V Pánu Ježíši Kristu k nám přichází Boží vlastní nestvořený život, přichází k nám život a sláva, které přesahují tento svět. Klíčovou otázkou zde však je: Když se podíváme na kříž, koho vidíme? Vidíme Boha, který zjevuje svou slávu, a nebo něco jiného.

Kázáno v Karlových Varech 6. 4. 2025.

1. svědek: Epištola: Žd 9:11-15

– v. 11 – „ale“, srov. Žd 9:1-10; srovnání Stánků (a tak věků, v. 9) Staré a Nové smlouvy; nebudeme zabíhat do symbolismu stánku (vykoupený člověk, lidstvo, svět, nebesa a země, Boží lid atd.), proto jen:

– v. 4 – „kadidlový oltář v nejsvětější svatyni“ – byl ve svatyni; odkaz na Den smíření, kdy se kadidlo vnášelo (Lev 16:12-13) do NS;

– v. 7 – „jednou za rok“ – právě v Den smíření, Lev 16:29-34; každoroční obnova mojžíšovské smlouvy; „za nevědomosti lidu“ – oběť za nevědomé, nechtěné hříchy, srov. Žd 10:26; „plošné odpuštění“ s „ale“

– v. 8-9a – cesta ze starého řádu/světa/stvoření do nového ještě nebyla otevřena; Kristus otevřel cestu ze starého do nového, ze země do nebes; stánek (tou dobou Chrám) jako ztělesnění starého věku, který končí (srov. Žd 8:13; 9:26)

– v. 9b-10 – „tělesná ustanovení“ = pokrmy, nápoje, omývání (židovské vnější odznaky) spojené s „tělem“ a starým stvořením; nedokáže dovést k dokonalosti a čistotě svědomí (mělo ukazovat od sebe, k Mesiáši; jako minule v Ga 4); my vstupujeme podle Ducha do nového stvoření (jako minule v Ga 4)

– v. 11 – „velekněz budoucího doba“ – Pán skrze své dílo přináší budoucí požehnání/eschatologický život; přišel jako Stánek (J 1:14), ale zároveň v nanebevstoupení vstoupil do nebeské svatyně; srov. Žd 4:14; 8:1; 9:24

– „ne rukama udělaný“ – napříč Písmem nás věci udělané lidskýma rukama (i náboženské) učí o naší nedostatečnosti a o dokonalosti Božího díla; dobré v tomto světě nás vede k Boží dokonalosti, k „budoucímu dobru“; co je „neudělané rukama“ v tomto kontextu?

– stánek/Chrám: Žd 9:11, 24 – stánek a chrám jako obraz dokonalé nebeské svatyně (která se spojí se zemí, srov. Zj 21-22); nebeský chrám, kterým je Trojjediný Bůh (Zj 21:22)

– zároveň Ježíšovo/vzkříšené tělo: J 1:14; 2:19-21; Mk 14:58; Pán Ježíš je Oběť, Kněz i Chrám, jeho Tělo je „neučiněné lidskou rukou“, srov. 2. Kor 5:1; vzkříšení skrze přijetí nestvořeného Života

– obřízka: Gen 17:9-14 (Ef 2:11); smlouva, ukazovala na nutnost kajícnosti a poslušnosti (Dt 10:16); Bůh zaslíbil, že jednou ji dá (Dt 30:6); děje se ve křtu (Ko 2:11), kde jsme uschopnění k poslušnosti a abrahamovským požehnáním; posvěcení (a požehnání světa) skrze přijímání nestvořeného Života

– Boží království: Da 2:34, 44-45 – Boží Království jako přesahující dobro lidských říší, které nahrazuje; …které je Chrám/ová hora; zároveň srov. Žd 11:8-10; vláda skrze zjevování nestvořeného Života ve světě

