Pán Ježíš přišel do našich strachů a pochybností, do našeho hříchu a smrti, aby nám přinesl pokoj, jaký nic na tomto světě nemůže dát. Tento svůj pokoj nám dává a dosvědčuje skrze Ducha Svatého, skrze svátosti a skrze služebníky evangelia. Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.

Pán Ježíš Kristus je novým Adamem, který je poslušný v zahradě, a novým Jákobem, který se setkává se svou nevěstou u odvaleného kamene, aby jí dal vodu života a byl s ní jedním tělem navěky...

Když Pán Ježíš Kristus přijíždí do Jeruzaléma, přijíždí jako Hospodin-Vojevůdce míru, který jede sklidit národy, odsoudit modlářství a vykonat nový Exodus. A tyto motivy ještě mocněji zaznívají v Pánově ukřižování.

V Pánu Ježíši Kristu k nám přichází Boží vlastní nestvořený život, přichází k nám život a sláva, které přesahují tento svět. Klíčovou otázkou zde však je: Když se podíváme na kříž, koho vidíme? Vidíme Boha, který zjevuje svou slávu, a nebo něco jiného?

Mojžíšovský zákon nikdy neměl ukazovat sám sobě, židovství nikdy nemělo existovat samo o sobě, ale vždycky měly ukazovat k Pánu Ježíši Kristu. I proto jsou některá z nejostřejších slov v celém Písmu směřována proti těm, kdo by chtěli přijetí před Bohem spojovat s konkrétním původem nebo s vnějšími odznaky židovství. Je jen jediný Jeruzalém, na kterém záleží: Ten nebeský, který je naší Matkou.

Bůh nás povolává k životě v čistotě a v posvěcení; jako ti, kteří jsou v Kristu, v Božím Svatém, máme povinnost vzepřít se vášním a žít životy sebeovládání. Bůh je ale ochotný odpustit těm, kdo tváří v tvář těmto požadavkům uznávají svou nehodnost a špinavost...

V Pánu Ježíši Kristu jsme povoláni žít jako děti světla a usvědčovat svými životy hřích. To ale není možné bez toho, že bychom odkládali staré, hříšné způsoby života, byli proměňováni ve své mysli a oblékali nové, kristovské lidství skrze budování zbožných zvyků a poslušné přijímání Božího Slova...

Pán Ježíš Kristus byl na svou službu připraven svými pokušeními v pustině. A i v životech těch, kteří následují trpícího Mesiáše, vždycky budou soužení, vždycky v nich budou pokušení. A jsou něčím, co nemáme promrhat, ale co máme využít, abychom díky nim dorůstali k dospělosti.

Bůh je Láska, a proto právě láska jedinečným způsobem propojuje náš nynější život s věčností. Láska však zároveň není ničím vágním; naopak, jedinečným způsobem ji pro nás ztělesnil Pán Ježíš Kristus v tom, že přišel, aby sloužil a položil svůj život za mnohé.

Na Církvi jakožto Kristově těle se zjevuje Kristův život, a proto je lidem, který žije v sebezapření a prochází těžkostmi a protivenstvími, lidem, v jehož srdci je Boží Slovo, a tak září světu.