Klíčovou biblickou pravdou je, že když vírou hledíme na slávu Pána Ježíše Krista, jsme tím proměňováni k Jeho podobě, jsme uschopňováni žít podle Božích přikázání. Nicméně, abychom mohli hledět na Pánovu slávu, nejprve potřebujeme, aby On sám uzdravil a pokřtil naše oči. Jedině tak budeme uschopněni vidět Ho, slyšet Ho a hovořit o Něm správně.

Kázáno v Karlových Varech 18. 8. 2024.

1. svědek: Epištola: 2. Korintským 3:4-9

– v. 4 – srov. v. 1-3 – po změně plánů na návštěvu Korintských (k. 1-2) obhajoba apoštolství a charakterizování náležité služby; v. 3 – korintští důkazem, že Pavel slouží Nové smlouvě, jelikož v životech posluchačů se naplňuje ústřední zaslíbení Nové smlouvy, láska k zákonu a poslušnost (Jer 31:33; Ez 11:19-20; 36:25-27

– v. 4-5 – Pavel v díle služby spoléhá ne na sebe („smiluj se nade mnou, hříšným“), ale na Boha skrze Krista; odpověď na otázku, „kdo je způsobilý“ (2. Kor 2:14-16)

– falešní apoštolové se chlubí svou dostatečností a duchovností (2. Kor 10:12), ale Pavel vytrvale odmítá svou dostatečnost a „vyvyšuje svou slabost“ (např. 2. Kor 1:8-10; 4:6-7; 12:9); Pavel zbožný a „cvičený“ (a denně se cvičící, 1. Kor 9), a proto dáno velikostí slávy; zároveň „Boží milostí jsem to, co jsem“ (1. Kor 15:10)

– Pavel odkazuje na Ex 4:10 (LXX), srov. 2. Kor 11:6; Bůh si vždycky volil „nevhodné“; apoštolové jako větší Mojžíšové většího Mojžíše ve větším Exodu

– v. 6 – „služebníky“ – „diákony“, a proto musíme být v NZ opatrní, zdaleka ne striktní rozdělení diákonů, starších, biskupů atd.; vždy rekonstrukce systému, ne hádání o přesná slova; „nové smlouvy“ – ustanovena skrze Kristovo spasitelské dílo a zpřítomněna v Eucharistii (např. L 22:19-20)

– „litera zabíjí, Duch obživuje“ – „litera“ = „to, co je napsáno“, mimo jiné i Písma (J 5:47; 2. Tim 3:15!!!); Pavel se určitě nestaví proti Písmům, a proto opatrně; „zabíjí“ = běžné „zabíjí“; „obživuje“ – téměř (či zcela) všude míní „křísí“ (srov. 1. Kor 15:21-22; 35-36; 44-45)

– zároveň: Ž 19:8-11; 119:29, 50, 93, 149, 156, 159; Boží Slovo, Boží zákon, Boží psané zjevení dává život; srovnání litery a Ducha i v Ř 2:25-29 (v. 27!); kontrast „litery a neposlušnosti“ a Ducha a poslušnosti; „litera“ jako odkaz na neposlušné (a nevěřící) židovství

– srov. Ř 7:5-7a – „v těle“ nás zákon – litera – zabíjí; problém není zákon, ale hřích člověka (v. 7); kontrast proti „novotě Ducha“ (v. 6)

– srov. Ř 8:3-8; „v těle“ neposlušnost vůči zákonu (a neschopnost poslechnout), v Duchu poslušnost vůči němu (v. 4); znovu, „litera“ jako neposlušné (a nevěřící židovství“, „tělo“, v kontrastu vůči (poslušnému) Duchu

– 2. Kor 3:6 – historická debata: 1) kontrast historický – mojžíšovské zřízení (a SZ doba obecně) jako doba odsouzení; Písmo přikazuje, ale neuschopňuje, ale dnes jsme uschopněni Duchem; Jan Zlatoústý a Augustin; nebo 2) kontrast hermeneutický – SZ Písma popisují historické události, stíny a předobrazy, ale ty jsou bez Krista bez života, potřebujeme duchovní/typologický/alegorický smysl, a tak vidět Krista, který nám dává život; Origenes, Atanáš, Řehoř z Nyssy

– v. 7-11 – zjevně srovnání Staré a Nové smlouvy; smlouva „smrti a odsouzení“, která pomíjí, vs. zůstávající smlouva Ducha a spravedlnosti; zjevně první možnost, historický kontrast

