Církev je Kristovým tělem, skrze které Pán Ježíš Kristus koná a září jako Světlo světa. A tato realita je zásadní pro to, o čem jako křesťané hovoříme, na co myslíme, jak odpouštíme, jak se modlíme protože to vše se děje v kontextu ústřední války dějin, války Božího království proti Satanově uzurpaci. A, jak nám ukazují evangelia, nestačí pouze potlačit či vyhnat zlo, je třeba ho nahradit poslušnou svatostí…

Jak říká apoštol Petr v 1. Petrově 3, křest nás nyní zachraňuje. A to díky tomu, že je větším naplněním Potopy, která byla jeho pouhým předobrazem. Slavit křest, a především pak křest dětí, je tedy jedinečným zjevením Boží smluvní milosti, ale i liturgickým vyhlášením, že vše, co není v Kristu a co není poslušné Krista, má být smeteno Božím soudem…

Apoštol Pavel učí, že křesťané jsou lid povolaný ke svatosti, a jedním dechem dodává, že zásadně důležitá je v tomto ohledu sexuální čistota. A jako by nestačila zvrácenost světa kolem nás, Pán Ježíš Kristus říká, že zdroj svého hříchu a své nečistoty si každý nosíme s sebou. Každý jeden z nás je špinavý, nečistý a hodný pohrdání. Dobrou zprávou však je, že těm, kteří tuto svou špinavost uznávají, může být odpuštěno…

Když je Pán Ježíš Kristus pokoušený v pustině, je, mimo jiné, novým Adamem, novým Noemem, novým Izraelem, novým Mojžíšem a novým Elijášem, a ustanovuje příklad a vzor svému lidu. Jelikož jsme lid, který následuje pokoušeného a trpícího Mesiáše – a jelikož jako Jeho tělo sdílíme Jeho samotný život – budeme pokoušeným a trpícím lidem. A právě proto budeme lidem, na němž se zjevuje a zjeví Kristovo vítězství…

Proč apoštol Pavel v 1. listu Korintským 13 říká, že láska je mnohem větším a mocnějším zjevením díla Božího Ducha než zázraky, uzdravení a proroctví? Protože v ní a skrze ni přichází do světa život Trojjediného Boha. A tento Život přišel v Pánu Ježíši Kristu, aby uzdravoval a pozvedal, aby rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, aby hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou…

Apoštol Pavel předkládá ohromující tvrzení: Pán Ježíš se přiznává ke svým služebníkům tím, že je nechává trpět pro Něj a pro Jeho tělo, že do jejich životů sesílá obtíže a bolest. Toto tvrzení však přestává být ohromující, když si uvědomíme, že následujeme trpícího Pána a že požitky a blahobyt tohoto světa jsou podle Pánových vlastních slov jednou z nejústřednějších překážek věrné služby a brání nám nést ovoce Slova, které je do nás zaséváno…

Apoštol Pavel vyučuje, že Bůh soudí zlo nejen na věčnosti, ale i v historii, a že ústřední pro tento Jeho soud nad zlem jsou struktury hierarchie a autority, které ve světě ustanovil. Nicméně, i ty mohou podlehnout zlu a sloužit démonickým mocnostem, a tak se někdy i celé národy bouří proti Pánovu Mesiáši. On je však větší Jonáš, který svým slovem utišuje bouře, větší David, který svým slovem poráží démony, a Nejvyšší Kněz, který svým slovem odpouští hříchy. A proto, i kdyby se svět okolo nás zdál sebenebezpečnější a naše víra byla sebemenší, máme k Pánu volat a On nás vyslyší…

Matoušovo evangelium nám předkládá sedm hor, přičemž každá z nich je novou edenskou horou. Když tedy pán Ježíš Kristus sestupuje se svým lidem z hory, do světa se tím vylévá edenský život – život, který poráží zlo dobrem, život, který přináší očištění, odpuštění, přijetí a usmíření, a to i pro ty nejzvrácenější a nejzavrhovanější hříšníky…

Církev, která zjevuje slávu Pána Ježíše Krista, je rodinou, která si navzájem slouží, která je si oddaná v lásce a nese spolu radosti i strasti. Rodinou, jíž Pán Ježíš Kristus shromažďuje a napájí kolem svého svatebního stolu, který je nám vykreslen, mimo jiné, v Káně Galilejské…

Apoštol Pavel v Římanům 12 vysvětluje, jak máme žít jako Boží chrám a kněžstvo, jak se máme odlišovat od hříšného světa okolo, jak máme být pokorní a spokojení s místem, které nám Bůh ve své církvi určil, přičemž příkladem toho všeho je pro nás Pán Ježíš Kristus a, mimo jiné, dvanáctiletý Samuel…