Apoštol Pavel učí, že křesťané jsou lid povolaný ke svatosti, a jedním dechem dodává, že zásadně důležitá je v tomto ohledu sexuální čistota. A jako by nestačila zvrácenost světa kolem nás, Pán Ježíš Kristus říká, že zdroj svého hříchu a své nečistoty si každý nosíme s sebou. Každý jeden z nás je špinavý, nečistý a hodný pohrdání. Dobrou zprávou však je, že těm, kteří tuto svou špinavost uznávají, může být odpuštěno…

Kázáno v Karlových Varech 25. 2. 2024.

Poznámky ke kázání:

1. svědek: Epištola: 1. Te 4:1-8

– v. 1 – srov. v. 2, 6; 1. Te 1:1, 3, 6, 8; „Kristus je všude“, a proto:

– rozhojňovat se „v TOM, co převzali“; shrnutí toho, co apoštolové předávají: „jak žít, abychom se líbili Bohu“

– v. 2 – Písmo jako „náhodné“ vyjádření konkrétního způsobu života (který těší Boha); ne systematická učebnice křesťanství

– v. 3 – Boží vůle je posvěcení; srov. Dt 29:28; „Ale co je Boží vůle pro můj život?“; „dodržuj přikázání a jinak žij zodpovědně ve svobodě a s čistým svědomím“

– v. 3b-5 – ústřední je sexuální čistota, srov. 1. Kor 6:18-20; v. 4 – možná vlastní tělo (2. Kor 4:7), možná manželka (1. Pt 3:7); aplikace stejná

– v. 5-6 – manželství je jediný přijatelný kontext, ale ne všechno v manželství je přijatelné; existuje manželství/styk pro vášeň, a existuje manželství/styk pro zbožnost a čistotu

– „jak jsme vám předem řekli“ – opět shrnutí; cíleně neplodný styk zakázaný a pohrdaný, antikoncepce zakázaná a pohrdaná, masturbace zakázaná a pohrdaná, styk při menstruaci zakázaný a pohrdaný

– všude platí Ř 12:1-2; jestli projevujeme neúctu (v. 4) a vášeň (v. 5) místo úcty (v. 5), svatosti a sebeovládání, není to Bohem stanoveno jako dobré

– v. 7 – jsme VOLÁNI k čistotě; máme povolání a poslání být čistí, svatí, srov. 5:22, „jestli to i jen vypadá zle, pryč“

– v. 8 – kdo tuto oddělnou a zásadní svatost odmítá, kdo odmítá být radikálně jiný, odmítá Boha, srov. Jk 4:4; svatost a růst v ní nejsou volitelné, Žd 12:14

– Iz 1:18-20; Pán je ochoten přijmout špinavé a očistit je

2. svědek: Evangelium: Mt 15:21-28

– „odtamtud vyšel“: srov. Mt 15:1-20; po debatě s farizei a zákoníky, že neznečišťují nečistá jídla nebo neobmývání, ale hřích

– v. 21-22 – Sidón – prvorozený Kenaána (Gen 10:15); Jozue vyráží na kenánské území; Sidón – „místo rybaření“, Ježíš jde rybařit, zároveň Elijáš:

– srov. 1. Kr 17:9 – Bůh dříve v soudu nad nevěrným Izraelem poslal Elijáše, Ježíš odchází po potyčce s nevěrnými vůdci Izraele; Elijáš zde udělal zázrak a vzkřísil vdovino dítě, Ježíš zachraňuje nejen před smrtí, ale před démony

– v. 22-25 – vývoj událostí: ne skupinka; 1) žena křičí (v dálce), 2) přistupují učedníci a prosí, Ježíš odpovídá, 3) žena přichází a naléhá…

– v. 23 – mnozí odsuzují učedníky jako bezohledné; pak nedává smysl v. 24, kdy JIM Ježíš odpovídá, že je poslán k Izraeli

– učedníci chtějí, aby ženu uzdravil, aby nedělala povyk; srov. Mt 15:12, učedníci chtějí úctyhodnou službu bez problémů, ale Ježíš odmítá; má své poslání od Boha a toho se drží; srov. Ex 23:2-3, 6

– v. 25-27 – vzpomínka na předchozí učení: „špinavá pohanka“ je špinavá kvůli hříchu z jejího srdce, ne kvůli svému nežidovskému neobmývání; farizeové se ve slepotě pohoršili (v. 11-12), že jsou špinaví a nečistí, tato žena svou špínu a nečistotu vidí uznává

– v. 28 – žena uznává svou nehodnost; prosí za nepřítomného člena domácnosti; pochválena za svou víru a vyslyšena; pokračujeme shromážděním mnohých: v. 29-30, a to v kontrastu s odsouzením Židů (v. 7-9)

– srov. Mt 8:5-13 – muž uznávající svou nehodnost; prosí za nepřítomného člena domácnosti; pochválen za svou víru a vyslyšen; shromáždění mnohých ze všech národů, v kontrastu s odsouzením Židů

– srov. Mt 27:41, 46 – posměch předních mužů, a „Bože můj, Bože můj“, srov. Ž 22:2, 17, 21; v. 25+ – záchrana národů