– v. 12 – ne „jednou za rok“ (v. 7), ale „jednou provždy“, dokonalý Velekněz; „svou vlastní krev“ – srov. Žd 9:12 a 13:12-13, kde znovu a znovu přicházíme k jednou přinesené oběti; „jednou provždy“ –Žd 7:27; 9:12; 10:10, a tak Kristova oběť neoddělitelná od Eucharistie jako jejího posvěcujícího zprostředkování

– „krev kozlů a telat“ – spojení dvou liturgických událostí: ustanovení smlouvy (telata, Ex 24:5) a obnovu smlouvy v den smíření (kozel, Lev 16:15); a tak v Eucharistii/Kristově krvi je ustanovení i obnova smlouvy i odpuštění hříchů (včetně těch SZ, Žd 9:15), a tak všichni vyvolení mají věčné vykoupení a dědictví

– v. 12 – „vykoupení“ – SZ vykupitel zachraňuje z otroctví (Satana), navrací ztracený majetek (život s Bohem v dokonalém stvoření), přijímá vdovu (jsme Boží nevěsta), mstí se na nepřátelích (zničení Satana); jen zde a v L 1:68, Ježíš jako Hospodin navštěvující svůj lid k vykoupení

– v. 13 – „popel z jalovice“ – očištění od mrtvého, srov. Num 19:10-13; očištění od smrti k uctívání Hospodina

– „kropením“ – jen v Žd 9:13, 19, 21; 10:22; jedna z mnoha obhajob biblického křtu pokropením

– v. 14 – o to více Syn očišťuje od nečistoty, hříchu, smrti (srov. Žd 6:1), a špatného svědomí ke (boho)službě Bohu; „ne proto, abychom my mohli být zachráněni, ale aby Bůh byl náležitě uctíván“

– „čím více“ zde a v Žd 10:28-29 – bylo nám hodně dáno, a tak je hodně žádáno

– „skrze věčného Ducha“ – Syn skrze Ducha obětován Otci, trojiční záchrana, ozvěny eucharistických liturgií; „neposkvrněného“ – Pán po všech stránkách bezhříšný a čistý, srov. Žd 7:26-27

– v. 15 – „prostředníkem“ – z Boží strany zaručuje a vykonává zaslíbení; z naší strany nás svou obětí činí přijatelnými ho přijmout

– „nové smlouvy“, srov. Žd 8:8-12 (Jer 31:31-36) – končící věk Staré smlouvy; uschopnění k poslušnosti, poznání Boha; odpuštění hříchů; ustanoveno a stvrzeno skrze oběť; zároveň NS přináší odpuštění hříchů SZ, a tak SZ odpuštění skrze Krista; „vykoupení“ – SZ vykupitel (!!!)

– „zaslíbení věčného dědictví“ – Boží lid dostává abrahamovské postmileniální zaslíbení Žd 6:11-17, že Boží lid rozmnožen a národy požehnány příchodem nestvořeného Života do světa

2. svědek: Evangelium: J 8:46-59

– v. 46 – „kdo z vás“, srov. J 8:42-46; Pán obhajuje svou službu proti Židům; Boží vyvolení/znovuzrození se poznají podle toho, že přijímají Pánovo svědectví

– „kdo z vás mě usvědčí z hříchu“ – Pán přišel v naplnění proroctví, koná zázraky atd.; to jediné, co by Ho mohlo diskvalifikovat jako proroka (kterým hlásán minule v J 6:14), je hřích, ale Pán je dokonale čistý, a proto má být přijat jako Boží zaslíbený Prorok-Prostředník Nové smlouvy (Dt 18:15-19)

– v. 47 – „neslyšíte“ – hřích nám brání slyšet Slovo; srov. Ef 4:17-19; hřích vede k iracionalitě, která nakonec ani nepoznává Pána; „neslyší Boha“ – Boha Ježíše

– srov. J 3:17-20; potřebujeme milost, která nám dá slyšet a přijít: J 6:44-45; vyvolení přijdou: J 10:14-28; a rodí se znovu (J 1:12-13; 3:5), a tak jsou „z Boha“

