Při příležitosti křtu maličkého svatého, který se do našeho společenství narodil, jsme si stručně připomněli, proč je biblickou povinností církve křtít smluvní děti (neboli děti alespoň jednoho věřícího rodiče) a přinášet je k Pánovu stolu. Apoštol Pavel nám totiž říká, že celý Boží lid – včetně dětí – byl při Exodu pokřtěn a že zdrojem jeho života v pustině byla Eucharistie, a zároveň dodává, že křesťané v novozákonní době jsou v totožné situaci…

Když pro nás apoštol Jan zaznamenává vzkříšení Pána Ježíše Krista, chce, abychom v něm viděli znovustvoření světa, nový Chrám, velekněze, který dokonal své dílo, Adama, který miluje svou Evu, Trojjediného Boha, který přijde utěšit svůj lid, Církev, která vyvyšuje Pána, a mnoho dalších nádherných motivů a pravd. Jen potřebujeme mít oči k vidění…

Květná neděle nám připomíná vjezd Pána Ježíše Krista do Jeruzaléma. A když máme oči k vidění, Pán je při tomto příjezdu ohlášen jako Hospodin přicházející zkontrolovat svůj dům a vyhladit bezpráví, jako nový Jehú, jako davidovský král, jako Mesiáš táhnoucí do války, který bude zavržen a obhájen Bohem a přinese Božímu lidu nové oběti a nové svátky…

Neutralita je mýtus. Vždycky tu bude někdo, kdo bude udávat náš náhled na kalendář a na čas. Otázkou je, jestli to bude sekularismus, a nebo Pán Ježíš Kristus a historie Božího lidu. I proto je náležité připomínat si a slavit, že Bůh se stal člověkem, a to devět měsíců před Vánoci…

Písmo nás znovu a znovu varuje před falešnými a satanskými divy, znameními a zázraky. A také nám říká, proč Bůh dopouští, aby ve světě bylo mnoho falešných proroků, lživých andělských zjevení a scestných učení – proto, aby Jeho lid dokázal, že se pěvně drží Božího psaného Slova…

Ženy si při modlitbách mají zakrývat hlavu. Přesvědčení zastávané napříč všemi tradicemi církve až do velmi nedávné doby. Co tedy učí Písmo? Stačí, když jsou muž jasně rozlišeni od žen, či když ženy nosí snubní prstýnky? Je celá otázka výhradně kulturní, nebo vyjadřuje trvale závazné Boží přikázání?…

Svět, který Bůh stvořil a který promlouvá, není světem „realistického románu“ – je světem draků, obrů, čarodějů, válčících andělů a vína proměněného v krev. I proto jsou mnohé debaty například ohledně evoluce, kreacionismu nebo třeba Noemovy archy scestné. Jestli máme pravdivě hovořit o tom, co se v tomto světě stalo a děje a stane, nejprve si musíme uvědomit, v jakém světě žijeme…

Boží trojjedinost je nejen ústředním novozákonním učením; je něčím, bez čeho není možné pochopit starozákonní Písma. Je třeba si uvědomit, že apoštolové vyučovali Boží trojjedinost – a jejich zdrojem a důkazem toho učení byl Starý zákon. Když jsme pozorní, zjišťujeme, že s Nejsvětější Trojicí se setkáváme už od první kapitoly Písma…

Písmo nám předkládá mnoho Božích zaslíbení ohledně dětí věřících. Děti jsou požehnání – ale jsou to požehnání, která mohou být velmi křehká, a mnozí z nás se v životě setkají se smrtí dítěte. A právě tehdy jsou Boží zaslíbení a pravdy Jeho lásky a svrchovanosti důležitější než kdy dříve…

Kolem nás je mnoho nespravedlnosti, mnoho bezbožné moci – a zároveň mnoho, co bychom mohli mít sklony závidět. A Žalm 73 nám předkládá Boží recept, jak se na naše životy dívat náležitě, věrně, spokojeně a s nadějí…