Když věnujeme pozornost tomu, co nás učí apoštol Pavel a evangelia Lukáš, vidíme, že Církev je Božím chrámem, v němž vede uctívání jedinečný nový Samuel a v němž jsme my všichni přinášeni – a zároveň přinášíme – živé oběti, a tak dorůstáme do podoby Kristova dospělého lidství.

Kázáno v Karlových Varech 12. 1. 2025.

 

1. svědek: Epištola: Ř 12:1-5

– v. 1 – „tedy“ – důsledek dřívějšího materiálu, od lidské padlosti po uzdravení všech národů v poslušnosti víry; srov. Ř 1:5, 18-27; 11:32-36; co velkolepá vize celosvětové spásy znamená v praxi

– „vydat těla“ – něco aktivního, „postmilenialismus, který se neobojí ušpinit si ruce“; (i další týdny) praktická aplikace vykoupení světa

– „těla“ v Ř: kontrast s Ř 1:24 (my ctíme, oni zneuctívají), jelikož vykoupení v Ř 8:11; celá řada dalších kontrastů:

– my obnovuje mysl pravdou, oni jsou v marnosti a ve tmě (Ř 1:21)

– my přinášíme rozumnou službu, modláři jsou blázny (Ř 1:22)

– my rozsuzujeme Boží vůli, oni jsou svévolní (Ř 1:32)

– my vystupujeme jako libá vůně k Bohu, oni se propadají hlouběji a hlouběji (Ř 1:18-25)

– „v oběť živou, svatou a příjemnou, to je vaše rozumná služba Bohu“ – celý život je obětováním a kněžskou službou; ne tak, že ve SZ lid obětoval, teď už ne; Boží lid vždycky obětuje: Ř 12 – celý náš život (obětování celých zvířat); Ž 141:2; Ř 15:16; 2. Kor 2:15-16; Ef 5:1-2; Fp 4:18; Žd 13:16; 1. Pt 2:5…

– „příjemnou“ – v Ř 12:1, 2 a 14:17-19; křesťanská svoboda s ohledem na bratry, spravedlnost a pokoj

– Zlatoústý: „Tělo se stává obětí, když oko nehledí na nic zlého, když jazyk neříká nic špinavého a když ruka nečiní nic bezzákonného. A co víc, ruka musí dávat almužny; ústa musí žehnat tomu, kdo nás proklíná; a ucho musí naslouchat čtení Písem.“

– „služba Bohu“ – ve smyslu bohoslužby; znovu celý život jako kněžský; bohoslužba je napodobováním nebes (Žd 8:5), a proto tento život jako „vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi“, život a uctívání podle nebeského vzoru

– „rozumná“ – „logikos“ z „logos“, a tak je „logosová/Slovu-podobná“, život v Kristu a podle Krista; srov. J 4:24

– v. 2 – (i) protože jsme kněží, oddělený Boží lid, nemáme se podobat světu kolem nás (ti nám neřeknou, jak být kněží)

– „nepřipodobňujte“ = „neztotožňujte se s, nevypadejte jako“; nemáme dělat „to, co se prostě dělá“, ale máme být proměňováni Písmy ke Kristovu obrazu (Ř 8:29);

– christifikační důraz: „proměňujte“ – zde, na Hoře proměnění (Mt 17:2; Mk 9:2) a 2. Kor 3:18, kde skrze hledění proměňováni od slávy ke slávě

– „obnovou“ – srov. Ko 3:10, kde opět dorůstání do Krista a 2. Kor 4:16(-18), kde růst oslaveného života v nás skrze utrpení

– „proměňujte… abyste mohli zkoumat“ – postupná christifikace nám umožňuje hlubší porozumění; abychom mohli „zkoumat“ (či „dokazovat“), co Bůh chce, co je před Ním dobré; „dokonalé“ – „dospělé, dokončené“ (další dorůstání do Kristovy dospělé plnosti); to se nestane jen náhodou, ale žádá si to přemýšlení a moudrost v našich situacích

– v. 3 – Pavel na základě „milosti“ (daru, který vede k pokoře) nabádá k pokoře; „rozumně“ = „střízlivě, uváženě“; v. 1-3 zdůrazňují oddělenost, moudrost, pokoru, umírněnost; být nerealistický vizionář není OK; znovu jsme vedeni k „tichému a pokojnému životu ve vší zbožnosti a důstojnosti“ (1. Tim 2:1-2)

