Květná neděle nám připomíná vjezd Pána Ježíše Krista do Jeruzaléma. A když máme oči k vidění, Pán je při tomto příjezdu ohlášen jako Hospodin přicházející zkontrolovat svůj dům a vyhladit bezpráví, jako nový Jehú, jako davidovský král, jako Mesiáš táhnoucí do války, který bude zavržen a obhájen Bohem a přinese Božímu lidu nové oběti a nové svátky…

Neutralita je mýtus. Vždycky tu bude někdo, kdo bude udávat náš náhled na kalendář a na čas. Otázkou je, jestli to bude sekularismus, a nebo Pán Ježíš Kristus a historie Božího lidu. I proto je náležité připomínat si a slavit, že Bůh se stal člověkem, a to devět měsíců před Vánoci…

Písmo nás znovu a znovu varuje před falešnými a satanskými divy, znameními a zázraky. A také nám říká, proč Bůh dopouští, aby ve světě bylo mnoho falešných proroků, lživých andělských zjevení a scestných učení – proto, aby Jeho lid dokázal, že se pěvně drží Božího psaného Slova…

Ženy si při modlitbách mají zakrývat hlavu. Přesvědčení zastávané napříč všemi tradicemi církve až do velmi nedávné doby. Co tedy učí Písmo? Stačí, když jsou muž jasně rozlišeni od žen, či když ženy nosí snubní prstýnky? Je celá otázka výhradně kulturní, nebo vyjadřuje trvale závazné Boží přikázání?…

Svět, který Bůh stvořil a který promlouvá, není světem „realistického románu“ – je světem draků, obrů, čarodějů, válčících andělů a vína proměněného v krev. I proto jsou mnohé debaty například ohledně evoluce, kreacionismu nebo třeba Noemovy archy scestné. Jestli máme pravdivě hovořit o tom, co se v tomto světě stalo a děje a stane, nejprve si musíme uvědomit, v jakém světě žijeme…

Boží trojjedinost je nejen ústředním novozákonním učením; je něčím, bez čeho není možné pochopit starozákonní Písma. Je třeba si uvědomit, že apoštolové vyučovali Boží trojjedinost – a jejich zdrojem a důkazem toho učení byl Starý zákon. Když jsme pozorní, zjišťujeme, že s Nejsvětější Trojicí se setkáváme už od první kapitoly Písma…

Písmo nám předkládá mnoho Božích zaslíbení ohledně dětí věřících. Děti jsou požehnání – ale jsou to požehnání, která mohou být velmi křehká, a mnozí z nás se v životě setkají se smrtí dítěte. A právě tehdy jsou Boží zaslíbení a pravdy Jeho lásky a svrchovanosti důležitější než kdy dříve…

Kolem nás je mnoho nespravedlnosti, mnoho bezbožné moci – a zároveň mnoho, co bychom mohli mít sklony závidět. A Žalm 73 nám předkládá Boží recept, jak se na naše životy dívat náležitě, věrně, spokojeně a s nadějí…

„A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli Jej do Jeruzaléma, aby Ho postavili před Pána…“ Biblický záznam o přinesení malého Ježíše do chrámu a očišťování Panny Marie není jen historickým detailem o Pánově dětství. Jedná se o událost plnou významu, která nám Pána Ježíše Krista vykresluje jako Boží Slovo, jako Spasitele národů, jako Mesiáše dosvědčeného věrným Izraelem i národy, které slyší evangelium. A je nám výzvou učit se od Simeona, od Marie a od prorokyně Anny…

Písmo nám vykresluje hřích jako něco extrémně vážného, a i proto je napomínání a kárání milující a zásadně důležité. Otázka zní: Nechali bychom se kárat v hříchu tak, jak v Písmu kárají své posluchače apoštolové?…