V našem každodenním křesťanském životě se potřebujeme ujistit, že si nenasloucháme, ale že si kážeme. Potřebujeme si „vybudovat odstup“ od sebe samých a připomínat si pravdy, které nám Bůh zjevil ve svém Slově. A když to budeme dělat, nevyhnutelně nás to povede k chvále…

Kázáno v Karlových Varech 22. 10. 2023.

Ž 103

– v. 1-22 – chvála připomínající Boží dobrodiní; v. 17 – Boží mezigenerační požehnání

– v. 1-2 – „dobrořeč“, NE „dobrořečí“ – potřebujeme chválit, kázat si, vybízet se, rozněcovat a nezapomínat; máme sklony dělat opak: nechválit, naslouchat, upadat do apatie a zapomínat

– v. 3 – Bůh odpouští; není žalobce, ale Ten, který odpouští; srov. Iz 43:21-27 – Bůh nám odpouští kvůli sobě, navzdory tomu, že mi o to nestojíme

– v. 4 – Bůh nás zachraňuje ze smrti a zdobí nás zjevením svého milosrdenství a slitování; srov. Ef 2:1-7 – my toužíme sloužíme být mrtví a sloužit Satanu, ale Bůh na nás chce zjevit bohatství své milosti

– v. 5 – nakolik věříme, že Bůh je dárce všeho dobra v našich životech?; srov. Ex 19:4 – exodová ozvěna, On nám obnovuje dobro Exodu – svobodu a zaslíbenou zemi

– v. 6-7 – Bůh je dobrý Král, který ustanovuje (především v Kristu) právo a spravedlnost, a především jedná pro svůj lid

– v. 7-10 – ozvěny zjevení Boží slávy, srov. Ex 34:5-10 – Bůh nám odpouští a jedná pro naše dobro a bojuje proti našim nepřátelům, ač si to ani v nejmenším nezasloužíme

– v. 11 – od obzoru k obzoru, všude, kam se člověk podívá, je Jeho milosrdenství vůči těm, kdo se Ho bojí (ne vůči pyšným, ale vůči pokorným, kteří se bojí, že by se Mu mohli znelíbit)

– v. 12 – On od nás vzdálil naše hříchy tak daleko, jak je to jen možné, a ještě dál

– v. 13-14 – soucit rodičů jako „vzor“ Božího slitování; rodiče mají být příkladní svým soucitem a slitováním, platí i o „sborových rodičích“ (Pavel se ne náhodou označuje za otce); my „starší“ jsme tu proto, abychom byli vzorem a zjevením soucitu a slitování slabších; Bůh je si vědom naší slabosti (důraz na Boží chápavosti, ne přísnosti)

– v. 14–18 – my lidé jsme pomíjiví, a proto je o to důležitější Boží věčné milosrdenství, které se projevuje ve smlouvě z generace na generaci; jsme pomíjiví, ale s námi to nezačalo a s námi to neskončí

– v. 19 – Bůh, který je naším smluvním Bohem, pevně vládne všemu; i proto nás naše pomíjivost nemusí trápit

– v. 20 – uvědomění pravdy vede k uctívání a k tomu, že zveme druhé k uctívání; sdílení radosti je jejím vrcholem, „podívejte se na tu krásu!“; jsme blíže Bohu než andělé (srov. Ef 3:10), Bůh se stal člověkem, ne andělem, jsme v trojjediném životě, oni ne; společně však posloucháme Slovo

– v. 21 – protože jsme v Kristu, vybízíme celé nebeské zástupy, ke kterým se na Sionu připojujeme, protože jsme spojeni s Tím, který je vede v uctívání; znovu promlouvá Církev se svou Hlavou

– v. 22 – jsme Boží dílo, Boží skutky, díla Jeho rukou, nad kterými vládne; jsme nádoby milosrdenství; a to je to, co si máme kázat a radovat se