Pán Ježíš Kristus přijel do Jeruzaléma na oslíku jako davidovský král vykreslený v Zachariáši 9 – a to znamená, že přijel jako Hospodin, který přináší spásu svým věrným, jako Jehú, který přijíždí vyhladit modlářství, jako dokonale poslušný a pokorný Syn, který na kříži oslavuje svého Otce.

Blíží se Velikonoce, vítězství Pána Ježíše Krista na kříži. Sám Pán nás učí, že až bude Syn vyvýšen, tehdy poznáme, že On je Ten, který říká „JSEM, KTERÝ JSEM“. Nicméně, Pánovo vyvýšení na kříž ani zdaleka nebylo Jeho jediným vyvýšením – Pán je naším nebeským Veleknězem a neustále se za nás přimlouvá...

Jeruzalémem, v němž přebývá Boží lid, je Církev, nebeský Jeruzalém, v jehož srdci je jeho Král, Pán Ježíš Kristus. Právě tak to podle apoštola Pavla vyučoval už Mojžíš, právě tak tomu věřil Abraham.

Hloupé řeči, chamtivost, nečistota a smilstvo nemají mezi křesťany místo – a to nejen proto, že svolávají Boží hněv, ale proto, že jsou skutky temnoty. A celé dějiny jsou válkou mezi Světlem a temnotou...

Kananejská žena v Matouši 15 je ztělesněním všech, kteří uznají, že jsou špinaví, že nejsou hodni být u Pánova stolu – právě takové Pán přijímá, právě takovým žehná, právě takové krmí a uzdravuje.

Křesťanský život – nebo prostě jakýkoliv lidský život – je životem zkoušek, protivenství a pokušení. Když zkoušky přicházejí, máme se radovat, jelikož nás vedou k dospělosti. Sám Pán Ježíš Kristus byl připraven na svou službu zkouškami, v nichž se osvědčil – jako nový Adam a jako dokonalý Boží Lid.

Tváří v tvář popisu lásky v 1. listu Korintským 13 musíme my všichni uznat, že jsme žebráci; že nejsme takoví, jací máme být. Ale dobrou zprávou je, že Láska se stala tělem v Pánu Ježíši Kristu a uschopňuje nás milovat.

Služebníci evangelia nemají dosvědčovat a doporučovat sami sebe – dosvědčuje je Pán tím, že žehná jejich dílu Slova a že se na nich zjevuje Jeho život trpícího Služebníka. A neoddělitelnou součástí služby Slova je zasévání...

Křesťanský život je závod – závod, který si žádá sebekázeň, sebezapření a především vědomí cíle, k němuž směřujeme. Den za dnem máme zapomínat na vše, co je za námi, a namáhat se vpřed. Právě tak pomůžeme ke spáse i našim bratrům a sestrám.

Když se sv. Pavel stal křesťanem, neopustil tím náboženství svých otců – došel jeho naplnění. Jak řekl sv. Augustin: „Nový zákon je skryt ve Starém, Starý je odhalen v Novém.“ A přece, v jiném smyslu se Pavel všeho vzdal, aby získal Krista, a my jsme povoláni následovat tento Jeho příklad.