Církev je rodina; rodina, která si má v pokoře projevovat si milosrdenství a navzájem se podepírat ve životě naděje, kterou je Pán Ježíš Kristus sám. Ale nejen to, tato rodina je volána společně rybařit, být si eucharistickými společníky, kteří společně vyrážejí na hlubinu...

Křesťané jsou voláni napodobovat milosrdenství svého nebeského Otce, který je Bohem veškeré milosti, a tak se podílet na Božím díle ve světě, kterým není nic menšího než vyvedení celého stvoření v novém Exodu z pomíjivosti do nepomíjivosti. Veškerá naše soužení a veškerá naše protivenství jsou porodními bolestmi nového světa, kde už nebudou slzy a utrpení.

Bůh se nám skrze apoštola Petra zjevuje jako Bůh veškeré milosti. A tato milost je pro nás ilustrována třemi podobenstvími, které jsou jediným podobenstvím – podobenstvím o ztracené ovci, ztracené drachmě a marnotratném synu. Když se nad tímto podobenstvím zamyslíme, vykresluje nám ohromující Boží lásku, která se zjevila v Pánu Ježíši Kristu. Pán Ježíš Kristus nás vyzývá, ať se staneme Jeho učedníky a opustíme všechno – neboť On všechno opustil…

Dějiny jsou střetem dvou lidů – sémě ženy a sémě hada, lidu Ábelova a lidu Kainova, lidu Božího a lidu Satanova. Boží lid žije z Božího života, z Boží lásky, kterou do něj Bůh vylévá skrze svého Ducha; a je lidem, v jehož centru stojí Pánův stůl, stůl, ke kterému jsou zváni všichni, kdo uznávají svou nedostatečnost a to, že potřebují uzdravení.

Bůh je Láska – a zjevuje se nám v Synu, o němž je řečeno, že je Pravda. A i proto není křesťanský život možné oddělit od dogmat a od praktické lásky k bližnímu. Bůh do nás v životě Církve vlévá svou lásku, abychom mohli žít pro dobro svých bratrů a sester a k Boží slávě...

Boží trojjedinost je nejen ústřední pravdou Písma, je i pramenem radost Božích věrných. V našem křtu je nám otevřena cesta k Božímu životu, v Pánu Ježíši Kristu a v Duchu Svatém jsme pozvednuti k tomu připojovat se k nebeskému uctívání, k tomu zažívat už teď něco málo z věčnosti, k níž se upínáme.

Když vezmeme v potaz starozákonní koncept Letnic a obrazy, které nám předkládají inspirovaní autoři, zjistíme, že Letnice nejsou ničím menším než, mimo jiné, počátkem sklizně celého světa, jsou novým zjevením Boha na novém Sinaji, jsou novým vítězstvím většího Elijáše na novém Karmelu, jsou zasvěcením kněží a Chrámu a otevřením nejsvětější svatyně...

Písmo nás vybízí čelit krizím s uvážlivostí a modlitbou; vyzývá nás být připraveni poskytovat praktickou pomoc a uznávat své dary i svá omezení – a v tom všem pamatovat, že Kristus žije v Církvi svou láskou i svým utrpením.

Boží zákonem nám zjevuje, jací máme být, to, že takoví nejsme, a to, jak je Pán Ježíš Kristus řešením našeho selhání. Zjevuje nám toho však mnohem více – mimo jiné to, že náš Pán přemohl svět, že se s námi dělí o své vítězství a ve svém Duchu je stále s námi, abychom mohli být čistí a neposkvrnění.

Boží Slovo k nám nepřichází jen jako informace, jen jako vyučování teologie, ale jako zasévání Kristova vlastního života do nás, které nás vystrojuje k tomu jít do světa a vydávat svědectví o Pánově vítězství.