Vzkříšení syna vdovy z Naim je skutečně bohatým obrazem. V širším kontextu Lukášova evangelia pro nás zdůrazňuje Boží lásku ke smluvním dětem, předkládá nám obraz Pánova exodu a vzkříšení a říká nám, mimo jiné, i o exkomunikaci. …pokud máme uši k slyšení.

Kázáno v Karlových Varech 5. 10. 2025.

2. svědek: Evangelium: Lukáš 7:11-17

– v. 11 – „hned nato“ = „a stalo se, že [den] poté“; po uzdravení setníkova otroka (v. 1-9); následuje stvrzení Pánova mesiášství (v. 18-23), a proto máme text chápat (mimo jiné) v tomto světle

– „Naim“ – vesnice poblíž hory Tábor (v L 9:28-38) (hora proměnění, tam i zde zjevení Kristovy slávy, tam poté uzdravení démonizovaného, zde mrtvého)

– zároveň Naim = „Krásné“ či „Příjemné“ – radostný zázrak cestou z „krásného města“; nepřekvapí, že „šli s Ním“ ještě v L 24:15, kde se vzkříšený Ježíš ukazuje učedníkům cestou z krásného města Jeruzaléma

– v. 12 – „bráně“ – Lukášovy zmínky/zázraky u bran: vzkříšení zde, uzdravení chromého (Sk 3:10), záchrana z vězení (Sk 12:10), otevření srdce Lydii (Sk 16:13-14); Pán otevírá srdce, a tak křísí a uzdravuje duchovně mrtvé a vede je z vězení hříchu

– „mrtvého“ – v Lukáši x 2, zde a v L 8:49, kde Jairova dcera; Pán křísí oba, přišel pro muže i ženy bez rozdílu

– „jediný“ – v Lukáši x 3, zde, v L 8:42, kde Jairova „jediná“ dcera, a v L 9:38, kde „jediný chlapec“ muže pod Táborem soužen démony; Ježíš zjevující jedinečnou Boží lásku ke smluvním dětem

– zároveň: „monogenes“ – „jednorozený“, zde a jinak napříč Písmem výhradně Ježíš jako Boží jednorozený Syn

– zároveň: máme zde alegorii Jeruzaléma a truchlící matky a mrtvého syna, který potřebuje být vzkříšen; sv. Ambrož: „Matka Církev, která truchlí nad těmi, kdo jsou mrtví v hříchu a jsou vynášeni mimo bezpečí jejích hradeb; až je však Pán vzkřísí a vrátí matce, zástupy se budou radovat“

– v. 13 – „hluboce pohnut [v nitru]“ – v L jen Samařan v L 10:33 a Otec v L 15:20
– v L 10 uzdravení z hříchu (vykreslené prakticky jako vzkříšení)
– v L 15:24 přijetí kajícného (jako vzkříšení „Byl mrtvý, a zase žije“);
– znovu vzkříšení z hříchů, a to v Jednorozeném, potřebujeme zemřít a vstát s Ním, abychom byli svobodní od hříchu (Ř 6)

– v. 14 – „přistoupil“ – v L 10:34 přistupuje Samařan a obvazuje a bere tělo, v L 23:52 přistupuje Josef z Arimatie k Pilátovi a žádá o Ježíšovo tělo (a tak bychom měli očekávat vzkříšení)

– „dotkl se“ – v L 5:13 se Pán dotýká malomocného; zde már; v L 8:44-47 se Ho dotýká žena s krvetokem

– „már“ – „soros“ – „rakev“; podle LXX položen Josef a poté vynesen z Egypta; když se vynáší rakev a „nese“ se jediný syn, je tu Exodus; a je to Exodus k Pánu, do života, a z Jeruzaléma („Krásného města“)

– v. 15 – „mrtvý“ jen zde a v L 15:24, 32 (marnotratný syn)

– „posadil“ – jen v L 7:15 a Sk 9:40, kde Petr křísí Tabitu a pokračuje Pánovo dílo/Pán koná skrze něj

– „dal ho jeho matce“ – přesná citace z 1. Kr 17:23-24 LXX, a tak Pán Ježíš jako větší Elijáš a Elíša (2. Kr 4:32-37), jako Největší Prorok

– v. 16-17 – „se zmocnil strach“, srov. L 1:12, 65 (Zachariáš nemluví a mluví, když zvěstován Jan), nyní přichází ten, kterého Jan zvěstoval

– „Veliký prorok povstal“ – povstal zde a poté vzkříšení (L 9:7; 24:6; 24:34), Ježíš jako Největší Prorok, který povstal jednou provždy; zároveň však:

– „Bůh“, který „navštívil“ svůj lid (Ex 4:31), a tak ho vede v Exodu ze smrti do života; srov. L 1:68; 78, Pán Ježíš jako Bůh přicházející ke svému lidu jako Úsvit, což se „rozšířilo po Judsku“ a „tamním okolí“, tedy kolem Naim, v Galileji, srov. Iz 8:23-9:1, 5-6