– „abyste jednali rozumně, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh“ = i „…podle standardu víry, který Bůh ustanovil pro každého“ / „Bůh všem ustanovil standard víry“; ne ani tak „ale já mám větší víru, tak můžu být vizionář“, ale všichni máme společný standard, podle nějž máme žít; výrazně větší smysl v dalším kontextu:

– v. 4-5 – sloužíme jako jedno tělo a v kontextu těla; srov. Ef 4:11-16; 1. Kor 12:14-20; nejen „jedno tělo“, ale „údy navzájem“; v Kristu já jsem ve ve vás a vy vy mně (tak jako Otec a Syn jsou v Duchu); a proto každý musí plnit svou roli pro dobro druhých

– společné dílo těla: jestli kuchař pořád sahá na pánev jen rukama, jen dobře; jestli se za celý proces vaření pánve nedotknou jeho plíce, zase jen dobře (znamená to, že plní svůj úkol a je zdravý), a bylo by pošetilé tvrdit, že jelikož se pánve nedotkl plící nebo ledvinou nebo okem, tak kuchař nevaří, nebo jeho ledviny a oči nejsou k ničemu

– a tak církev má učedničit národy (a dorůstat do Kristovy plnosti), ale každý z nás má jinou roli: ženy tím, že se namáhají v domácnosti; ordinovaní služebníci tím, že vyučují; děti tím, že se účastní uctívání a učí se své katechismy; všichni tím, že se modlí a platí desátky, atd.

 

2. svědek: Evangelium: L 2:41-52

– v. 40-41; v. 40 a 52 jsou odkazem do 1. S 2:26, kde téměř totožná slova o Samuelovi; každoroční výstup do ústřední svatyně v 1. S 1:3 o Elkánovi; je zde větší Elkána s Hanou s větším Samuelem; co už víme:

– Ježíš jako větší Samuel: zázračný syn; Hana na základě svého těhotenství zpívá Haninu píseň (1. S 2:1-10), Marie jako ozvěnu zpívá Magnificat (L 1:46-55); Ježíš je oddělený od lůna matky, aby byl jedinečně svatým knězem, soudcem (králem) a prorokem Izraele; Jeho narození a oblečení autoritou jako proroctví a znamení soudu nad zkorumpovaným náboženským establishmentem; …a tak máme čekat Samuelovské ozvěny

– Samuelovská scéna z 1. S 3:2-21:
– slepý vůdce Božího lidu;
– v Božím domě zjevení skrze zázračného (podle tradice dvanáctiletého) syna, které je připomínkou dříve vyhlášeného soudu, a je spojené s číslem tři (napotřetí);
– všichni žasnou;
– zázračný syn vyrůstá v přízni u Boha i u lidí, neboť Boží lid ví, že se skrze něj se zjevuje Boží Slovo

– Ježíš v Chrámu:
– slepí vůdcové Božího lidu (žasnoucí a odpadlí);
– v Božím domě zjevení zjevení skrze zázračného (dvanáctiletého) syna, které je připomínkou dříve vyhlášeného soudu, a je spojené s číslem tři (třetí den);
– všichni žasnou;
– zázračný syn vyrůstá v přízni u Boha i u lidí, neboť Boží lid ví, že je Boží Slovo… a „vzkříšení“ třetí den

– v. 41 – muži museli (ženy mohly) cestovat na tři svátky: Pesach, Letnice, Stánky (Dt 16:16); každoroční účast i Marie zdůrazňuje radostnou věrnost Božímu zákonu; o Pesachu je Ježíš v Chrámu, ohromuje, po třech dnech radostné setkání a odchod domů – větší naplnění na konci L

– v. 42 – „vystoupili [vzhůru] … podle zvyku“ vystoupení do Jeruzaléma/Chrámu, které Boží zahradou; před ukřižováním „podle zvyku“ (L 22:39) odchází vzhůru na Olivovou horu do zahrady Getsemane, aby uspěl a byl novým Adamem; ještě L 1:9, kde „podle zvyku“ kněžského úřadu, a tak Pán v tom všem knězem

