Být rychlí k tomu slyšet a pomalí k tomu mluvit; ujistit se, že skutečně rozumím, co druhý říká; snažit se ochránit pověst i těch, s nimiž nesouhlasím… To vše jsou každodenní biblické povinnosti, které jako křesťané máme. A kdybychom se jich drželi, jedním z plodů by byla, mimo jiné, mnohem větší jednota Církve.

Kázáno v Karlových Varech 17. 9. 2023.

Poznámky ke kázání:

Nezákonné, odsuzující posuzování bratří v historii

– Joz 22:9-30 – v. 24, opatření právě kvůli obavě z nevěry a odpadlictví; „zdálo se to tak jasné“, dokud nebyli vyslechnuti bratři

– L 7:31-49 – nepochopení a odsuzování Jana a Ježíše a biblického pokání

– Mk 14:55–64 – kdo chce psa bít, hůl si najde; v. 58 v J 2:19 – překroucení či nevysvětlení Ježíšových slov

Kdo může mít ještě větší sklony

– 1. Kor 8:1-2, 11-12 – ti, kdo (si myslí, že) mají poznání; pravé poznání vede k pokoře, ne ke zraňování bratří; proto se potřebujeme vyhnout pýše na poznání

– Jk 4:1-3 – „je to v nás“, neumrtvený chtíč a žárlivost a soupeřivost, nedostatek biblické [nesebestředné] modlitby

Máme povinnost usilovat o jednotu

– Ž 15 – spásná víra nepomlouvá bližní, ale váží si ostatních křesťanů; 9. přikázání přikazuje usilovat zachovávat dobrou pověst bližního

– Př 6:16-19 – Bůh nenávidí rozeštvávání křesťanů

– J 17:17-23 – jednota v Kristu a v Trojjediném Bohu a v pravdě Slova; není automatické a máme usilovat; potřebujeme mít stejný, pokud ne větší, zápal pro jednotu jako pro pravdu

1. Doufat v nejlepší podle zákona

– Př 18:17 – biblická povinnost poslechnout si druhou stranu

– 1 Kor 13:2-7 – všemu věří, ve vše doufá = soudit podle zákona (podle lásky); presumpce neviny, dokud lze vykládat v dobrém světle a nejsou důkazy proti

– 2. Kor 10:7 – nesoudit na první pohled, ale připomínat si realitu Kristova těla; srov. J 7:24; Lev 19:15-17 – spravedlivý soud, nevraždit pomluvami; nežít v hořkosti, ale tam, kde prokazatelně došlo k hříchu, přísně kárat

– Za 7:9-10 – soudit podle pravdy, soudit s milosrdenstvím a slitováním, nevymýšlet si tajně v srdci zlo

2. Ujistit se, že následujeme Syna člověka, ne člověka

– 1. Kor 1:10-13; 3:21-4:1 – rozbroje pramenící z následování lidí místo Krista; „správci“ – učení není jejich, ale Bohem dané a pouze spravované

– Ga 3:1; Ga 4:16-17 – „kdo“ je ten, kdo obloudil; rozbroje často ne na základě argumentů, ale lidí

3. Biblická komunikace a moudrost

– Jk 1:19-20 – rychlí k slyšení, pomalí k mluvení, lidský hněv nepomáhá k dobru Boží věci

– Jk 3:13-18; moudrost = tichost; soupeření a rozbroje v církvi jako démonické; působení pokoje (srov. Mt 5:9); skutečná milost jako pokorná, tichá, upřímná, nepochybující o druhých (1. Kor 13)

– Ef 4:29 – usilování o budování, NIC špatného

– 2. Tim 2:23-26 – tichost, schopnost učit, odmítání pošetilosti; pokoj důležitější než pravda do nejposlednějších detailů

4. Uvažovat a konfrontovat v kontextu antiteze

– Gen 3:15; přičemž Ga 5:19-24 – temnota je ZJEVNÁ; Kain a Ábel, Mojžíš a farao, David a Goliáš, Elijáš a kněží Baala, Daniel a Babylon, Ježíš a farizeové…

– 1. J 3:9-10 – vědí křesťané, které znám, že je miluji?

– přichází a nepřichází ke Kristu/ke světlu (J 3:17-20); světlo a tma (Ko 1:13); živí a mrtví, Boží a Satanovi otroci (Ef 2:1-5)…

– Ga 5:22-6:2 – napomínání v rámci smlouvy duchovní, opatrné a k budování a vzájemně si pomáhající