– dnes je vrchol kontroverze řešit, jestli „náboženství“ (a Ježíš) má co říct do politiky a „veřejné sféry“; pro uvažování NZ doby něco nepochopitelného:

– „zbožnost“ = pietas: „náboženské chování“ = „povinnost“, „loajalita“, „oddanost“; Cicero: „ctnost, která nás vybízí konat naši povinnost vůči naší vlasti, našim rodičům či dalším pokrevním příbuzným“; veřejná, „politická“ ctnost

– kontroverzní otázkou nebylo „týká se něčeho navenek, ale týká se něčeho uvnitř?“; právě to adresuje i Kázání na hoře (zakazující nejen vraždu, ale hněv), Ř 7 (zakazující dychtit)

Stručný SZ přehled

– Adam s Evou jako místodržitelé a zástupci a zobrazení Krále

– Dt 4:6-8 – evangelizující zákonná kultura

– Ex 20 a Dt – struktura smlouvy svrchovaného Krále a Jeho vazala: svrchovaná autorita, hierarchie, etika, smluvní znamení a přísahy, pokračování

– 2. přikázání zakazuje „klanění se“ a „sloužení“

– Stánek i Chrám jako Boží palác, kde centrem je Hospodin trůnící na cherubech: Iz 37:14-20 – vládce trůnící ve svém domě, který jediný je Král; Ž 99:1-5 – vládce a soudce prosazující právo ze svého trůnu

– Ž 110:1 – nejčastější SZ pasáž v NZ je vláda Mesiáše nad národy

– Mesiášská zaslíbení; řádově 60 nejznámějších/nejjasnějších zaslíbení/proroctví Mesiáše: věčný život: 0; odpuštění, odpustit: 1; láska: 1; ospravedlnit: 2; víno: 8; hřích + přestoupení + vina: 9; milost + milosrdenství + soucit: 11; mír [mezi národy]: 12; právo: 13; soudce, soudit: 15; vládce, vládnout: 23; Král, království: 26; [celé] národy: 37; právo, spravedlnost: 41.

Stručný NZ přehled

– Mesiášský důraz v evangeliích: odpuštění hříchů: 23; věčný život: 31; hřích + přestoupení + vina: 51; Boží království + Kristus + Mesiáš: 220+; + mnoho dalšího: nanebevstoupení, autorita na nebi i na zemi, „Bůh Mu dá trůn Jeho otce Davida“…

– Kristovo kralování je tak centrální pravdou biblického evangelia, že evangelium je opakovaně nazýváno evangeliem Království (Mt 4:23; 9:35; 24:14; Mk 1:14-15; L 16:16-17);

„evangelium Království“ natolik charakterizuje Kristovo učení, že bývá používáno jako synonymum k němu či jako jeho shrnutí (Mt 4:23; 9:35; Mk 1:14-15) a jako to, co má hlásat Církev všem národům (Mt 24:14), a když apoštolové hlásali, byli obviňováni, že „říkají, že králem je někdo jiný [než císař]: Ježíš“ (Sk 17:7).

Zbožnost

– ve SZ se nesetkáme se „zbožným“ člověkem; smluvní a vazalské kategorie spravedlnosti, bohabojnosti, věrnosti…

– v NZ: také prakticky vůbec, „zbožní“ = „dbalí“ (zákona); „spravedliví“; „bohabojní“, „náležitě si [Boha] vážící“; „konající vnější ceremonie úcty“

– uctívání: J 4:20-24 – klanění se, doslova „líbání k“ (líbání země při klanění se Svrchovanému); stejné jako v Ex 20, „jim se klanět a sloužit“

– zdaleka nejbližší a nejčastější: Eusebia, „dobře vzdávat hold“, „dobře ctít“, „dobře prokazovat oddanost“; srov.: 1. Tim 2:2; 3:16; 6:5

Bohoslužba

– 1) Kristus, Bůh a oslavený člověk z masa a kostí, nás zve, a tak přicházíme k Němu do Jeho sídla, kde je obklopen svatými a anděly; 2) před Jeho trůnem vyznáváme svá selhání, žádáme o odpuštění a dostáváme ho; 3) slyšíme, jak k nám mluví ve Slově, jak chce, abychom žili ve světě; my mu předkládáme; 4) zasedáme s Ním ke stolu jako Jeho spolustolovníci a rádci; 5) odcházíme do světa s Jeho pověřením, abychom v něm žili jako Jeho věrní poddaní