Pán Ježíš Kristus vystoupil na nebesa, aby byl Hospodinem, který se ujal kralování. Pánovo kralování je však po vzoru Žalmu 110 kněžským kralováním, a proto k jeho nejústřednějším realitám patří Kristova velekněžská přímluva. A když studujeme Písmo pečlivě, vidíme, že Pánovu přímluvu není možné oddělit od Jeho oběti, od Jeho poslední večeře, od Jeho vítězného podmaňování národů, od Beránkovy svatební hostiny, od centra nebeského uctívání – a všechny tyto reality se setkávají u Pánova stolu, v Eucharistii…

Jak spolu souvisí Duha, oběť Pesachu a oběť díků, kterou Písma předpovídají jako ústřední oběť novozákonní doby? Všechny se jedinečným způsobem naplňují a rozkvétají v Eucharistii. Pán Ježíš Kristus pro nás ustanovil večeři Páně, abychom Bohu připomínali Jeho oběť Nové smlouvy – ne proto, že by byl Bohem, který zapomíná, ale proto, že je Bohem, který chce být upomínán…

Církev už od dob Otců chápala jako samotné srdce své bohoslužby oběť díků či oběť díkuvzdání. Jaký je vlastně biblický obsah oběti díků? A bylo od církve náležité, že si tento jazyk přivlastnila?…

Dnes žijeme ve zvláštní době, kdy mnozí křesťané považují vysluhování večeře Páně dětem za něco naprosto nemyslitelného. Faktem však je, že z hlediska církevní a biblické historie jsou výjimkou ti, kdo by chtěli dětem Eucharistii upírat. Smluvním dětem vždycky patřila smluvní jídla smlouvy. Proto si pojďme předložit stručnou obhajobu smluvního stání dětí a jejich práva na večeři Páně, a zároveň i zodpovědět hlavní námitky proti jejich přijímání těla a krve Páně…

Při příležitosti křtu maličkého svatého, který se do našeho společenství narodil, jsme si stručně připomněli, proč je biblickou povinností církve křtít smluvní děti (neboli děti alespoň jednoho věřícího rodiče) a přinášet je k Pánovu stolu. Apoštol Pavel nám totiž říká, že celý Boží lid – včetně dětí – byl při Exodu pokřtěn a že zdrojem jeho života v pustině byla Eucharistie, a zároveň dodává, že křesťané v novozákonní době jsou v totožné situaci…

Když pro nás apoštol Jan zaznamenává vzkříšení Pána Ježíše Krista, chce, abychom v něm viděli znovustvoření světa, nový Chrám, velekněze, který dokonal své dílo, Adama, který miluje svou Evu, Trojjediného Boha, který přijde utěšit svůj lid, Církev, která vyvyšuje Pána, a mnoho dalších nádherných motivů a pravd. Jen potřebujeme mít oči k vidění…

Květná neděle nám připomíná vjezd Pána Ježíše Krista do Jeruzaléma. A když máme oči k vidění, Pán je při tomto příjezdu ohlášen jako Hospodin přicházející zkontrolovat svůj dům a vyhladit bezpráví, jako nový Jehú, jako davidovský král, jako Mesiáš táhnoucí do války, který bude zavržen a obhájen Bohem a přinese Božímu lidu nové oběti a nové svátky…

Neutralita je mýtus. Vždycky tu bude někdo, kdo bude udávat náš náhled na kalendář a na čas. Otázkou je, jestli to bude sekularismus, a nebo Pán Ježíš Kristus a historie Božího lidu. I proto je náležité připomínat si a slavit, že Bůh se stal člověkem, a to devět měsíců před Vánoci…

Písmo nás znovu a znovu varuje před falešnými a satanskými divy, znameními a zázraky. A také nám říká, proč Bůh dopouští, aby ve světě bylo mnoho falešných proroků, lživých andělských zjevení a scestných učení – proto, aby Jeho lid dokázal, že se pěvně drží Božího psaného Slova…

Ženy si při modlitbách mají zakrývat hlavu. Přesvědčení zastávané napříč všemi tradicemi církve až do velmi nedávné doby. Co tedy učí Písmo? Stačí, když jsou muž jasně rozlišeni od žen, či když ženy nosí snubní prstýnky? Je celá otázka výhradně kulturní, nebo vyjadřuje trvale závazné Boží přikázání?…