Naše životy jsou poutí světem, který nám už patří v Pánu Ježíši Kristu, ale který přece je tak daleko od toho, čím jednou bude, že vlastně ani není naším domovem. A při této naší pouti k nám znovu a znovu přichází náš Pán, jelikož odešel k Otci, a povzbuzuje a podepírá nás…

Pán Ježíš Kristus je Dobrým Pastýřem svých ovcí – a zároveň je trpícím Beránkem. Jít za Pánem jako Jeho ovce je tedy neoddělitelné od toho, abychom brali svůj kříž a následovali Ho. Ale ať už procházíme čímkoliv, ať už se na nás Kristův život zjevuje jakýmkoliv protivenstvím, On je Ten, který nás předešel, a to v utrpení a ve vítězství. A právě proto nám Písmo překládá nespravedlivé soužení jako Boží dar, jako Boží milost, jako výsadu Jeho milovaných…

Pán Ježíš přišel do našich strachů a pochybností, do našeho hříchu a smrti, aby nám přinesl pokoj, jaký nic na tomto světě nemůže dát. Tento svůj pokoj nám dává a dosvědčuje skrze Ducha Svatého, skrze svátosti a skrze služebníky evangelia. Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu…

Pán Ježíš Kristus je novým Adamem, který je poslušný v zahradě, a novým Jákobem, který se setkává se svou nevěstou u odvaleného kamene, aby jí dal vodu života a byl s ní jedním tělem navěky…

Když Pán Ježíš Kristus přijíždí do Jeruzaléma, přijíždí jako Hospodin-Vojevůdce míru, který jede sklidit národy, odsoudit modlářství a vykonat nový Exodus. A tyto motivy ještě mocněji zaznívají v Pánově ukřižování…

V Pánu Ježíši Kristu k nám přichází Boží vlastní nestvořený život, přichází k nám život a sláva, které přesahují tento svět. Klíčovou otázkou zde však je: Když se podíváme na kříž, koho vidíme? Vidíme Boha, který zjevuje svou slávu, a nebo něco jiného?…

Mojžíšovský zákon nikdy neměl ukazovat sám sobě, židovství nikdy nemělo existovat samo o sobě, ale vždycky měly ukazovat k Pánu Ježíši Kristu. I proto jsou některá z nejostřejších slov v celém Písmu směřována proti těm, kdo by chtěli přijetí před Bohem spojovat s konkrétním původem nebo s vnějšími odznaky židovství. Je jen jediný Jeruzalém, na kterém záleží: Ten nebeský, který je naší Matkou…

Bůh nás povolává k životě v čistotě a v posvěcení; jako ti, kteří jsou v Kristu, v Božím Svatém, máme povinnost vzepřít se vášním a žít životy sebeovládání. Bůh je ale ochotný odpustit těm, kdo tváří v tvář těmto požadavkům uznávají svou nehodnost a špinavost…

V Pánu Ježíši Kristu jsme povoláni žít jako děti světla a usvědčovat svými životy hřích. To ale není možné bez toho, že bychom odkládali staré, hříšné způsoby života, byli proměňováni ve své mysli a oblékali nové, kristovské lidství skrze budování zbožných zvyků a poslušné přijímání Božího Slova…

Pán Ježíš Kristus byl na svou službu připraven svými pokušeními v pustině. A i v životech těch, kteří následují trpícího Mesiáše, vždycky budou soužení, vždycky v nich budou pokušení. A jsou něčím, co nemáme promrhat, ale co máme využít, abychom díky nim dorůstali k dospělosti…