Pohostinnost: Povinnost přátelskosti

Pohostinnost je něčím, co snad všichni na jakési obecné úrovni odsouhlasí jako dobré. Jak ale vypadá naše praxe? Písmo nám pohostinnost a přátelskost předkládá jako naší výsadu a jako naši povinnost. Jak ale plnění této povinnosti a život ve světle této výsady vypadá? Nestačí být obecně „dobrými lidmi“ a „příjemnými společníky“; pohostinnost je spíše životním stylem a uvědomělou, radostnou službou druhým.

Pokračovat ve čtení Pohostinnost: Povinnost přátelskosti

Správcovství času

Nejdůležitějším a nejvzácnějším zdrojem, který jako křesťané máme, je čas. Čas je zdrojem, který, jakmile ho jednou utratíme, už nikdy nedostaneme zpět. A i právě proto nás Písmo nás opakovaně vyzývá, ať jsme moudrými správci času, ať celému světu jdeme příkladem v tím, jak s ním hospodaříme, a ať žijeme ve světle toho, že ze svého správcovství budeme skládat účty: „S čím se mi snáz bude umírat? Z čeho budu raději skládat účet? Obhájil bych si tohle před pastorem a dětmi jako pozitivní dobro? ...a co pak před Bohem?“

Pokračovat ve čtení Správcovství času

Varování před bezbožnými ambicemi

Každý jeden z nás čelí hříchu, který v nás přebývá, a zároveň máme nepřítele, ďábla, který studuje člověka a jeho hříšnost už po tisíce let, a tak se všichni setkáváme s pokušeními, která jsou nám jakoby šita na míru. Proto se zaměříme na některá z těchto pokušení, která s sebou nesou naše důrazy na mezigenerační věrnost a doktrinální správnost: Jmenovitě se zaměříme na pokušení majetku, pokušení znalostí a pokušení reputace.

Pokračovat ve čtení Varování před bezbožnými ambicemi

Pomíjivost jako zdroj moudrosti

Tváří v armádním mašineriím ostřelujícím civilisty si můžeme – právem – připadat velmi zranitelní, pomíjiví a maličcí. A to je rozhodně něco, co je náležité a prospěšné. Bůh nám v Písmu totiž říká, že uvědomovat si svou malost je to, co nám pomáhá k moudrosti, k tomu, abychom žili vírou a abychom se upínali k Božím věcem tak, jak bychom měli.

Pokračovat ve čtení Pomíjivost jako zdroj moudrosti

Otřásání otřesitelného, aby zůstalo neotřesitelné

Když se rozhlédneme po světě okolo sebe, když se podíváme na situaci v naší zemi, na totalitářské a diktátorské praktiky mnohých vládců, je snadné se znepokojovat, je snadné se bát. Svět tak, jak jsme ho znali, se v mnohém rozpadá a boří, ale náš Bůh je tak dobrý, že i to by nám mělo být povzbuzením, protože Bůh nám ve svém Slově dává nahlédnout do svého plánu, kterým je složit Kristu pod nohy všechny Jeho nepřátele.

Pokračovat ve čtení Otřásání otřesitelného, aby zůstalo neotřesitelné

Usilování o biblickou jednotu

V tomto vyučování se zaměřujeme na otázku, jak bychom se měli stavět k ostatním křesťanům, zvláště pak ve chvílích, kdy máme neshody, protože „oni to samozřejmě mají špatně“. Písmo nám předkládá řadu principů a povinností: Máme povinnost vyhnout se náboženské pýše, komunikovat biblicky, uvažovat v kontextu biblické antiteze a předpokládat v případě našich bratrů to nejlepší, dokud nás nepřesvědčí o opaku.

Pokračovat ve čtení Usilování o biblickou jednotu

Biblické právo sebeobrany a biblická povinnost obrany bližního

Bůh nám ve svém slově dává právo bránit sami sebe – a dává nám povinnost bránit našeho bližního. Historickým křesťanským přesvědčením napříč tradicemi bylo, že existuje něco jako spravedlivá válka a že jsou situace, kdy je náležité prolít krev, abychom zabránili zlu. Protože na tohle učení ale mnozí zapomínají, pojďme si projít běžné námitky proti držení (a použití) zbraní křesťany a předložit si pozitivní obhajobu toho, že především muži jsou voláni k tomu chránit a bránit své bližní i za použití (Bohem vymezeného) násilí.

Pokračovat ve čtení Biblické právo sebeobrany a biblická povinnost obrany bližního

Nespoléhejte na člověka (!)

Vždy, když se blíží volby, je náležité připomenout si, proč nám Písmo přikazuje – ne radí, ne doporučuje, ale přikazuje – ať se nespoléháme na přední muže, neboli (i) na politiky. Ať už se kolem nás v kultuře děje cokoliv, řešením je nespoléhat na člověka (a na lidská řešení), ale na Boha (a Jeho příkazy a zaslíbení), a proto se povzbuzovat ve věrnost v uctívání a v poslušnosti vůči Božím přikázáním. Právě to je totiž způsob, který si Bůh svrchovaně zvolil k proměně společností.

Pokračovat ve čtení Nespoléhejte na člověka (!)

Život víry v soužení

Písmo od nás požaduje odhlédnout od našich okolností a žít vírou – a především, žít vírou tváří v tvář pronásledováním, zradám a nespravedlnostem, se kterými se nevyhnutelně bude zas a znovu setkávat. Žít vírou znamená upínat se k Božím zaslíbením, opírat se o jistotu Boží milující svrchovanosti a konat našim pronásledovatelům dobro (mimo jiné i proto, aby na ně přišel o to horší Boží soud).

Pokračovat ve čtení Život víry v soužení

Tiší zdědí zemi (Žalm 37)

Pán Ježíš Kristus vyzdvihuje tichost a volá své následovníky k tichosti. Co to ale znamená? Tichost je darem, který věřícím dává ovládat své vášně, emoce, pocity, myšlenky, slova a skutky ve skutečné svatosti – umožňuje jim nenávidět zlo a bezpráví; milovat Boží zákon a skrze jeho plnění milovat i Boha a bližního. Je darem nadpřirozeného pokoje navzdory prosperitě ničemů, jehož součástí je spolehnutí se na Boží zaslíbení, že „zlovolníci budou vyhlazeni, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, obdrží zemi.“ Je pevností vystavěnou na pevné skále Boží smluvní věrnosti, jejíž hradby tvoří Boží láska, věrnost a svrchovaná dobrota.

Pokračovat ve čtení Tiší zdědí zemi (Žalm 37)