vám dnes dal požehnání“ (Ex 32:29), Boží nový kněžský lid ve Skutcích slyší, ať se dá pokřtít (což je posvěcující úkon kněžích, Lev 8), ať se posvětí a oddělí ke službě Bohu, aby dostal Boží požehnání (Sk 2:38-39).

– => jsou tu (dosvědčeni) noví předáci lidu, noví Boží mluvčí, noví kněží; je tu i nový Chrám:

– „naplnil celý dům“, srov. 2. Le 7:1-3; křesťané dosvědčeni jako nový Chrám a nová, Bohu příjemná oběť, jako místo, kde přebývá Jeho sláva (kterou je Kristus, srov. Žd 1:1-3)

– „jazyky“ – další místo, kde ohnivý jazyk srov. 1. Kr 18:31-40

1) Elijáš jako zástupce hrstky utlačovaných věrných v odpadlém Izraeli; Bůh sesílá oheň, kterým prohlašuje Elijáše za svého věrného a ukazuje, že ti, kdo Ho uctívají jako Elijáš, jsou Jeho věrným lidem.; oltář ze 12 kamenů – oltář ztělesňuje věrný (pokřtěný) Izrael

2) Při Letnicích Bůh sesílá oheň na hrstku utlačovaných věrných v odpadlém Izraeli; prohlašuje je za své věrné a odmítá odpadlictví a nepřijatelnost a ohavnost náboženství, které odmítá Krista Ježíše, a prohlašuje ho za baalismus; Boží věrná, přijatelná oběť pokřtěna

3) Elijáš obětuje býčka, kněžské zvíře – je zde souboj kněžstev (a poprava Baalovců) – a o Letnicích sestupuje oheň na nové kněžstvo (v předzvěsti popravy nevěrného Jeruzaléma).

– => jsou tu (dosvědčeni) noví předáci lidu, noví Boží mluvčí, noví kněží, nová oběť, nový Boží věrný lid; všichni ostatní jsou baalovci

– v. 4-6 – „všichni“ – naplnění Jl 2:27-3:5; Bůh se svým lidem (Immanuel) a v Jeho středu (v Duchu); obhajuje svůj lid; dá svému lidu inspirovaně promlouvat, zároveň proroctví o blížícím se soudu, z nějž Bůh zachrání svůj ostatek z Jeruzaléma

– „svou vlastní řečí“ – velmi zjevně lidské jazyky

– odkaz na Babylon: v Genesis 9 záchrana z Potopy; následuje výčet národů v Genesis 10 a Babylonská věž v Genesis 11; ve Skutcích 2 obnova noemovské smlouvy, výčet národů a počátek uzdravení Babylona skrze kázání

– v. 7-11 – v. 9-10 = seznam míst od východu na západ; směr návratu do Zahrady/k Bohu; v. 11 – Židé (nejvyšší třída), proselyté (věřící druhé třídy), Kréťané (v Ti 1:12 věřící, ale „lháři, zlá zvěř, líná břicha“), Arabové (obyvatelé Arábie) v Ga 4 jako zavržení a vyhnaní

 

2. svědek: Evangelium: J 14:15–31

– v. 15-17 – láska ke Kristu, poslušnost a přebývání Ducha jako neoddělitelné

– v. 18-20 – „jako sirotky“ – Pán Ježíš přichází v Duchu s Otcem; v. 19 – dává nám Boží život a hledíme na Něj skrze víru; v. 20 – přebývání v Bohu/Boha skrze Krista

– v. 21 – poslušnost jako podmínka Boží lásky a Božího sebezjevení

– v. 22 – náležitá otázka; srov. J 7:1-4

– v. 23-24 – „odpověděl“ (!); Pán je zjeven světu skrze to, že se zjevuje svému poslušnému lidu, který žije poslušně a přebývá s ním Bůh

– v. 27-29 – srov. Ř 14:17

– v. 30-31 – střet Bezhříšného s ďáblem (který odsouzen a poražen; srov. J 12:30-32; 16:7-11); Pánův kříž jako důkaz poslušné lásky a milující poslušnosti k Otci, srov. J 17:1-5

– v. 31 – „vzhůru, pojďme“ – poté rozhovor pokračuje ohledně nesení ovoce (srov. J 18:1); srov. J 12:23-33; Ježíš jdoucí na kříž šel nést ovoce a porazit ďábla; v J 14:31–15 hovoří o tom samém a vyzývá učedníky jít s Ním trpět a čelit ďáblu a nést ovoce