Půst je – či by měl být – obdobím zesíleného duchovního boje, obdobím o to vytrvalejších a úpěnlivějších modliteb, a proto zaměříme na jedno z nejklasičtějších témat týkajících se duchovního boje, neboli na to, co Písmo nazývá Boží zbrojí. Pro mnohé to možná bude překvapením, ale uvidíme, že texty na toto téma nám předkládají především jednotu Krista a Jeho Církve jako základ toho, jak Boží Pomazaný jedná ve světě a bojuje se zlem. Církev obléhá brány podsvětí, ne naopak…

Tváří v armádním mašineriím ostřelujícím civilisty si můžeme – právem – připadat velmi zranitelní, pomíjiví a maličcí. A to je rozhodně něco, co je náležité a prospěšné. Bůh nám v Písmu totiž říká, že uvědomovat si svou malost je to, co nám pomáhá k moudrosti, k tomu, abychom žili vírou a abychom se upínali k Božím věcem tak, jak bychom měli…

Když se rozhlédneme po světě okolo sebe, když se podíváme na situaci v naší zemi, na totalitářské a diktátorské praktiky mnohých vládců, je snadné se znepokojovat, je snadné se bát. Svět tak, jak jsme ho znali, se v mnohém rozpadá a boří, ale náš Bůh je tak dobrý, že i to by nám mělo být povzbuzením, protože Bůh nám ve svém Slově dává nahlédnout do svého plánu, kterým je složit Kristu pod nohy všechny Jeho nepřátele…

V tomto vyučování se zaměřujeme na otázku, jak bychom se měli stavět k ostatním křesťanům, zvláště pak ve chvílích, kdy máme neshody, protože „oni to samozřejmě mají špatně“. Písmo nám předkládá řadu principů a povinností: Máme povinnost vyhnout se náboženské pýše, komunikovat biblicky, uvažovat v kontextu biblické antiteze a předpokládat v případě našich bratrů to nejlepší, dokud nás nepřesvědčí o opaku…

Bůh nám ve svém slově dává právo bránit sami sebe – a dává nám povinnost bránit našeho bližního. Historickým křesťanským přesvědčením napříč tradicemi bylo, že existuje něco jako spravedlivá válka a že jsou situace, kdy je náležité prolít krev, abychom zabránili zlu. Protože na tohle učení ale mnozí zapomínají, pojďme si projít běžné námitky proti držení (a použití) zbraní křesťany a předložit si pozitivní obhajobu toho, že především muži jsou voláni k tomu chránit a bránit své bližní i za použití (Bohem vymezeného) násilí…

Dnes církev slaví připomínku sv. Štěpána, prvního mučedníka Nové smlouvy. A přece, jsou Vánoce, je doba, kdy jako církev slavíme. O Vánocích, při oslavách Kristova narození, jsou však dva svátky, které nám důrazně připomínají smrt – je to právě připomínka sv. Štěpána a připomínka Svatých neviňátek. Tyrani, kteří vraždí děti, nejsou součástí vánočních oslav o nic méně než mudrcové z východu. A přece, Vánoce jsou časem oslav – v Pánu Ježíši Kristu je i smrt ziskem. I smrt je pro křesťana vítězstvím…

Tuto čtvrtou adventní neděli dokončujeme přehled nejznámějších biblických proroctví, zaslíbení a předobrazů Mesiáše. Zaměřujeme se na Malé proroky, a tak vidíme Božího Syna, Božího proroka z Galileje, věčného Pastýře z Betléma, Hospodina, který se raduje nad svým lidem, velekněze Jóšuu, Hospodina přicházejícího do svého chrámu…

Tuto třetí adventní neděli pokračuje v přehledu nejznámějších biblických proroctví, zaslíbení a předobrazů Mesiáše. Tentokrát se zaměřujeme na proroctví ve Větších prorocích a vidíme, jak se nám už dobře vynořuje obraz Hospodina, který přichází ke svému lidu jako Pastýř, jako Ten, který přináší uzdravení veškerému stvoření a vládne nad všemi národy…

Právě slavíme druhou adventní neděli. To znamená, že se máme zaměřovat se na to, na čem záleží, ztotožňovat se hlouběji s historií našeho lidu, napravovat své životy, umírat sami sobě, přimlouvat se za náš národ a za církev a, tak jako prorokyně Anna, sloužit Bohu posty a modlitbami. A i právě proto bude nápomocné pokračovat v biblických proroctvích a předobrazech Mesiáše, který přišel – a znovu přijde – aby uzdravil celý svět…

Advent je časem pokání, sebezapření a modlitby, a přece, zároveň je náležité každou neděli oslavovat a připomínat si příchod Pána Ježíše Krista, jehož dílo a vláda a soud v poslední den jsou vyřešením veškerého zla. Proto se v tomto vyučování zaměříme na nejznámější biblická proroctví a předobrazy Mesiáše od knihy Genesis až zhruba po polovinu knihy Žalmů…