– v. 48-50 – v. 48 – obvinění, že Pán je ze „smíšené krve“, následuje podřadnou, překroucenou verzi židovství a je posedlý démonem

– v. 49-50 – Pán obvinění odmítá, a říká, že Bůh, Soudce, usiluje o Ježíšovu slávu; srov. J 5:21-23; 17:1, 5; „Já se nesnažím oslavit sám sebe, Bůh, který řekl, že svou slávu jinému nedá [Iz 42:8], se Mne snaží oslavit“

– „ctím Otce … znevažujete“ – srov. J 5:22-23, a tak Ježíš je Bohem, který má být ctěn, i Věřícím, který ctí Boha; srov. J 20:17

– i u nás Bůh usiluje o naši slávu – vede nás do slávy; jestli urážený Bůh Syn může tváří v tvář urážkám spočinout v odvolání se na Otcovu snahu Ho oslavit, o co víc my, hříšníci; srov. J 12:26b

– v. 51-52 – v. 21 – Pán ještě stupňuje své božské nároky; Židé se domnívají, že Pán mluví o fyzické smrti, ale On zdůrazňuje „na věčnost“, a tak si nárokuje božské výsady udělování věčného života, napříč evangeliem, srov. J 5:24-29; 10:10, 27-28; 11:25-26

– v. 52-54 – Ježíš potvrzuje a vyznává, že skutečně je větší než Otec Abraham a než všichni proroci před Ním (včetně Mojžíše) (jak už si to nárokoval v J 6 minule); a že Otec zjevuje tuto Jeho slávu; Ježíš je Ten, který je oslavován Bohem

– „teď jsme poznali“ – v J zde a v 6:69; dvě skupiny – Boží Syn, a nebo démonizovaný blázen; nic mezi

– v. 54-55 – „o kom vy říkáte“ = „vy jste lháři, kteří ani nevěří, ale Mně Bůh oslavuje“

– v. 55 – další vyhrocení „vy tak moc neznáte Boha, jako Já Ho znám; a Já ho znám a poslouchám natolik, že Mě On oslavuje“ – skutečně absurdní, démonické rouhání, pokud je možné Ježíše usvědčit z hříchu; jinak nezbývá přiznat Mu statut Božího odvěkého, dokonale poslušného Syna

– v. 56 – „uvidět můj den“ – Ježíš se dovolává zaznamenané události; pravděpodobně Gen 15:1-6 nebo 22:1-18; jednak shrnutí a vyvrcholením abrahamovských zaslíbení požehnání národům, ale i nezjevnější typologie a potvrzení zaslíbení: když Abraham málem obětoval milovaného syna podle Ducha a zaslíbení a vzkříšení a zástupného berana, byla to víra ve vzkříšení (Žd 11:17-19); poté Boží přísaha požehnání všem národům (Gen 22:16-18); srov. Ga 3:13-14

– v. 57-59 – v. 57 – „ty jsi viděl Abrahama? – ne, Já jsem ten, kterého viděl Abraham, k němuž hleděl Abraham“

– v. 58 – Pán si nárokuje, že je Mu více než 2000 let (odkaz na Jeho odvěkost); zároveň „Já jsem“ z Ex 3:14 a znovu nárokování si odvěkého božství (čekané, evangelium jím začíná v J 1); Židé to dobře chápou a mají Ho za rouhače

– popírají božství Boha Izraele, a tak Ten, který je Hospodin oslavovaný Hospodinem a Hospodinova sláva, opouští chrám a vydává ho ke zkáze (srov. Ez); srov:

– J 8:24, 28 – v kříži potřebujeme vidět Boha Izraele a dokonale poslušného Syna – a tehdy nám bude k odpuštění; jestli vidíme rouhače, máme problém – jestli však věříme těm slovům, máme Život a Velekněze a zaslíbení