Když Pán Ježíš Kristus triumfálně vjel do Jeruzaléma, zjevil se tím jako Bůh, který přichází vysvobodit svůj lid z temnoty a smrti, jako Jehú, který přichází vyhladit modlářství, jako Spasitel národů. Jen několik dní poté se na kříži zjevil jako nový, lepší, poslušný Adam, jako ztělesnění pokory a poslušnosti, jako Hospodin, před nímž se skloní každé koleno, jako davidovský král Žalmu 2, kterému patří národy. Velikonoce jsou časem vítězství.

Kázáno v Karlových Varech 24. 3. 2024.

Poznámky ke kázání:

Úvod

– Mk 11:1-10 – naplnění naplnění Za 9:8-11 (širší proroctví, ale alespoň v. 8-11); v. 8 – Hospodin přicházející do svého domu, vidí útlak a odstraní ho; v. 9 – Hospodin přicházející jako oslavovaný Král míru; v. 10 – nastolení míru, pokojná vláda nad národy; v. 11 – ustanovení smlouvy v krvi, vysvobození z modlářství

– v. 7-8 – roucho jako symbol úřadu/člověka; srov. 2. Kr 9:1-13 – Hospodinův Pomazaný Král, vybití bezbožníků a modlářů, pomsta krve Hospodinových proroků, není, kdo by pohřbíval – vše se naplňuje v Pánu a pádu Jeruzaléma

– Ježíš jako větší Jehú = „On je Hospodin“; palmové větve spojené se svátkem stánků (např. Lev 23:40; 70 obětí jako shromáždění národů); tak jako Jehú, Hospodin přichází, aby zničil zkorumpovaný chrám

– v. 9-10 – Ježíš vyhlášen za davidovského krále; „požehnaný, který přichází“ i „Hosana“ (= „zachraň teď“) odkaz do Ž 118:20-29 (v. 25) – mesiášský žalm volají po nedůvěře v přední muže; v. 20 – Hospodin přichází v záchraně; v. 22-23 – Boží záměr zavržení Mesiáše, na kterém postaven nový chrám; v. 24-27 – nové ustanovení svátku a nových obětí

1. svědek: Epištola: Fp 2:5-11

– srov. 3-5 – důležitým kontextem výzva k pokoře a sebeobětování; „uvědomte si, jaké bylo pro Boha sestoupit sem k nám, sloužit a zemřít – a pak to napodobujte“

– v. 6-11 – raný křesťanský chvalozpěv; inkarnace (v. 7) – ponížení (v. 8) – vyvýšení (v. 9-11); ozvěna trpícího služebníka Iz 52:13+

– v. 6 – „byl ve způsobu Božím“ či „ve formě Boha“ – ne „něco jako Bůh“; jediná bytost je v kategorii „Bůh“, a to Bůh sám

– „nelpěl“ – dosl. „nepovažoval za loupež“; „nelpěl“ či „nezneužil k vlastní výhodě“ či „nesnažil se za každou cenu udržet“ svou rovnost vůči Bohu; pasáž jasně hovořící božství

– v. 6-7 – příklad Pánovy pokory a Jeho lepšího adamovství; Adam zhřešil tím, že se jako člověk chtěl neposlušně stát podobným Bohu; zde se Pán, Bůh, poslušně stává člověkem

– v. 7 – „zmařil“ – tajemství; pokoření ne skrze vzdání se, ale skrze přidání lidství; „Kristus vyprázdnil sám sebe tím, že stísnil slávu svého božství do naší malosti. To, čím vždycky byl, zůstalo dokonalé a nevystižitelné, ale to, co na sebe přijal, odpovídalo míře naší přirozenosti“ (Řehoř z Nyssy)

– „způsob“ – srov. v. 6, „způsob Boží“ – Pán nepředstíral službu, ale byl Božím služebníkem/otrokem právě do té míry jako byl Bohem

– „podobný lidem“ – „podoba, vzor, způsob, vzhled“; proč ne „člověkem“?; Pán na sebe nevzal jednotlivou osobu člověka, ale vzal na sebe naše společné lidství

– v. 8 – smrt na kříži jako vrchol ponížení vyhrazený pro otroky a vzbouřence; kříž jako vrchol sebezapírající novoadomovské poslušnosti, která Otce těší

– v. 9-11 – protože nejhlubší ponížení v poslušnosti, proto nejvyšší vyvýšení (znovu Iz 52-53); odkaz do Iz 45:22-24

– Iz 45:14-25 – jen jediný Bůh; obrátí se k Němu celý svět; protože od něj vyšlo Slovo; každý se Mu klaní – v Kristu; celý svět Ho vyznává jako Pána – v Kristu a ke slávě Otce; a tak Boží lid ospravedlněn; Hospodinu se bude klanět celý svět, a děje se to v Pánu Ježíši

– Píseň začínající i končící Kristovým božstvím; Ježíš vyznán jako „Pán“ SZ, jako Hospodin, jako Kyrios (nad císařem); srov. Ř 10:9 – křesťanská víra jako víra v Ježíše jako vzkříšeného, svrchovaného vládce všeho; srov. Ž 2

Úvod 2
– Ž 2 – v. 1–12; Ž 2 je, tak jako Příjezd, kontextem Mt 27

– v. 1-3 – „srocují“ – srocení kněží, starších a Piláta

– v. 4-5 – ve skutečnosti Boží vítězství a přijde děsivé vylití Jeho hněvu

– v. 6-7 – Davidovský král Židů; Pán Ježíš zjeven jako král a vyznán jako Boží Syn

– v. 8-12 – Pánu dány národy do dědictví; Řím ani Židé nejsou schopni zastavit; Jeho lid čeká vzkříšení a život navěky s Ním

2. svědek: Evangelium: Mt 27:1-54