Křesťanský život je závod – závod, který si žádá sebekázeň, sebezapření a především vědomí cíle, k němuž směřujeme. Den za dnem máme zapomínat na vše, co je za námi, a namáhat se vpřed. Právě tak pomůžeme ke spáse i našim bratrům a sestrám.

Když se sv. Pavel stal křesťanem, neopustil tím náboženství svých otců – došel jeho naplnění. Jak řekl sv. Augustin: „Nový zákon je skryt ve Starém, Starý je odhalen v Novém.“ A přece, v jiném smyslu se Pavel všeho vzdal, aby získal Krista, a my jsme povoláni následovat tento Jeho příklad.

Církev je jediným tělem, jedinou rodinou, v níž máme žít ve svazku vzájemné oddanosti pro dobro druhých; a ústředním místem jejího života je Pánova svatební hostina.

Když čteme záznam o dvanáctiletém Pánu Ježíši Kristu v Chrámu, nemáme v něm vidět „zajímavou epizodu z Pánova dětství“, ale zjevení Pána Ježíše Krista jako většího Samuele, jedinečného Božího Syna. A i v Jeho dvanácti letech se od Něj máme učit...

Pán Ježíš Kristus je zaslíbeným Abrahamovým Synem; je Chlebem daným světu; je Tím, který na sebe vzal vše, co bylo naše – hřích, kletbu a smrt – aby nám dal vše, co je Jeho – společenství s Bohem, spravedlnost a věčný život.

Matoušův rodokmen Pána Ježíše Krista nám Pána vykresluje jako Boha Izraele a jako dokonalého Izraelce. A tak vidíme, že Pán Ježíš Kristus přišel v plnosti času, aby vzal Boží lid k dospělosti; abychom v Něm a skrze Něj získali dědictví Božích dětí.

Křesťanský život je cestou za dokonalostí; je cestou proměny ke Kristovu obrazu – k obrazu bezhříšného Člověka, který byl učiněn dokonalým skrze to, co vytrpěl. A proto v našem životě budou mnohá soužení, mnohé strachy, mnohé bolesti. I proto nám Písmo přikazuje, ať se nestrachujeme, ale předkládáme je Bohu s díkůvzdáním...

Apoštol Pavel označuje biblické sdělení jako „Boží tajemství“. „Víra jednou provždy svěřená svatým“ je hluboká a žádá si čas, závazek, soustředění, oddanost. Žádá si jednomyslnost, jejíž ústřední snahou je líbit se Bohu – bez ohledu na to, co říkají lidé. Vzorem takové víry mají být služebníci Slova – a Pán Ježíš Kristus nám říká, že vzorovým příkladem v tomto ohledu byl Jan Křtitel. Co se tedy máme od Jana naučit?

Apoštol Pavel nás učí, že náležité čtení „starozákonních Písem“ – která byla napsána především pro křesťany – vede k naději, radosti, trpělivosti a usilování o jednotu církve. Kéž nám Bůh dá, abychom žili ve světle toho, že Pán Ježíš přišel, přichází a přijde, aby se v nás rozhojňovaly právě tyto ctnosti.

Každý den bychom měli prožít ve světle Pánových příchodů: ve světle Jeho příchodu v inkarnaci, ve světle Jeho historických soudů, ve světle posledního dne. A to znamená, mimo jiné, že máme odložit hřích a obléct zdrženlivost a sebeovládání.