Reformovaná kongregace Nejsvětější Trojice
Kolem nás je mnoho nespravedlnosti, mnoho bezbožné moci – a zároveň mnoho, co bychom mohli mít sklony závidět. A Žalm 73 nám předkládá Boží recept, jak se na naše životy dívat náležitě, věrně, spokojeně a s nadějí.
„A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli Jej do Jeruzaléma, aby Ho postavili před Pána...“ Biblický záznam o přinesení malého Ježíše do chrámu a očišťování Panny Marie není jen historickým detailem o Pánově dětství. Jedná se o událost plnou významu, která nám Pána Ježíše Krista vykresluje jako Boží Slovo, jako Spasitele národů, jako Mesiáše dosvědčeného věrným Izraelem i národy, které slyší evangelium. A je nám výzvou učit se od Simeona, od Marie a od prorokyně Anny...
Písmo nám vykresluje hřích jako něco extrémně vážného, a i proto je napomínání a kárání milující a zásadně důležité. Otázka zní: Nechali bychom se kárat v hříchu tak, jak v Písmu kárají své posluchače apoštolové?
Sebeovládání. Střídmost. Střízlivost. Uvážlivost. Právě tyto vlastnosti či zvyky podle Písem charakterizují ty, kdo budou zachráněni. Bible nám ukazuje, že není možné životem jen tak proplouvat; jako křesťané máme povinnost „vynaložit všechno úsilí a doplnit svou víru ctností, ctnost poznáním, poznání sebeovládáním, sebeovládání vytrvalostí, vytrvalost zbožností.“ Biblickým ideálem křesťanského života totiž je sebeovládající svoboda od hříchu v poslušnosti vůči Kristu. Kázáno v Karlových Varech 22. 1. 2023.
Sola Scriptura! Jedině Písmo! Oblíbený pokřik mnoha konzervativních protestantů. Jedná se však o biblický princip? A jak se vypořádám s faktem, že Písmo jasně hovoří o tom, že Bůh se zjevuje v přírodě a že se máme držet apoštolské tradice? Kázáno v Karlových Varech 15. 1. 2023.
Křest Posledního Adama, Pána Ježíše Krista byl jedinečnou událostí, která má nespočet zásadně důležitých rozměrů. Předkládá nám velkolepé pravdy ohledně Pánova mesiášství, je důležitá pro trojiční teologii, vykresluje nám Pána Ježíše jako Adama začínající nového lidstva a vysvětluje nám zásadní důležitost křesťanského křtu…
Písma opakovaně zdůrazňují důležitost toho, že Mesiáš narozený v Betlémě byl při svém obřezání pojmenován Ježíš. V tomto vyučování se proto zaměřujeme na důležitost toho, pod jakým jménem se Bůh napříč Písma zjevuje – a proč se toto jméno postupem času mění – a proč je tak důležité, abychom dnes znali a uctívali Boha Písem jako Ježíše.
O Slavnosti Narození Páně si připomínáme, že před více než dvěma tisíci lety se v Betlémě narodil Bůh jako Pastýř svého lidu, jako Pastýř, který je ode dnů věčných. A tohoto Pastýře krátce po Jeho narození přišli pozdravit – a poté o Něm hlásat – jiní, menší betlémští pastýři. Proto se zaměříme na Lukášův a Janův záznam Pánova narození a uvidíme, že jsou prodchnuty starozákonními proroctvími a předobrazy a vyzývají nás k věrnému svědectví – až na smrt.
Zkusme si to říct jednou provždy: Vánoce nejsou svátky inkarnace. Bůh Syn se nevtělil v Ježíši Nazaretském při Jeho narození, ale dávno předtím, při Jeho početí. To však nic nemění na důležitosti Vánoc. Je víc než náležité slavit narozeniny Krále králů, a to i přesto – či právě proto – že Bohem v těle byl už dávno předtím. Kdo se tedy vlastně o Vánocích narodil? Co nám Písma říkají o Božím Pomazaném, který se měl narodil z v Betlémě z Panny Marie?
Ústřední a nejdůležitější povinností církve je uctívat Boha v Duchu a v Pravdě. Společné, liturgické, svátostné uctívání shromážděné církve není ničím menším než vedením války proti zlu, proti démonským mocnostem a jejich pozemským služebníkům. Bible nám předkládá ohromující pravdu, že v uctívání vystupujeme do nebes, připojujeme se k nebeským zástupům a Bůh na základě našeho naléhání soudí zlo a přináší nebesa na zemi. A, samozřejmě, Písmo nám toho o uctívání říká ještě mnohem víc...