Písmo nás vybízí čelit krizím s uvážlivostí a modlitbou; vyzývá nás být připraveni poskytovat praktickou pomoc a uznávat své dary i svá omezení – a v tom všem pamatovat, že Kristus žije v Církvi svou láskou i svým utrpením.

Kázáno v Karlových Varech 1. 6. 2025.

1. svědek: Epištola: 1. Pt 4:7-11

– v. 7 – „konec všeho“ – nebo „cíl všeho“, „to, k čemu vše směřuje“; rok 70, Pád Chrámu a příchod Nového stvoření v plnosti

– ozvěna Gen 6:13; srov. Mt 24:33-39; 2. Pt 3:1-9; v Mt 24 i 2. Pt 3 Pád Jeruzaléma jazykem potopy (už ve druhém listě!), a proto i zde; srov. 12-14

– „rozvážnými a střízlivými“ – „uvážliví, střízliví, střídmí, zdravě uvažující“ k modlitbám; zásadní změny (včetně konce světa a začátku jiného) (či změny životní) si žádají uvážlivost, poklid a modlitby, ne hysterii a unáhlenost

– v. 8 – „vroucí lásku“ – „lásku ze všech sil“, neboť přikrývá hřích, srov. Př 10:12; srov. 1. Kor 13:4–7; zvlášť ve vypjatých situacích může docházet k hříchům a neshodám a rozdělením, a proto se o to víc potřebujeme milovat

– v. 9-10 – „pohostinní“ – praktická láska ve velkých změnách může znamenat akutní nutnost pohostinnosti a uskrovnění, a proto o to víc „bez reptání“, jelikož „dary milosti“ nejsou jen „duchovní“, ale i hmotné a máme je použít pro dobro křesťanů

– v. 11 – ne síla odjinud, ale uznání síly od Boha; správcování darů, srov. Ř 12:3-8; vzájemná potřeba, použití darů pro druhé

– pointou služby je, že „mluví Bůh“ a „sílu dává Bůh“ – zjevování Božího zaopatření k oslavě Boha skrze Krista; těžké situace jsou tu proto, aby se na nás a na naší vzájemné službě zjevila Boží láska, milost a Boží zaopatření

– dva způsoby zjevení Božího života péče a láska (v. 9-11), utrpení (v. 12-14)

2. svědek: Evangelium: J 15:26-16:4a

– v. 26 – „Zastánce“ / „Obhájce“ / „Pobočník“ křesťanů; Pravda posílá od Otce Ducha Pravdy; „vydá svědectví“, srov. J 16:7-11: opakování

– dosvědčení, že: 1) důvodem hříchu nevíry/nevěrnosti vůči Kristu jako svrchovanému Vládci není „nedostatečné intelektuální přesvědčení“, ale láska k hříchu;
2) Ježíšovy spravedlnosti v nárokování Mesiášství a božství / dosvědčení Boží spravedlnosti (= věrnosti smlouvě), že Pán je naplněním mesiášských zaslíbení a proroctví, a tak vládne z nebes;
3) dosvědčení porážky zla a Satana (a všech Pánových nepřátel)

– v. 27-3 – apoštolové jako jedinečný svědci, ale my stojíme na nich (Ef 2:20) a sdílíme jejich osud, proudí v nás jejich život; srov. Ef 4:4-16

– nepochopení a pronásledování a utrpení nejsou selhání; trpět neznamená nedostatek víry, ale to, že vše jde podle plánu; srov. J 15:18-21; jsme následovníci nepochopeného, pronásledované, trpícího Spasitele; právě to je svědectví o Jeho vítězství

– v. 4 – „že jsem vám to řekl“ – „ta hodina“ – hodina Pánova utrpení naplňující se na Církvi, jak bylo prorokováno; srov. Iz 66:5-6; odsouzení pronásledovatelů církve, zboření starého stvoření je prorokováno jako Boží přiznání k Jeho lidu; srov. J 13:12-19; Eucharistie jako pověření být ti, kdo slouží a jsou odmítáni a trpí