Otcovská autorita starších

Písmo hovoří o církvi jako o domácnosti a o jejích vedoucích jako o otcích, a proto jim svěřuje autoritu jako otcům. Nebo, mohli bychom jí o krok dále, svěřuje jim autoritu jako dohlížitelům a dozíratelům, vůči nimž mají být členové „poddajní a poslušní“. Mnohým ale taková slova dnes zní jako něco naprosto děsivého, nepřijatelného a tyranského. I proto bude nápomocné podívat se, co Písmo učí o autoritě vedoucích v různých sférách našich životů – a na to, co v praxi znamená ve společenství nového lidstva, církve.

Pokračovat ve čtení Otcovská autorita starších

Biblická a patristická doktrína Boží trojjedinosti

Boží trojjedinost je doktrínou, kterou bychom si měli denně připomínat, denně nad ní žasnout a denně se z ní radovat. Pilíři této doktríny je to, že 1) Existuje jediný pravý Bůh; 2) Že v tomto Bohu jsou tři rozlišené osoby; a 3) Že tyto tři osoby jsou si rovny. Právě to je něco, co nás učí Písmo a co nás na základě Písma učili církevní otcové celé dekády a celá staletí předtím, než někdo slyšel o (mnohými neprávem pomlouvaném) Nikajském koncilu…

Pokračovat ve čtení Biblická a patristická doktrína Boží trojjedinosti

Starozákonní ozvěny v Letnicích

Ať už se v Písmu nebo v dějinách setkáme s jakoukoliv událostí, jednou z ústředních otázek, kterou se musíme ptát, je: „Kde už jsme tohle viděli a slyšeli?“ Bůh píše historii jako symfonii a znovu a znovu v ní nechává prolínat ty samé události, obrazy a motivy – a Letnice jsou toho hmatatelným důkazem. Nuže, když čteme biblický záznam o Letnicích, kde už jsme tohle viděli a slyšeli?

Pokračovat ve čtení Starozákonní ozvěny v Letnicích

Královské nanebevstoupení Páně

Nanebevstoupení Pána Ježíše Krista je pro mnoho křesťanů jakýmsi Pánovým „uklizením ze scény“, jakýmsi opuštěním Jeho církve. Písmo nám však předkládá dost jiný obrázek: Pán Ježíš Kristus vystupuje na nebesa, aby mohl být se svou církví přítomen o to více a o to mocněji, aby vedl svůj lid a panoval všem a všemu tak, aby se dokonale naplnil Boží plán vykoupení a uzdravení veškerého stvoření…

Pokračovat ve čtení Královské nanebevstoupení Páně

Změna je možná

Opravdu je možné se napravit. Opravdu je možné se změnit a začít žít lepší život. Písmo toho říká mnoho o hříchu – ale říká toho ještě více o Boží vykupující milosti a o Božích jedinečných zaslíbeních. Bůh nás nezachraňuje jen z věčného trestu za náš hřích – ve své milosti nás zachraňuje i z moci hříchu. Každý den je novým dnem, kdy začít můžeme (a máme) začít žít lépe.

Pokračovat ve čtení Změna je možná

Poslední dny jako dávná minulost

Řekněme si to otevřeně na úvod: „Konec světa“ a „poslední dny“ jsou realitou hluboké, dávné minulosti. Když Písmům dovolíme, aby nám vymezila, co přesně myslí „posledními dny“, zjistíme, že se jedná o závěrečné období Staré smlouvy a světa, který je s touto smlouvou spojen. I proto apoštolové nepřestávají varovat o dokonání věků, posledních dnech, poslední hodině a podobně. V Kristu přišel však přišel nový věk a nový svět – a na jeho naplnění samozřejmě stále čekáme.

Pokračovat ve čtení Poslední dny jako dávná minulost

Dar křtu

„Křest vás nyní zachraňuje“ (1. Pt 3:21). „Vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli“ (Ga 3:27). „Každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého, neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem“ (Sk 2:38-29). …a to jsou jen některé pravdy, které nám Písmo o křtu říká. Zastavme se, vypněme si svého vnitřního apologetu, co všechno „křest přece rozhodně nedělá,“ a poslechněme si, co podle Písma křest dělá a komu a na jakém základě má být vysluhován.

Pokračovat ve čtení Dar křtu

Plodnost tváří v tvář smluvní smrti

Jednou za základních pravd Písma je, že Bůh žehná poslušnosti a odměňuje poslušnost, ale trestá a proklíná neposlušnost. Druhou ze základních pravd Písma je, že děti jsou Božím požehnáním a že Boží smluvní milosrdenství překlenuje generace. Jako Boží lid máme být lidem, který všude a ve všem usiluje být plodný – a proto je vymírání církve, které už pokračuje po generace, svědectvím naší obrovské nevěrnosti. Náš Bůh je ale větší než naše hříchy a je ochoten žehnat těm, kdo se od svých hříchů odvrací…

Pokračovat ve čtení Plodnost tváří v tvář smluvní smrti

Pohostinnost: Povinnost přátelskosti

Pohostinnost je něčím, co snad všichni na jakési obecné úrovni odsouhlasí jako dobré. Jak ale vypadá naše praxe? Písmo nám pohostinnost a přátelskost předkládá jako naší výsadu a jako naši povinnost. Jak ale plnění této povinnosti a život ve světle této výsady vypadá? Nestačí být obecně „dobrými lidmi“ a „příjemnými společníky“; pohostinnost je spíše životním stylem a uvědomělou, radostnou službou druhým.

Pokračovat ve čtení Pohostinnost: Povinnost přátelskosti

Velikonoční Exodus

Uvědomujeme si, že Pán Ježíš Kristus zemřel na kříži ne o Dni smíření, ale o Velikonocích? Jistě, je pravda, že Pán Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy, ale důraz Jeho kříže a díla je někde jinde; je neoddělitelně spojen s Exodem, s vysvobozením, se zničením Božích nepřátel, s pokořením falešných bohů. Novozákonní – či spíše biblická – víra je vírou Exodu. Až si více přivlastníme Exodus, který nás vede k Velikonocům, až si přivlastníme soudy nad Egyptem a pobití prvorozených, až si přivlastníme ono zoufalé očekávání u Rudého moře a blížící se egyptskou armádu a rozestupující se vody a slavnou Boží záchranu, pomůže nám to lépe si přivlastnit i Velikonoce...

Pokračovat ve čtení Velikonoční Exodus