Na Církvi jakožto Kristově těle se zjevuje Kristův život, a proto je lidem, který žije v sebezapření a prochází těžkostmi a protivenstvími, lidem, v jehož srdci je Boží Slovo, a tak září světu.

Kázáno v Karlových Varech 23. 2. 2025.

1. svědek: Epištola: 2. Kor 11:19-31

– v. „rádi totiž“ – srov. kontext: 2. Kor 10:18–11:5; 13-18; Pavel obhajuje svou službu proti falešným apoštolům a učitelům, kteří se tváří velmi věrohodně, tak jako Satan sám; poté obhajoba Pavlova „dosvědčování Pánem“: 11:19-12:11+

– znovu a znovu „ztratil jsem rozum“ a „bláznovská řeč“ = hájení se a mluvení o sobě a vychvalování sebe sama; praví služebníci dosvědčování Kristem v tom, že trpí a obětují se pro druhé

– v. 19-20 – srov. 16-21; v. 19 – sarkastické poukázání na pošetilost, často ti nejpošetilejší budou „všemu rozumět“ a „problém je všude jinde“, a potřebující tvrdé probuzení (Pavel/Duch stále dokonale milující)

– v. 20 – nenáležití/falešní vedoucí církve spojení s diktaturou; diktatura = nebiblické požadavky, srov. Ga 2:4, kde stejné „zotročení“

– „vyvyšuje“ ještě v 2. Kor 10:5, kde pozvedání proti Kristu, a tak učitelé zdůrazňující sebe proti Bibli; „bije do tváře“ ještě v 1. Kor 9:26, kde Pavel nebije vzduch; Pavel cíleně podmaňuje sebe pro druhé, falešní vedoucí si cíleně podmaňují druhé

– vedoucí mají reálnou autoritu a mají být např. právo být živeni svými ovečkami (1. Kor 9:14; Žd 13:17), ale stejně možný nezdravý vztah

– minule jsme viděli v 1. Kor 9 Pavlův kajícný, cílený, ukázněný život služby: 1. Kor 9:13-23; náležití vedoucí aktivně slouží a obětují se

– falešní vedoucí vyžírají Boží lid, i v době, kdy být křesťanem je marginální a riskantní; o co víc dnes; kolik času se reálně věnuje krmení ovcí Slovem a svátostmi a jejich podepírání a ošetřování?

– v. 20-21 – falešní pastýři jako náležití páni manažeři; a praví služebníci (jako Pavel) se ve srovnání s nimi mohou zdát horší; otázkou je péče věnovaná ovcím

– v. 22 – superapoštolové se zjevně odvolávání na původ a možná na „bytí z Jeruzaléma“, jsou „jedinou pravou apoštolskou církví“; Pavel také, ale především:

– v. 23-27 – trpí a žije v sebezapření; v. 23 – „mluvím bez rozumu“ – neochota (ale nutnost) mluvit o sobě a hájit se a dovolávat se svých „pověřovacích listin“; chce, aby za něj hovořila práce

– v. 24-25 – většina nezaznamenaná: 1 bití holemi ve Filipech (Sk 16:22); kamenování v Lystře (Sk 14:19-20); list 2. Kor zapsán ve Sk 20:2, takže ztroskotání ve Sk 27 se nepočítá; významné události Pavla nezaznamenané, zdůrazňuje každé slovo, které zapsané je

– „bez jedné“ – 40 jako nejvyšší možný trest (Dt 25:1-3), Židé si dávali záležet na 39, aby „to nepřehnali“

– v. 26-27 – v. 26 – nebezpečí dokonce i ze strany vyznávajících křesťanů (možná judaizující učitelé v Ga apod.)

– v. 27 – srov. 2. Kor 6:4-7; vedoucí církve charakterizováni častými posty (běžně řadově 2x týdně) a prací či modlitbou daleko do noci (víc než jiní křesťané, kteří sice vstávají a chválí Boha za Jeho přikázání, Ž 119:62, ale kterým „Bůh dává spánek“, Ž 127:2)

– v. 28-29 – starost a bolest kvůli nešvarům v církvi napříč sbory a oblastmi (a tradicemi); víra v „Boží svrchovanost“ nevede ke stoičnosti, že „tak to Bůh právě chce“, ale ke ztotožnění se a nesení břemen s druhými

– v. 30-31 – Pavel se raduje a chlubí ze svých slabostí utrpení, která ho spojují s Kristem, jenž byl „ukřižován ve slabosti“ (2. Kor 13:4)

