List Galatským nám říká, že všichni křesťané mají matku v nebesích – a touto matkou je nebeský Jeruzalém. Zároveň se dozvídáme, že tato matka je horou – horou, kde se Bůh setkává se svým lidem; horou, kde nás pase náš Pastýř; horou, kde slavíme Mesiášovu svatební hostinu a odkud Pán Ježíš Kristus vládne světu…

Kázáno v Karlových Varech 10. 3. 2024.

Poznámky ke kázání:

1. svědek: Epištola: Ga 4:21-31

– v. 21 – „chcete být pod zákonem“ – srov. Ga 4:1-5 – byla tu ustanovení, která měla Boží lid dovést k dospělosti, co to bylo?; v. 4:9-11 – kalendář; 5:1-2, 11-12 – především obřízka

– v. 21 – „což neslyšíte zákon“ – i sám Mojžíš měl naučit o tom, že přijetí před Bohem není skrze vnější odznaky židovství, skrze „tělo“

– v. 22-23 – Abrahamův starší syn Izmael z Hagar – přirozeně, tělesně; mladší ze Sáry, srov. Ř 4:17-22 – Izák se rodí podle zaslíbení; zázračně z neplodné; ze smrti – v. 17, „oživuje mrtvé“, v. 19 „umrtvené tělo, odumřelé lůno“; Izákovo „vzkříšení“ na Móriji už druhé Izákovo vzkříšení

– v. 21-23 – Pavlův argument je, že Mojžíš měl naučit, že Abrahamovy/Boží děti nejsou děti skrze tělo, ale skrze vzkříšení A VŽDYCKY TO TAK BYLO

– v. 24-31 – matky Izáka a Izmaele = dvě hory = dvě smlouvy (či světy/stvoření) = 2 Jeruzalémy; ne „poučná typologie“, ale základ argumentu

– otrokyně Hagar spojená se: 1) Izmaelem; 2) Sínajem, kde Bůh dal Mojžíšův zákon; 3) překrouceným (ne)pochopením Mojžíše; 4) pozemským Jeruzalémem a opadajícím židovstvem; falešní učitelé v Galácii

– vyvolená matka Sára: 1) Izák; 2) nebeský Sion; 3) novou smlouvou a náležitě drženým Mojžíšem4) nebeský Jeruzalém a Božím nebeským lidem; věrní Galatští a křesťané obecně

– v. 26-27 – srov. Iz 54:1-4

– v. 28 – „děti zaslíbení“, srov. Ga 3:26-29, 14 – v Kristu jsme malí Izákové a máme abrahamovská zaslíbení

– v. 29-31 – Izák jako duchovně narozené dítě, i my dnes; „duchovní Boží lid“ pronásledovaný „tělesným Božím lidem“, který proto vyhnán, srov. Gen 21:9-10

2. svědek: Evangelium: J 6:1-14

– v. 1 – „potom“; srov. 5:39-40, 45-17 – Pán Ježíš jako naplnění všeho, co bylo dříve, a především Mojžíše; srov. J 5:22-30 – Ježíš jako Soudce (a tedy Král), a tedy větší Mojžíšem

– v. 1 – „Tiberiadské moře“ – Tiberiada jako centrum vlády v Galileji; srov. 6:15 – Ježíš jako Král; náš text jako královská hostina; král z Galileje (jako v Iz 8-9)

– v. 2-3 – zástupy, hora a učedníci u Ježíše; srov. Mt 5:1-2; Pán Ježíš jako větší Mojžíš, který vystupuje na horu; srov. J 6:14, prorok z Dt 18:18

– v. 4 – troje Velikonoce v Janovi; 1) J 2:13 po Káně (v. 1-11) a zázraku s vínem; 2) zde, zázrak s chlebem; a 3) ukřižování

– v. 5-6 – ozvěna Num 11:13; Mojžíš se ptá v nedostatečnosti, Pán v dostatečnosti jako větší Mojžíš; Num 11:13-17

– v. 7 – denár je denní mzda (Mt 20:2); celý SZ věk nedokáže těmto lidem dát, co potřebují 

– v. 8-9 – mezi delegáty Filip, Ondřej („menší bratr“ Šimona, který ho přivedl k Pánu v J 1:40-42) a Ondřejem přivedený chlapec; ječné chleby jako jídlo chudých

– v. 9 – 5 chlebů (plody země), Židé a 2 ryby (plody moře), pohané; dohromady plnost 7; Pán jako větší Elíša, srov. 2. Kr 4:42-44

– v. 10 – „posadí“ či „lehnou“; srov. J 13:12, 25; 21:20 (Ježíš a Jan u stolu, Jan na Pánově hrudi); Boží lid, který uléhá na trávě; srov. Ž 23 – Pán Ježíš jako Hospodin, který pase svůj lid

– v. 11 – „vzal, vzdal díky, lámal a dal“ – eucharistická pasáž

– Pán slaví eucharistii na hoře; srov. J 2 (z Kány se sestupuje 2:12); srov. Iz 25:6-9; Ga 4

– v. 10-13 – srov. Mk 6:39-44; učedníci se podílí na krmení Božího lidu; skupiny po 50 a 100; srov. Ex 18:15-23

– v Ex 18 Mojžíš neschopný nést lid; vede lid v Exodu; pomocníci; skupiny po 50 a 100; Pán nese lid; vede v Exodu; má pomocníky; uspořádané stejně jako SZ Izrael

– v. 12-13 – „shromážděte, přiveďte dohromady … aby nic nebylo ztraceno“; a tak přináší chléb, rozptýlený Boží lid, až je ho 12 (plnost lidu); srov. 6:39; 11:52

– srov. Didaché 9:3-4