Archiv kázání z Reformované kongregace Nejsvětější Trojice.

„Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propouštět vaše ženy, od počátku však tomu tak nebylo“ Pánova slova z Matouše 19, kteří mnozí vykládají tak, že Pán Ježíš Kristus kritizuje Boží standardy zjevené skrze Mojžíše. Faktem je, že kdyby to Pán Ježíš Kristus dělal, ukázal by se tím jako falešný prorok, který protiřečí Písmům a sám sobě, a kterému na oplátku protiřečí Jeho apoštolové Nuže, byl Ježíš Nazaretský falešným prorokem, nebo se tu děje něco jiného?…

Najdou se mnozí, kteří budou chtít kontrastovat starozákonní dobu, kdy Bůh byl přísným, strohým vládcem svého lidu, zatímco dnes, v novozákonní době, je milostivým otcem. A přece, dost možná nejústřednějším tématem knihy Deuteronomium, kterou mnozí považují prostě za ubíjející seznam příkazů a zákazů a trestů, je Boží otcovství, Boží péče a něha a láska vůči Jeho lidu. Bůh v Deuteronomiu naléhá na svého milovaného syna, ať je poslušný, aby se mu dobře vedlo. A jestli to nevidíme, potřebujeme se odnaučit být slepí…

Ve světě okolo nás se zabíjejí desítky a stovky tisíc nenarozených dětí. tedy, řečeno korektně, končí se desítky a stovky tisíc těhotenství. Jak se jakožto křesťané máme k téhle realitě stavět? Co jsou biblické principy, které musí vést naše uvažování? A jak jdou dohromady řeči o „posvátnosti života“ s tím, že náš Bůh, mimo jiné, „pobil Egypt v jeho prvorozených – vždyť jeho milosrdenství je věčné“ (Ž 136:10)?…

G. K. Chesterton definoval práci jako „To, co se nám nechce dělat.“ A v případě mnoha lidí skutečně měl pravdu. Písmo nám ale dává o práci dost jiný obrázek. Práce je jedním z ústředních rysů toho, že jsme nositelé Boží obrazu; práce je nástrojem či převlekem, který Bůh používá, aby se postaral o nás i o druhé; práce je klíčovým „místem“, kde si hromadíme dobré skutky, abychom nám za ně bylo odplaceno věčným životem (Ko 3:22-25; Ef 6:5-8); práce je definující pro biblickou zbožnost. A nejen to…

Jedna věc je věřit, že existuje pouze jeden Bůh, druhá věc je něco takového biblicky obhájit. A je ještě třetí věc něco takového obhájit tváří v tvář argumentům polyteistů a henoteistů a liberálů, kteří zas a znovu poukazují na pasáže, které jasně říkají, že „Bůh povstane ve shromáždění bohů, mezi bohy vynese soud“ (Ž 82). Nuže, kolik je tedy Bohů v Písmu? A je možné biblicky obhájit, že Bůh je jen jeden?…

Písmo hovoří o církvi jako o domácnosti a o jejích vedoucích jako o otcích, a proto jim svěřuje autoritu jako otcům. Nebo, mohli bychom jí o krok dále, svěřuje jim autoritu jako dohlížitelům a dozíratelům, vůči nimž mají být členové „poddajní a poslušní“. Mnohým ale taková slova dnes zní jako něco naprosto děsivého, nepřijatelného a tyranského. I proto bude nápomocné podívat se, co Písmo učí o autoritě vedoucích v různých sférách našich životů – a na to, co v praxi znamená ve společenství nového lidstva, církve…

Boží trojjedinost je doktrínou, kterou bychom si měli denně připomínat, denně nad ní žasnout a denně se z ní radovat. Pilíři této doktríny je to, že 1) Existuje jediný pravý Bůh; 2) Že v tomto Bohu jsou tři rozlišené osoby; a 3) Že tyto tři osoby jsou si rovny. Právě to je něco, co nás učí Písmo a co nás na základě Písma učili církevní otcové celé dekády a celá staletí předtím, než někdo slyšel o (mnohými neprávem pomlouvaném) Nikajském koncilu…

Ať už se v Písmu nebo v dějinách setkáme s jakoukoliv událostí, jednou z ústředních otázek, kterou se musíme ptát, je: „Kde už jsme tohle viděli a slyšeli?“ Bůh píše historii jako symfonii a znovu a znovu v ní nechává prolínat ty samé události, obrazy a motivy – a Letnice jsou toho hmatatelným důkazem. Nuže, když čteme biblický záznam o Letnicích, kde už jsme tohle viděli a slyšeli?…

Nanebevstoupení Pána Ježíše Krista je pro mnoho křesťanů jakýmsi Pánovým „uklizením ze scény“, jakýmsi opuštěním Jeho církve. Písmo nám však předkládá dost jiný obrázek: Pán Ježíš Kristus vystupuje na nebesa, aby mohl být se svou církví přítomen o to více a o to mocněji, aby vedl svůj lid a panoval všem a všemu tak, aby se dokonale naplnil Boží plán vykoupení a uzdravení veškerého stvoření…

Opravdu je možné se napravit. Opravdu je možné se změnit a začít žít lepší život. Písmo toho říká mnoho o hříchu – ale říká toho ještě více o Boží vykupující milosti a o Božích jedinečných zaslíbeních. Bůh nás nezachraňuje jen z věčného trestu za náš hřích – ve své milosti nás zachraňuje i z moci hříchu. Každý den je novým dnem, kdy začít můžeme (a máme) začít žít lépe…