Hloupé řeči, chamtivost, nečistota a smilstvo nemají mezi křesťany místo – a to nejen proto, že svolávají Boží hněv, ale proto, že jsou skutky temnoty. A celé dějiny jsou válkou mezi Světlem a temnotou...

Kananejská žena v Matouši 15 je ztělesněním všech, kteří uznají, že jsou špinaví, že nejsou hodni být u Pánova stolu – právě takové Pán přijímá, právě takovým žehná, právě takové krmí a uzdravuje.

Křesťanský život – nebo prostě jakýkoliv lidský život – je životem zkoušek, protivenství a pokušení. Když zkoušky přicházejí, máme se radovat, jelikož nás vedou k dospělosti. Sám Pán Ježíš Kristus byl připraven na svou službu zkouškami, v nichž se osvědčil – jako nový Adam a jako dokonalý Boží Lid.

Tváří v tvář popisu lásky v 1. listu Korintským 13 musíme my všichni uznat, že jsme žebráci; že nejsme takoví, jací máme být. Ale dobrou zprávou je, že Láska se stala tělem v Pánu Ježíši Kristu a uschopňuje nás milovat.

Služebníci evangelia nemají dosvědčovat a doporučovat sami sebe – dosvědčuje je Pán tím, že žehná jejich dílu Slova a že se na nich zjevuje Jeho život trpícího Služebníka. A neoddělitelnou součástí služby Slova je zasévání...

Křesťanský život je závod – závod, který si žádá sebekázeň, sebezapření a především vědomí cíle, k němuž směřujeme. Den za dnem máme zapomínat na vše, co je za námi, a namáhat se vpřed. Právě tak pomůžeme ke spáse i našim bratrům a sestrám.

Když se sv. Pavel stal křesťanem, neopustil tím náboženství svých otců – došel jeho naplnění. Jak řekl sv. Augustin: „Nový zákon je skryt ve Starém, Starý je odhalen v Novém.“ A přece, v jiném smyslu se Pavel všeho vzdal, aby získal Krista, a my jsme povoláni následovat tento Jeho příklad.

Církev je jediným tělem, jedinou rodinou, v níž máme žít ve svazku vzájemné oddanosti pro dobro druhých; a ústředním místem jejího života je Pánova svatební hostina.

Když čteme záznam o dvanáctiletém Pánu Ježíši Kristu v Chrámu, nemáme v něm vidět „zajímavou epizodu z Pánova dětství“, ale zjevení Pána Ježíše Krista jako většího Samuele, jedinečného Božího Syna. A i v Jeho dvanácti letech se od Něj máme učit...

Pán Ježíš Kristus je zaslíbeným Abrahamovým Synem; je Chlebem daným světu; je Tím, který na sebe vzal vše, co bylo naše – hřích, kletbu a smrt – aby nám dal vše, co je Jeho – společenství s Bohem, spravedlnost a věčný život.