– v. 43 – „dokonání těch dnů“ – po dokončení velikonoc, kdy Ježíš zůstává v Jeruzalémě a po třech dnech nalezen; ještě v L 13:32, kde „třetího dne budu učiněn dokonalým/hotovým/dospělým“, tři dny zůstane v Jeruzalémě a pak bude nalezen; dokonáním a naplněním Velikonoc je dokonalost Pána Ježíše Krista

– v. 44-45 – „skupina poutníků“ = „ti, kdo jsou spolu na cestě“ = „sunodia“ (z ní synod jako shromáždění křesťanů); den cesty, shromáždění křesťanů, návrat do Jeruzaléma

– srov. Sk 1:12-13; začátek další Lukášovy knihy; den cesty, návrat do Jeruzaléma, shromáždění křesťanů; Marie a Josef symbolicky (a nebo skutečně) na Olivové hoře „ztrácejí Ježíše“ (jako učedníci v zahradě) a setkají se za tři dny, až vzkříšen

– hledání mezi „příbuzní a známí“, ale nenalezen, až třetí den; srov. ten samý jazyk v L 23:49, a tak u kříže máme čekat nalezení třetí den

– v. 46-47 – ne zvědavý prcek, ale Pán sedící v pozici autority mezi učiteli; podobně srov. L 4:16-22

– stejný jazyk úžasu o Letnicích a při Petrově kázání (Sk 2:7, 12); „odpověďmi“ – stejné ohromení učitelů v chrámu „odpověďmi“ v L 20:26, od začátku předzvěsti konce; měli bychom očekávat další opakování, které poté vidíme ve Sk

– v. 48 – „zhrozili se“ = ne negativní, ale „byli v úžasu / ohromeni“; „tvůj otec“ – Josef, otec ne podle přirozenosti, ale z milosti; obraz našeho přijetí před Bohem skrze Syna, srov. Ga 4:4-7

– „s úzkostí“ = „v bolesti/hlubokém zármutku“, už jen v L 16:24-25, kde žíznící boháč soužen v plamenech; nemít Krista, ztratit Krista, znamená směřovat do plamenů

– v. 49-50 – Ježíš, který doteď vyučoval v Chrámě, vyučuje své rodiče ohledně toho, jak mají podřizovat své rodičovství Božímu otcovství; zjevné i z Jeho poddanosti ve v. 51-52; v. 50 – rodiče jako dobří učedníci zatím nechápou (např. L 18:34)

– v. 51 – je zde učitel nejlepších učitelů (Bůh), ale poddán, podřízen, pokorný; „uchovávala slova v srdci“ – znovu, Mariin vlastní záznam; Marie jako větší Chana a ztělesnění Církve, která střeží Krista/Boží Slovo/Moudrost ve svém středu a srdci, a tak nese ovoce atd.

– v. 52 – znovu, 1. S 2:26; „tělesném vzrůstu“ – Pán Ježíš dorůstá do dospělého muže; ještě Zacheus, který malý (L 19:3) a potřebuje dorůst do dospělého Krista

– ilustrace Ř 12:

– jsme údy jeden druhého a máme být blízká, navzájem si pomáhající komunita – vzor v. 41-44, kde spolu taková komunita dodržuje Boží přikázání a slaví Boží svátky a schází se v uctívání a bez rozmýšlení by si svěřila smluvní děti

– pro plnění Boží vůle je potřeba rozsuzování, učení se a rozumnost – v. 46-47, 52, Ježíš, který vyučuje v chrámě je rozumný a zároveň roste v moudrosti (v. 52), aby tak Boží lid mohl náležitě a dospěle plnit Boží vůli

– v. 51-52 – Ježíš sám se musel připravit na službu a byl poddán, nesmýšlel výš, než je náležité; část Ježíšovy služby byla služba doma; Bůh v těle, který vynáší odpadky, protože to je právě jeho momentální životní situace (stále o nic méně slavný a dokonale sloužící)

– Samuel vyrostl a prospíval v Chrámu, Ježíš vyrůstá a prospívá ve výše zmiňované smluvní komunitě; důraz, že Chrámem je Boží lid, který obětuje sám sebe (a v jehož středu je Ježíš), aby v nás rostl On a abychom rostli my

– právě tak přijatelné oběti před Bohem, právě tak ničemní svrženi z trůnů; kéž si každý z nás může jako církev přivlastnit L 1:47-55