Reformovaná kongregace Nejsvětější Trojice
Žalm 133 patří k nejkratším kapitolám Písma. Vykresluje pro nás pomazání velekněze, chválí požehnání toho, když bratři přebývají v jednotě, a říká nám, že právě tam je k nalezení věčný život. Proč ale tento Davidův hovoří o Áronovi, který žil o mnoho staletí dříve? A co to znamená pro nás dnes?
Biblické evangelium je dobrou zprávou o slávě Pána Ježíše Krista, o tom, že Bůh zjevuje svou nádheru a velkolepost v Pánu Ježíši Kristu. Nadějí, k níž se křesťané upínají, je, že budou na věčnosti hledět na Pána Ježíše Krista v Jeho slávě. Písmo nám zároveň říká, že ústřední pointou všeho, každé jedné věci, je sláva Pána Ježíše Krista. Co to ale znamená v každodenním životě nepříjemných zákazníků, špinavého nádobí a dětí, které potřebují přebalit?
V našem každodenním křesťanském životě se potřebujeme ujistit, že si nenasloucháme, ale že si kážeme. Potřebujeme si „vybudovat odstup“ od sebe samých a připomínat si pravdy, které nám Bůh zjevil ve svém Slově. A když to budeme dělat, nevyhnutelně nás to povede k chvále...
Žalm 128 nám popisuje, jak dobrý Bůh je ke zbožným rodinám, a zároveň vysvětluje, jak si tato Boží požehnání přivlastnit. Především nám však vykresluje Pána Ježíše Krista, jenž je dokonalým Spravedlivým mužem, okolo jehož eucharistického stolu jsou svaté děti, z nichž roste Boží svatý chrám...
Mnoho z toho, s čím se setkáváme v žaltáři, se nám může zdát cizí, ať už je to žalmistova smělost, nebo naopak jeho zoufalství a opuštěnost. Není tomu tak náhodou. Proto se potřebujeme naučit vidět slova žaltáře jako slova Pána Ježíše Krista a uvědomit si, že je čteme a zpíváme z lůna Církve...
Být rychlí k tomu slyšet a pomalí k tomu mluvit; ujistit se, že skutečně rozumím, co druhý říká; snažit se ochránit pověst i těch, s nimiž nesouhlasím... To vše jsou každodenní biblické povinnosti, které jako křesťané máme. A kdybychom se jich drželi, jedním z plodů by byla, mimo jiné, mnohem větší jednota Církve.
Pán Ježíš Kristus je Boží Slovo (J 1:1-3), Bible je Boží Slovo (2. Tim 3:16; Mt 22:31); Pán Ježíš Kristus je Pravda (J 14:6), Boží psané Slovo je Pravda (J 17:17), celé psané Slovo je o vtěleném Slovu (J 5:39), a proto je láska k Pánu Ježíši Kristu neoddělitelně spojena s láskou k Písmu. Jak si tedy pěstovat lásku ke Slovu, které je pravdivější než cokoliv, co si naše mysl dokáže představit, když se řekne „pravda“?
Křesťanský život je životem radosti. Radosti, která jde ruku v ruce s odpuštěním hříchů, s uvědoměním si vlastní malosti a se spočinutím v Boží svrchované lásce. Proto pokání, odvrácení se od hříchu, není ničím menším než návratem k opravdové radosti…
Někteří křesťané se snaží zdůrazňovat, že Bůh touží zachránit celý svět. Jiní zdůrazňují, že Bůh na lidech svrchovaně zjevuje svou slávu, a tak s každým nakládá, jak se Mu zlíbí. A faktem je, že Písmo nás učí oboje. Bůh svrchovaně zjevuje svou slávu a svůj charakter na lidech – a tento charakter je milostivý a milosrdný. A proto bude celý svět zachráněn. Ne proto, že by si to zasloužil. Ale proto, aby Bůh zjevil, jaký je.
Náš Bůh uzdravuje celý svět. Ale dělá to skrze malé skutky laskavosti. Náš Bůh nás vyzývá zjevovat světu Jeho ohromující svatost a Jeho jedinečný charakter. Ale chce, aby se tak dělo skrze každodenní pokoru a trpělivost. Právě to, co se zdá malé, je v očích Písma často obrovské. A, podle apoštola Pavla, nejdůležitější částí církve jsou ti, kdo jsou slabí…