Reformovaná kongregace Nejsvětější Trojice
Jednou ze základních biblických pravd je Boží svrchovanost. Neexistuje jediný atom, jediný anděl, jediný démon nebo jediný člověk, nad kterým by Bůh dokonale nevládl a neměl ho dokonale pod kontrolou. Bůh mnohých dnešních křesťanů však vypadá dost jinak. Proto se pojďme podívat do Písma a o to pevněji se ukotvit v pravdě, že vše, co se děje, je dokonale v ruce našeho milujícího Otce.
Pán Ježíš Kristus vystoupil na nebesa, aby byl Hospodinem, který se ujal kralování. Pánovo kralování je však po vzoru Žalmu 110 kněžským kralováním, a proto k jeho nejústřednějším realitám patří Kristova velekněžská přímluva. A když studujeme Písmo pečlivě, vidíme, že Pánovu přímluvu není možné oddělit od Jeho oběti, od Jeho poslední večeře, od Jeho vítězného podmaňování národů, od Beránkovy svatební hostiny, od centra nebeského uctívání – a všechny tyto reality se setkávají u Pánova stolu, v Eucharistii.
Jak spolu souvisí Duha, oběť Pesachu a oběť díků, kterou Písma předpovídají jako ústřední oběť novozákonní doby? Všechny se jedinečným způsobem naplňují a rozkvétají v Eucharistii. Pán Ježíš Kristus pro nás ustanovil večeři Páně, abychom Bohu připomínali Jeho oběť Nové smlouvy – ne proto, že by byl Bohem, který zapomíná, ale proto, že je Bohem, který chce být upomínán.
Církev už od dob Otců chápala jako samotné srdce své bohoslužby oběť díků či oběť díkuvzdání. Jaký je vlastně biblický obsah oběti díků? A bylo od církve náležité, že si tento jazyk přivlastnila?
Ústřední a nejdůležitější povinností církve je uctívat Boha v Duchu a v Pravdě. Společné, liturgické, svátostné uctívání shromážděné církve není ničím menším než vedením války proti zlu, proti démonským mocnostem a jejich pozemským služebníkům. Bible nám předkládá ohromující pravdu, že v uctívání vystupujeme do nebes, připojujeme se k nebeským zástupům a Bůh na základě našeho naléhání soudí zlo a přináší nebesa na zemi. A, samozřejmě, Písmo nám toho o uctívání říká ještě mnohem víc...
Příběh o cizoložnici v chrámu je oblíbeným textem mnoha křesťanů. Mnozí však jeho slova vykládají v tom smyslu, že Pán Ježíš Kristus zde odkládá či dokonce porušuje zákon daný skrze Mojžíše. Pojďme se tedy podívat, proč tento text nic takového ani v nejmenším neříká, proč by bylo problémem, kdyby něco takového říkal, a že, jestli se Božího zákona nějak týká, ve skutečnosti jeho závaznost potvrzuje.
„Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propouštět vaše ženy, od počátku však tomu tak nebylo…“ Pánova slova z Matouše 19, kteří mnozí vykládají tak, že Pán Ježíš Kristus kritizuje Boží standardy zjevené skrze Mojžíše. Faktem je, že kdyby to Pán Ježíš Kristus dělal, ukázal by se tím jako falešný prorok, který protiřečí Písmům a sám sobě, a kterému na oplátku protiřečí Jeho apoštolové… Nuže, byl Ježíš Nazaretský falešným prorokem, nebo se tu děje něco jiného?
Najdou se mnozí, kteří budou chtít kontrastovat starozákonní dobu, kdy Bůh byl přísným, strohým vládcem svého lidu, zatímco dnes, v novozákonní době, je milostivým otcem. A přece, dost možná nejústřednějším tématem knihy Deuteronomium, kterou mnozí považují prostě za ubíjející seznam příkazů a zákazů a trestů, je Boží otcovství, Boží péče a něha a láska vůči Jeho lidu. Bůh v Deuteronomiu naléhá na svého milovaného syna, ať je poslušný, aby se mu dobře vedlo. A jestli to nevidíme, potřebujeme se odnaučit být slepí…
Půst je – či by měl být – obdobím zesíleného duchovního boje, obdobím o to vytrvalejších a úpěnlivějších modliteb, a proto zaměříme na jedno z nejklasičtějších témat týkajících se duchovního boje, neboli na to, co Písmo nazývá Boží zbrojí. Pro mnohé to možná bude překvapením, ale uvidíme, že texty na toto téma nám předkládají především jednotu Krista a Jeho Církve jako základ toho, jak Boží Pomazaný jedná ve světě a bojuje se zlem. Církev obléhá brány podsvětí, ne naopak.
Tuto čtvrtou adventní neděli dokončujeme přehled nejznámějších biblických proroctví, zaslíbení a předobrazů Mesiáše. Zaměřujeme se na Malé proroky, a tak vidíme Božího Syna, Božího proroka z Galileje, věčného Pastýře z Betléma, Hospodina, který se raduje nad svým lidem, velekněze Jóšuu, Hospodina přicházejícího do svého chrámu…