– v. 12-15 – nevěřící Izrael otupělý a „zakrytý závojem“; v. 16-17 – obrátit se ke Kristu odkryje závoj, a tak je člověk schopný vidět; vidět co? v. 18 – vidět Kristovu slávu; kdy?, srov. v. 14-15 – při čtení SZ Písem; velmi zjevně druhá možnost, hermeneutický kontrast

– obě možnosti: SZ doba byla dobou „smrti a odsouzení“; protože Židé nečetli náležitě (typologicky, alegoricky, prorocky) Písma, neviděli v nich Krista, a tak nebyli obživeni k poslušnosti

– v. 17-18 – Pán je Duch, „Pánova sláva“; srov. 2. Kor 4:3-6; Pán Ježíš jako Duch; srov. 1. Kor 15:45; Pán jako ztělesnění Ducha vzkříšení

– v. 7-8 – „v takové slávě, že nemohli pohledět“ – kontrast ne „špatný a dobrý“, ale „obrovsky slavný a ještě mnohem víc obrovsky slavný“; „nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře“ – srov. Ex 34:29-35; my všichni dnes máme výsady, které přesahují Mojžíše, a tak jsme jedinečněji oslavováni (2. Kor 3:18)

– v. 14 – Kristus a realita Nové smlouvy, kvůli nimž „mojžíšovská sláva pomíjí“ byly už v Mojžíšově době, a proto SZ věřící mohli mít „životadárnou literu“ Ž 19

– v. 9 – „oplývá“ „služba“ „spravedlnost“; naše ospravedlnění?; ano (jelikož kontrast vůči odsouzení), ale: „oplývá“ (8:2, 7, 7; 9:8, 8, 12); „služba“ (8:4; 9:1, 12, 13); „spravedlnost“ (9:10); srov. 2. Kor 8:2-7; 9:8-13 (a celá řada dalších ozvěn)

– pohonem dobročinnosti je kontemplace; pohonem posvěcování a služby je typologické čtení

2. svědek: Evangelium: Mk 7:31-37

– v. 31 – začátek: Týr, cíl je GM

– „přivedli a prosili ho“ – totožný jazyk v Mk 8:22(-26); v širší kontextu Mk 8:14-35, kde (postupné) uzdravení muže značí postupné uzdravení duchovní hluchoty učedníků

– v. 33-35 – „vzal ho stranou“ – oddělení muže od ostatních; „vložil své prsty“ – dotyk Božích rukou (Adam), Exodus vykonaný Božím prstem (egyptské rány); „plivl“ – voda spojená s Dechem z Božích úst; pokřtěné uši a jazyk

– v. 34 – „vzhlédl k nebi“ – už v Mk 8:24; ale srov. Mk 6:41 (už jen; poprvé a definující); „vzdychl“ – „zaúpěl“, jako když my v Ř 8:23 „sténáme a pracujeme k porodu“ (nové narození); „Effatha“ – aramejské (neboli SZ) „otevři se“ – eucharistické gesto v kontextu Exodu a „otevři se“; srov. Ž 81:10

– v. 35 – „uvolněno pouto“ – „rozvázán [provaz]“ – srov. Mk 1:7 (Jan) a 11:2, 4, 5 (oslátko); „mluvit správně“

– ti, jejichž jazyk je pokřtěný a krmený, mají rozvázaný jazyk, a tak jsou jako Jan a promlouvají a nesou Ježíše a mluví správně (jak se to začnou učit apoštolové v Mk 8); v. 32 – „špatně mluvící“ – znovu Ex 4:10-11

– v. 36 – „nařídil, aby neříkali“ – srov. Mk 9:9; srov. Mk 9:1-10, poté 17-27; totožné motivy v Mk 7 a 8 i 9 jako zjevení Pánovy slávy, ale správně může být hlásána až po vzkříšení; zároveň naplnění Iz 42:1-2

– v. 37 – „převelice ohromeni“ – jelikož zjevení Slávy; „slyšeli“ – všude jinde „kdo má uši k slyšení, ať slyší“ (Mk 4:9, 23, 33; 7:16); naplnění Iz 35:4-6; Hospodin přišel uzdravit svůj lid

– uzdravený „jazyk“: Mk 16:15-17; Bůh navštívil svůj lid a uzdravuje svět