Bůh nám přikazuje neustála se modlit. Církev napříč historií měla celou řadu odpovědí na to, co tento požadavek vlastně znamená, některé lepší než jiné. Ústřední otázkou však je: Co Pavel mínil ve své kontextu Žida tvarovaného starozákonním systémem bohoslužby? A proč nám Duch Svatý napříč knihou skutků zdůrazňuje konkrétní pravidelné časy, a to jmenovitě tradiční časy společné, liturgické modlitby?

Jednou z ústředních pravd Písma je, že na mezigenerační věčnosti záleží. Tento fakt nám znovu a znovu předkládá samotné centrum Božího starozákonního zjevení, neboli Desatero napsané Božím vlastním prstem. Je čas vrátit se k uvažování, které si uvědomuje, že je ctnostné a zbožné, když staří muži sázejí stromy, o kterých vědí, že v jejich stínu nikdy nebudou sedět. Je čas začít žít život, který bude za padesát a sto a dvě stě let pořád dávat smysl a posouvat Boží Království vpřed.

Vyučování na téma důležitosti lidského jazyka.