Bůh se nám skrze apoštola Petra zjevuje jako Bůh veškeré milosti. A tato milost je pro nás ilustrována třemi podobenstvími, které jsou jediným podobenstvím – podobenstvím o ztracené ovci, ztracené drachmě a marnotratném synu. Když se nad tímto podobenstvím zamyslíme, vykresluje nám ohromující Boží lásku, která se zjevila v Pánu Ježíši Kristu. Pán Ježíš Kristus nás vyzývá, ať se staneme Jeho učedníky a opustíme všechno – neboť On všechno opustil…

Kázáno v Karlových Varech 6. 7. 2025.

1. svědek: Epištola: 1. Pt 5:5b-11

– srov. 1-5 – pokora a podřízenost především vůči starším, ale i navzájem, s ohledem na 5. přikázání (a čest vůči těm, kteří jsou jí hodni)

– v. 5 – „oblečte“ či „svažte/zauzlujte se“ – pokora je něco, co na sebe cíleně bereme, čím se vědomě zakrýváme, co nás svazuje a drží

– „pokorným“ – (Př 3:34 LXX); křesťanské společenství charakterizované vzájemnou pokorou, ohleduplností, dáváním si přednosti

– srov. Jk 4:6-10 – i zde pokora tváří v tvář boji s ďáblem (později)

– v. 6 – pokoření kvůli povýšení, kvůli Božímu obhájení, ne kvůli věčnému červovství; v. 6-7 – pýcha může být projevem „starostí“ 

– v. 7 – „uvrhněte“ = „poté, co jste uvrhnuli“ („hodit na“ – pláště na oslátko, L 19:35); odkaz do Ž 55:23-24 – smělá důvěra

– v. 8 – „střízliví“ – srov. 1. Pt 1:13; 4:7; srov. 1. Pt 4:7-11 – nedávno; životní krize žádají střízlivost, uvážlivost, sebeobětování, vzájemnou lásku a službu; soužení sesílané křesťanům, aby se zjevil Boží život v lásce a utrpení

– 1. Pt 1:12-17 – v. 12-13 – střízlivost na základě velikosti, vážnosti a slávy zjevení a Božího díla v Kristu; a proto v. 14-17 – žít ve svatosti a bázni a ve světle posledního soudu

– 1. Pt 5:8 – důraz na střízlivost, uvážlivost: k výše zmiňované vážnosti křesťanství a krizi světa se přidává ďábel; „řvoucí lev“ – srov. Př 19:12; 28:15 – spojení s ničemnými vládci (z nichž první je Satan); střízlivost je potřeba kvůli pronásledování ze strany mocných, které Ďábel znovu a znovu používá

– v. 9 – „postavte se“, srov. Jk 4:7, 10 – vážnost ale vítězství; srov. 1. J 4:3-4; 5:18 – ďábel musí utéct, kvůli Tomu, který žije v nás, ne z vlastní síly a technik

– „tatáž utrpení“ – srov. 1. Pt 1:11 (srov. 10-13); 4:12-13; 5:1 – tatáž utrpení jsou Kristova utrpení v Jeho těle; „máme být střízliví, opatrní, pevní a smělí, jelikož trpíme v Kristu a s Kristem pro spásu světa“; utrpení církve po celém světě jsou (mysticky a v tajemství) Kristovým jediným vykupitelským utrpením

– v. 10 – „Bůh veškeré milosti“ – ne přísný soudce, ale milující Bůh VEŠKERÉ milosti, který nás POVOLAL ke slávě (ne jen odpustil hříchy) v Kristu

– jsme povoláni v Kristu trpět a být spolu s Ním povýšeni a oslaveni, „zbožštěni“ – srov. 2. Pt 1:3-4 – cíl není „získat odpuštění“, ale být spolu s celým stvořením dovedeni do slávy Kristovy plnosti; zcela jiný obsah posvěcení, utrpení, života a toho, jak velké je, že jsme obrazy Boha

2. svědek: Evangelium: L 15:1-10

– srov. L 14:33-15:1; minule jsme hovořili o mrzácích jako my, kteří jsou zváni k hostině; hříšníci, ti, kdo vědí, že mají problém, že nejsou takoví, jací by měli být, A JSOU OCHOTNI opustit a opouštět starý život, přicházejí

– jsme ochotni uznat svou špatnost a opustit, jak jsme to doteď dělali, abychom přišli ke Kristu?; nebo nepotřebujeme slyšet jako v. 2?; jsme dost dobří na to, abychom se učili dál a třeba i radikálně měnili svůj život?

– v. 2 – „jí s nimi“ – pro nás Bohu dík; minule jsme viděli, že Bůh posílá své posly do světa naplnit Jeho dům, Jeho sabatovou, eucharistickou hostinu hosty; Ježíš znovu a znovu jí mesiášovskou hostinu se špatnými lidmi: srov. L 5:30-32; 7:29, 34; 19:2-10; a my se potřebujeme ujistit, že v tom nejsme překážkou

– v. 3 – „toto podobenství“ – tři příběhy (ztracená ovce, mince a syn/bratr), ale jediné podobenství; první dva ukazují radost, když se najde ztracené a připravují prostor pro třetí, kde jsou konfrontováni starší bratři, kteří nechtějí přijmout ty, které Pán přijímá; Bůh nejen „přijímá“ kajícné hříšníky, ale jde a aktivně je vyhledává

– v. 4-6 – „kdo z vás“ – jakoby „no jasné, já, já, my všichni“, ale když se zamyslíme, tak ne

– muž má sto ovcí, jedna se ztratí a on ji jde hledat = riskuje 99, které nechal „v pustině“; riskuje, je ochoten se vzdát všeho, co má, aby zachránil ztracenou ovci; 99 mohou sežrat vlci, ukrást lidé atd., nemá záruku, že najde tu jednu

– ne „to dá rozum“, ale ohromující obraz lásky; obraz ochoty vzdát se všeho kvůli záchraně; v L 14:33 máme opustit všechno kvůli Pánu; …a to proto, že Pán opustil nebesa, aby přišel pro nás; srov. Fp 2:5-11

– Pán Ježíš Kristus jako dokonalý, sebeobětující Pastýř; pastýřem Božího lidu je Bůh, který přišel ke svému lidu a zároveň davidovský král: Ž 23:1; Mi 5:1-3; Iz 40:9-11; Ez 34:16-16; 22-24, kde kritika nevěrných pastýřů, kterou Pán předhazuje farizejům

– v. 5-6 – zmíněno „nesení na ramenou“, srov. Ex 28:9-12 (velekněz shromažďující a nesoucí lid se vším, co k tomu patří); jde se domů (do chrámu, do církve) a slaví se, ostatní ovce zůstávají v pustině (!) (a zjevně přijdou/budou přineseny později); oslava by snadno vyšla na cenu levné ovce; oslava není o „hodnotě“ ovce, ale o radosti a lásce Pastýře

– v. 7 – láska NEBES k oběti pokání; pokání jako jedinečná oslava a jedinečné potěšení Boha

– v. 8-9 – zmíněna „zářící lampa“ v domě; srov. L 8:16-18

– opět podobný scénář: žena má 10 drachem (zhruba 1 ovce); oslava s přítelkyněmi a sousedkami v kontextu nalezení 1 denní mzdy; „ztratil jsem 1000 a zase ho našel, pojďte slavit“; oslava by rozhodně vyšla na víc než to, co bylo získáno; radost PŘED anděly (či v přítomnosti andělů), tedy Boží; štědré, sebeobětující dílo záchrany

– zbytek podobenství: L 15:11-32; radost otce a všech s ním ze vzkříšení kdysi neposlušného syna