Pán Ježíš Kristus je Boží Slovo (J 1:1-3), Bible je Boží Slovo (2. Tim 3:16; Mt 22:31); Pán Ježíš Kristus je Pravda (J 14:6), Boží psané Slovo je Pravda (J 17:17), celé psané Slovo je o vtěleném Slovu (J 5:39), a proto je láska k Pánu Ježíši Kristu neoddělitelně spojena s láskou k Písmu. Jak si tedy pěstovat lásku ke Slovu, které je pravdivější než cokoliv, co si naše mysl dokáže představit, když se řekne „pravda“?
Kázáno v Karlových Varech 10. 9. 2023.
Poznámky ke kázání:
Ž 119:112-129, 162-172
– Ž 119 je akrostich, prochází abecedu a s láskou chválí zákon; formát milostné básně
– láska k Božímu slovu jako charakteristika zbožnosti – kdo ano a kdo ne? ; srov. Jer 31:31-33, ústřední zaslíbení Nové smlouvy
– Boží Slovo předloženo jako to nejvzácnější, nejnádhernější, nejsladší, srov. Ž 19; samozřejmě i christologický rozměr (Slovo v těle), ale to nesmí ubírat ze Slova, které nám Krista zprostředkovává
– Ž 119 nás učí mnoho způsobů, jak prakticky milovat Zákon, ač tato láska se až tolik naučit nedá; srov. 1. Kor 13;
Láska ke Slovu
– 1. Kor 12:30-14:1a; toužit po darech k budování Církve, ale především se usilovat navzájem milovat;
– Pán je Slovo (J 1:1-3), Bible je Slovo (2. Tim 3:16; Mt 22:31); Pán je Pravda (J 14:6), Slovo je Pravda (J 17:17), celé Slovo je o Slovu (J 5:39); láska ke Slovu je láska ke Kristu, k Jeho hlasu, k Jeho obrazu
– v. 4; „trpělivá“ – vyhrazení času naslouchání a přemýšlení (a dnes i čtení); vytrvalé studium a naslouchání během let, ochota říkat/číst znovu a znovu; shrnutí a směr
– „dobrotivá“ – ne jen obecně „dobrý“, ale „plný užitečnosti/služby“; ochota přistupovat pokorně a sloužit jako zásadně důležitá k pochopení; srov. J 7:17
– nepochopení Písma z neochoty poslechnout; „nekřtít děti, to dělá Řím“, „ty pokrývky hlav jsou tak nejasné“, „ne, Mojžíše sem netahej, to by bylo zákonictví“
– „nezávidí, nevychloubá, není domýšlivá“ – v Písmu i ve světě; v Písmu vidíme řadu bohatých, krásných, hrdinných, požehnaných s Bohem se jedinečně potýkajících lidí, a těm nemáme závidět;
– vidíme i řadu hříšníků, selhání a modlářů (často ti samí lidí), a nad ty se nemáme povyšovat („Já bych nikdy… Jak mohli…?)
– nemáme závidět druhým jejich znalost Písma a Boha; nemáme k poznání přistupovat jako k zámince se povyšovat a zpychnout a jako k příležitosti si něco dokazovat
– v. 5; „nečestně“ – „nevhodně, jak není hodno cti“ – máme k Písmu přistupovat s vážností, naslouchat mu soustředně a s bázní, nezlehčovat ho; „neříká to Kubík, ale apoštol Jakub“, na citu, který vedl „Pán Ježíš Kristus“ je mnoho správně; zvlášť mi dnes se nemusíme bát přílišné uctivosti
– „nehledá to svoje“ – když studujeme, hledáme svůj prospěch, je nám to k dobru; nemá být na úkor druhých, ale k budování církve (nejsme primárně jednotlivci, ale údy církve); nemáme jít do Písma, abychom si našli „to svoje“, ale abychom slyšeli „to Jeho“
– „nerozčiluje se“ – srov. Jk 1:18-21; nečistota a špatnost vedou k hněvání se nad Slovem, „Co si ten šovinista Pavel vlastně myslí?“; Slovo máme přijímat s pokorou a a ochotou (rychle), protože pak nám může být k záchraně
– „nepočítá zlo“ – „nepočítá zla, která utrpěla“ nebo „nepřičítá zlo“ (neočekává zlé motivace); aplikace podobná: Boží slovo nepůsobí zlo, ale může nám pro naše dobro působit nepříjemnosti; máme jít s vědomím dobré motivace „pro mé dobro“; jestli mi někdo Slovem ublížil, bylo to pro mé dobro, nebo pro jeho hloupost a zlo; nemám zahořknout vůči Slovu, ale s radostí ho přijímat
– v. 6; „neraduje se z nepravosti, ale raduje se s pravdou“ – používat biblickou optiku dobra a zla, radovat se z toho, z čeho se Bible raduje, a nenávidět to, co nenávidí (Mojžíš není vrah, ale vysvoboditel; Rachab není lhářka, ale hrdinka víry); především s s radostí kochat ve Slově jako takovém a v Bohu, ke kterému nás vede
– v. 7; „všechno snáší“ – otevřenost vůči Slovu, i tam, kde to bolí; Jer 20:9; 23:29; Žd 4:12-13; Boží Slovo zabíjí to, co v nás potřebuje zemřít, abychom byli libou obětí Bohu; my to máme nechat zemřít; „bojím se, že se Bůh nepostará, když budu dávat desátky,“ „nebudu mu pomáhat, potřebuju čas na sebe,“ „nebudu se tolik modlit, co by mi pak zbylo ze života?“
– „všemu věří“ – základní postoj víry, Bůh to řekl, tak tomu věřím; ne „až pochopím, budu věřit,“ ale „věřím, abych porozuměl“; tomu, kdo miluje Slovo, by vyrvalo srdce, kdyby měl říct „ale možná ne, třeba to tak nebylo, možná je to trochu jinak“
– „ve vše doufá“ – srov. Ef 3:20-21; to, co vidíme a čemu věříme, je ještě jedinečnější, slavnější a pravdivější, než si dokážeme představit; žijeme v hovořeném světě a jsou to slova, na která můžeme sáhnout, mnohem slovnější slova než naše slova; my poměřujeme to, co bereme jako „pravdivé“ na škále lži a pravdy, Boží pravda je tak jistou a pevnou pravdou, že si na ni lze sáhnout (J 14:6)
– „všechno vydrží“ – „pevně a vytrvale stojí“, v mnohém shrnutí toho, o čem jsme hovořili; ať se děje cokoliv, Boží Slovo je jisté a pevné, a proto se ho s láskou a s úctou máme držet a nechat ho přicházet „vhod i nevhod“
– v. 8-13 – jestli milujeme Slovo a Slovo, naše láska nikdy nezanikne, ale je pro nás počátkem věčnosti; kdy už teď s láskou a radostí hledíme ve Slově a skrze Slovo na Boha, na kterého pak budeme hledět v plnosti a navěky se z Něj v lásce radovat