Apoštol Pavel předkládá ohromující tvrzení: Pán Ježíš se přiznává ke svým služebníkům tím, že je nechává trpět pro Něj a pro Jeho tělo, že do jejich životů sesílá obtíže a bolest.
Toto tvrzení však přestává být ohromující, když si uvědomíme, že následujeme trpícího Pána a že požitky a blahobyt tohoto světa jsou podle Pánových vlastních slov jednou z nejústřednějších překážek věrné služby a brání nám nést ovoce Slova, které je do nás zaséváno…
Kázáno v Karlových Varech 4. 2. 2024.
Poznámky ke kázání:
1. svědek: Epištola: 2. Kor 11:19-31
– kontext: 2. Kor 10:18–11:5; 13-18; poté obhajoba Pavlova „dosvědčování Pánem“
– pokračování do 2. Kor 12:10; „bláznovská řeč“ hájení se a mluvení o sobě a vychvalování sebe sama
– v. 19-21 – autorita nespojená s diktaturou a požadavky, aby vedoucím bylo slouženo; naopak, vedoucí slouží a obětují se
– v. 23-27 – v. 24-25 – většina nezaznamenaná: 1 bití holemi ve Filipech (Sk 16:22); kamenování v Lystře (Sk 14:19-20); 2. Kor zapsáno ve Sk 20:2, takže ztroskotání ve Sk 27 se nepočítá; významné události Pavla nezaznamenané, zdůrazňuje každé slovo, které zapsané je
– v. 26-27 – vedoucí církve charakterizováni častými posty (běžně 2x týdně) a prací či modlitbou daleko do noci (víc než jiní křesťané, kteří sice vstávají a chválí Boha za Jeho přikázání, Ž 119:62, ale kterým „Bůh dává spánek“, Ž 127:2)
– v. 28-29 – starost a bolest kvůli nešvarům v církvi
– v. 30-31 – Pavel se raduje a chlubí ze svých slabostí utrpení, která ho spojují s Kristem, jenž byl „ukřižován ve slabosti“ (2. Kor 13:4); srov. Ko 1:24
2. svědek: Evangelium: L 8:4-15
– kontext: v. 1-3 – Ježíš „hlásal a zvěstoval“; a ženy „staraly o ně/j“; „komunita zvěstování“; Ježíš vyznáván jako král nad Herodem
– v. 4 – „veliký zástup“ „ze všech měst“; v Mt 13 a z lodi v moři lidem na zemi, upřesněno, že „rozsévač“ je Syn člověka = Ježíšova služba z církve lidu země (Židům); v Mk 4 z lodě v moři bez upřesnění rozsévače – církev z pohanů hlásá Židům; zde Ježíšova hlasatelská komunita všem městům a bez upřesnění rozsévače – obraz šíření evangelia mezi národy
– v. 4, 10 – „v podobenství“, aby „hledíce neviděli a slyšíce nechápali“; srov. Iz 6:1-13 – Ježíš jako větší Izajáš; vyslán s očištěnými rty jako Slovo; přináší soud na nevěřící Izrael ke zničení země a záchrana ostatku, který vyrůstá ze svatého Kořene (mesiášský obraz), tedy záchranu těch, kdo jsou v Kristu
– v. 5-9; v. 9 – učedníci nerozumí a doptávají se po odpovědi; ostatek nechápe automaticky, ale studuje a namáhá se pochopit a poslechnout Slovo, především u správců Božích tajemství
– v. 11-14; v. 11-12 – Kristus je zaséván skrze kázání a skrze svátosti; jestli máme nést ovoce, potřebujeme zasévání; v. 12 – srdce, které si nechává vzít Boží Slovo, probíhá tu útok na Slovo, které do nás bylo zaseto
– v. 13 – „s radostí přijímají“ – a přece „odpadají“; jestli lze „přijímat s radostí“, a přece odpadnout, o co víc, jestli přijímáme s nudou a nepozorností?
– v. 14 – naše srdce má omezenou výtěžnost/kapacitu, buď a) Slovo, a nebo b) „zájmy“ či „starosti světa“, „bohatství“ a „rozkoše“
– v. 15 – „pevně držet Slovo“; musíme znát, opakovat si, znovu a znovu se mu vystavovat; „v ušlechtilém a dobrém srdci“ = potřebujeme nové srdce, které je uklízené a cvičené ve ctnostech toho, co je dobré a ušlechtilé – opak zájmů, starostí, majetku a pohodlíčka
– v. 15 – „s vytrvalostí“ či „ve vytrvalosti“ – nestačí chvilku, ale jako způsob života
Závěr
– praví služebníci se poznají Pánovým přiznáním k nim – trpí, modlí se, postí se, a právě k tomu vedou
– to je způsob, jak podle podobenství o rozsévači nést ovoce: vystavovat se setbě, uklízet své srdce, pěstovat ctnosti a být velmi obezřetný ohledně „zájmů, majetku a rozkoší“