Když necháme promluvit Písma, zjistíme, že křesťanská láska, která se projevuje v každodenní pomoci bližním, a především bratřím, není jen něčím lidským – je darem, který je do nás vléván Božím Duchem. Bůh nám v Kristu dává sám sebe – a tak se i máme moudře dávat sami sebe druhým skrze službu.

Sv. Janovi bylo dáno nahlédnout něco z pravd uctívání Trojjediného Boha v nebesích – a právě tyto pravdy by měly pohánět náš křesťanský život. Jsme pokřtěni, abychom mohli vkročit na cestu vysvobození z hříchu a hledění na Boha, který je Pramenem veškeré krásy a veškerého dobra.

Pán Ježíš učil své učedníky, že vystupuje na nebesa, aby s Církví přebýval s o to větší plností. Jeho příchod v Duchu slavíme o Letnicích – a když se zaměříme na starozákonní obsah Letnic, zjistíme, že se v nich setkáváme, mimo jiné, s Noemem, Mojžíšem, Elijášem. A také pochopíme, proč byli učedníci považováni za opilé...

Kristův život proudí celým Jeho tělem, celou Církví. A zjevuje se především dvěma způsoby: Láskou a trpícím svědectvím. A právě trpící svědectví je další příležitostí projevovat si vzájemně lásku a sloužit si navzájem v našich potřebách.

Křesťané se mají udržovat neposkvrněnými od světa. To je však něco, co jim vyslouží odmítání, přehlížení a nepřátelství světa. Cestu nám ale prošlapal Pán Ježíš Kristus, který nás ujišťuje, i kdyby nás opustili všichni, Bůh nás nikdy neopustí. „Ve světě máte soužení. Ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.“

Bůh je neměnným Bohem, který nás zachraňuje podle svého dobrého zalíbení – tak nás to učí sv. Pavel, sv. Jan i sv. Jakub. A právě proto nesmíme usnout na vavřínech, ale musíme přičinlivě naslouchat Božímu Slovu a žít podle něj v praxi. Boží svrchovanost a lidská snaha jsou dvě strany té samé mince.

V tomto životě jsme poutníky a cizinci, který přece už je náš v Pánu Ježíši Kristu. Jsme na cestě za cílem, kterým je příští život. Na této cestě ale nejsme sami; jsme skupinou poutníků, k níž přišel, přichází a přijde Pán Ježíš Kristus, aby nám dal radost...

Pán Ježíš je dobrým Pastýřem, který soucítí se svými ovcemi, jelikož sám je Beránkem, a vede je do slávy. A právě proto, že máme tohoto milujícího pastýře, můžeme utrpení brát jako milost, jako nezasloužený dar...

Bůh nám dal život, a ten život je v Jeho Synu, který sám je Život. Tuto pravdu nám dosvědčuje svým Duchem – skrze svátosti, skrze církev a i niterným svědectvím. Zároveň však ve své dobrotě a milosti pověřil své vyslance, vedoucí církve, aby tento Život nesli do světa... „Jako Mne poslal Otec, i Já posílám vás.“

Písma učí, že v Kristu jsme jako Církev, jako Kristovo tělo, zemřeli v Něm a vstali s Ním, a proto jsme s Ním usazeni v nebesích; podle toho nyní máme žít na zemi. Máme žít nebeský život, ztělesněný v novém Adamovi, novém Zahradníkovi...