– „požehnaný Bůh a Otec“ – ještě v 2. Kor 1:3-5; srov. Ko 1:24; právě na dně našich slabostí a bolestí a utrpení nás čeká Kristus a my se připojujeme k Jeho utrpení pro spásu světa

2. svědek: Evangelium: L 8:4-15

– kontext: v. 1-3 – Ježíš „hlásal a zvěstoval“; a ženy „staraly o ně/j“; „komunita zvěstování“ Božího kralování (která je Ježíš), která „žije“ z prostředků těch, kdo ji tvoří, včetně domácností světských správců; Ježíš vyznáván jako král nad Herodem

– v. 4 – „veliký zástup“ ze všech měst; paralely:
– v Mt 13 kázáno a z lodi v moři lidem na zemi, upřesněno, že „rozsévač“ je Syn člověka = Ježíšova služba z církve lidu země (Židům)
– v Mk 4 z lodě v moři bez upřesnění rozsévače – církev z pohanů hlásá Židům
– zde Ježíšova hlasatelská komunita všem městům a bez upřesnění rozsévače – obraz šíření evangelia mezi národy, do všech měst
– a tady postupné dospívání napříč Mt-Mk-L: hlásání Ježíše Židům, hlásání církve Židům, hlásání církve všem národům

– v. 4, 10 – „v podobenství“, aby „hledíce neviděli a slyšíce nechápali“; srov. Iz 6:1-13 – Ježíš jako větší Izajáš; od věčnosti hleděl na Boha ve slávě, vyslán s očištěnými rty jako Slovo; přináší soud na nevěřící Izrael ke zničení země a záchraně ostatku, který vyrůstá ze svatého Kořene (mesiášský obraz), tedy záchranu těch, kdo jsou v Kristu

– v. 5-9; v. 9 – učedníci nerozumí a doptávají se po odpovědi; zachraňovaný ostatek nechápe automaticky, ale studuje a namáhá se pochopit a poslechnout Slovo, především u správců Božích tajemství

– šířeji zároveň důležitost křtu: v. 6 – nedostatek vláhy, v. 7 – „udušení“; poté v. 33 – kde voda a „udušení“ hříchů ve vodách; křest spolupracuje se Slovem k záchraně

– v. 11-14; v. 11-12 – semeno je Boží Slovo, Kristus, a my jsme hlína; Kristus je zaséván skrze kázání a skrze svátosti; jestli máme nést ovoce, potřebujeme zasévání

– v. 12 – srdce, které si nechává vzít Boží Slovo; ďábel v L jen zde a v pokušení v pustině; pokaždé při přijímání naše pokušení/poušť/Eden; probíhá tu útok na Slovo, které do nás bylo zaseto – i jako spousta jiných slov seriálů, televize, bezcenné literatury atd.

– v. 13 – „s radostí přijímají“ – a přece „odpadají“; jestli lze „přijímat s radostí“, a přece odpadnout, o co víc, jestli přijímáme s nudou a nepozorností?

– „věří po určitou dobu“ – ne „nevěří“, ale přijdou obtíže a odpadají; o co víc, jestli nám na Slově nezáleží, i když pro něj netrpíme?

– v. 14 – „nenesou zralé plody“ = „nedospějí“; nedorostou do plnosti kristovského lidství

– naše srdce má omezenou výtěžnost/kapacitu, buď a) Slovo, a nebo b) „zájmy“ či „starosti světa“, „bohatství“ a „rozkoše“; máme střežit své srdce s vědomím, že „zájmy“ (či „koníčky“?) či „starosti“, „majetek“ a „vyhovět si“ bojuje s naší dospělostí/plodností pro Krista; srov. L 21:34-36

– v. 15 – „pevně držet Slovo“; musíme znát, opakovat si, znovu a znovu se mu vystavovat

– „v ušlechtilém a dobrém srdci“ = „krásném, vznešeném, šlechetném“ a „dobrém“; potřebujeme nové srdce a potřebujeme srdce, které je uklízené a cvičené ve ctnostech toho, co je dobré a ušlechtilé – opak od zájmů, starostí, majetku a pohodlíčka

– v. 15 – „s vytrvalostí“ či „ve vytrvalosti“ – nestačí chvilku, ale jako způsob života

– srov. 16-21; v. 16 – ti, kdo přijímají slovo, jsou Světlem světa; v. 17-18 – slyšící mají žít ve světle posledního dne a mít se stále na pozoru, jak slyší („Kdo si myslí, že slyší, ať hledá aby nepřestal slyšet“); v. 19-21 – Boží lid/rodina ti, kdo slyší a konají a září