Dějiny jsou střetem dvou lidů – sémě ženy a sémě hada, lidu Ábelova a lidu Kainova, lidu Božího a lidu Satanova. Boží lid žije z Božího života, z Boží lásky, kterou do něj Bůh vylévá skrze svého Ducha; a je lidem, v jehož centru stojí Pánův stůl, stůl, ke kterému jsou zváni všichni, kdo uznávají svou nedostatečnost a to, že potřebují uzdravení.

Bůh je Láska – a zjevuje se nám v Synu, o němž je řečeno, že je Pravda. A i proto není křesťanský život možné oddělit od dogmat a od praktické lásky k bližnímu. Bůh do nás v životě Církve vlévá svou lásku, abychom mohli žít pro dobro svých bratrů a sester a k Boží slávě...

Boží trojjedinost je nejen ústřední pravdou Písma, je i pramenem radost Božích věrných. V našem křtu je nám otevřena cesta k Božímu životu, v Pánu Ježíši Kristu a v Duchu Svatém jsme pozvednuti k tomu připojovat se k nebeskému uctívání, k tomu zažívat už teď něco málo z věčnosti, k níž se upínáme.

Když vezmeme v potaz starozákonní koncept Letnic a obrazy, které nám předkládají inspirovaní autoři, zjistíme, že Letnice nejsou ničím menším než, mimo jiné, počátkem sklizně celého světa, jsou novým zjevením Boha na novém Sinaji, jsou novým vítězstvím většího Elijáše na novém Karmelu, jsou zasvěcením kněží a Chrámu a otevřením nejsvětější svatyně...

Písmo nás vybízí čelit krizím s uvážlivostí a modlitbou; vyzývá nás být připraveni poskytovat praktickou pomoc a uznávat své dary i svá omezení – a v tom všem pamatovat, že Kristus žije v Církvi svou láskou i svým utrpením.

Boží zákonem nám zjevuje, jací máme být, to, že takoví nejsme, a to, jak je Pán Ježíš Kristus řešením našeho selhání. Zjevuje nám toho však mnohem více – mimo jiné to, že náš Pán přemohl svět, že se s námi dělí o své vítězství a ve svém Duchu je stále s námi, abychom mohli být čistí a neposkvrnění.

Boží Slovo k nám nepřichází jen jako informace, jen jako vyučování teologie, ale jako zasévání Kristova vlastního života do nás, které nás vystrojuje k tomu jít do světa a vydávat svědectví o Pánově vítězství.

Naše životy jsou poutí světem, který nám už patří v Pánu Ježíši Kristu, ale který přece je tak daleko od toho, čím jednou bude, že vlastně ani není naším domovem. A při této naší pouti k nám znovu a znovu přichází náš Pán, jelikož odešel k Otci, a povzbuzuje a podepírá nás.

Pán Ježíš Kristus je Dobrým Pastýřem svých ovcí – a zároveň je trpícím Beránkem. Jít za Pánem jako Jeho ovce je tedy neoddělitelné od toho, abychom brali svůj kříž a následovali Ho. Ale ať už procházíme čímkoliv, ať už se na nás Kristův život zjevuje jakýmkoliv protivenstvím, On je Ten, který nás předešel, a to v utrpení a ve vítězství. A právě proto nám Písmo překládá nespravedlivé soužení jako Boží dar, jako Boží milost, jako výsadu Jeho milovaných...

Pán Ježíš přišel do našich strachů a pochybností, do našeho hříchu a smrti, aby nám přinesl pokoj, jaký nic na tomto světě nemůže dát. Tento svůj pokoj nám dává a dosvědčuje skrze Ducha Svatého, skrze svátosti a skrze služebníky evangelia. Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.