Když je Pán Ježíš Kristus pokoušený v pustině, je, mimo jiné, novým Adamem, novým Noemem, novým Izraelem, novým Mojžíšem a novým Elijášem, a ustanovuje příklad a vzor svému lidu. Jelikož jsme lid, který následuje pokoušeného a trpícího Mesiáše – a jelikož jako Jeho tělo sdílíme Jeho samotný život – budeme pokoušeným a trpícím lidem. A právě proto budeme lidem, na němž se zjevuje a zjeví Kristovo vítězství.

Kázáno v Karlových Varech 18. 2. 2024.

Poznámky ke kázání:

2. svědek: Evangelium: Mt 4:1–11

– v. 1 – „tehdy“ – srov. Mt 3:16-4:1; po Otcově dosvědčení, že Pán je Božím milovaným Synem (tak jako Izrael; srov. Ex 4:22)

– „aby byl pokoušen“ – Duch vede do zkoušek, aby se Pán osvědčil a dospěl pro službu, srov. Jk 1:2-5 

– 1) Boží Syn: Mt 3:17; Ex 4:22
2) pokušení předchází křest: Mt 3:13-17; 1. Kor 10:1-5;
3) Izrael čtyřicet let v pustině a čtyřicet dní průzkumníci v zaslíbené zemi; Pán pokoušen čtyřicet dní a nocí;
4) Izrael v pustině selhal skrze neposlušnost a (mimo jiné) dožadování se egyptských jídel, Pán vítězí skrze poslušnost a půst;
5) Pán odpovídá na pokušení z Dt 8:3 (selhání Izraele v půstu); 6:16; 6:13, připomínka období v pustině

– v. 2 – číslo 40 jako test, soužení: např. potopa (Gen 7:4, 17);
Mojžíšův půst na Sinaji (Ex 34:28); Pán jako dokonalý Izrael a Izraelec;
špioni v Kenaánu (Num 14:34);
útisk Izraele Pelištějci (Sd 13:1-2); Elijáš půst (1. Kr 19:8); Jonášův „limit“ daný Ninive (Jon 3:4)

– v. 3-7 – „Jsi-li Syn Boží“ – zpochybňování Božího Slova (adamovský motiv); „opravdu vám Bůh zakázal…“ (Gen 3:1); Ž 91:11-13

– v. 3-4 – Pán Ježíš jako Boží Syn i v adamovském smyslu

– progrese Satanových pokušení pustina – Chrám – hora odpovídá struktuře evangelia

– zároveň odpovídá pokušení Izraele: 1) Izrael po svém křtu (Ex 14) reptá, že nemá jídlo, a Bůh sesílá manu (Ex 16), srov. Dt 8:2-3, a Pán má udělat chleby; 2) Izrael „zkouší Hospodina“ u Massy a Meriby (Ex 17:5-7), srov. Dt 6:16, a Pán má zkoušet Hospodina; 3) Boží lid se u Hory (Sínaje) klaní teleti (Ex 32), Pán se má na hoře poklonit Satanovi; srov. Dt 6:13-16

1. svědek: Epištola: 2. Kor 6:1–10

– v. 1 – kontext: 5:17-6:1; služebníci (apoštolové/vedoucí) naléhající „dejte se smířit s Bohem“; „Boží spolupracovníci“ 

– v. 1-2 – Boží milost lze „přijmout nadarmo“ tak, aby nebyla k „záchraně“; srov. Ga 5:4

– v. 2 – srov. Iz 49:8 (LXX), 49:5-10; naléhavost záchrany nyní (!!!)

– v. 3 – náležitý život služebníků (a křesťanů obecně) chrání službu: náležitý život a ochota odložit výsady (srov. 1. Kor 8:12-13; 9:12; 10:33; Ř 14:13, 15)

– v. 4-5 – Boží služebníci v soužení; srov. 11:23-30

– v. 6-7 – ctnosti a osvědčený život; „zbraně“ – srov. 2. Kor 10:3-6 – Boží Slovo, církevní kázeň

– v. 8-10 – „pomluvu … svůdcové“ – srov. Mt 5:11 („když vás budou tupit a pronásledovat“); srov. 2. Kor 4:5-12 – sebezapření a umírání pro život, Život zjevovaný skrze umírání; paradoxní logika inkarnace, srov. Fp 2:6-11