Církev je rodina; rodina, která si má v pokoře projevovat si milosrdenství a navzájem se podepírat ve životě naděje, kterou je Pán Ježíš Kristus sám. Ale nejen to, tato rodina je volána společně rybařit, být si eucharistickými společníky, kteří společně vyrážejí na hlubinu…

Kázáno v Karlových Varech 20. 7. 2025.

1. svědek: Epištola: 1. Pt 3:8-15

– v. 8-9 – „konečně“ – přichází po pokynech pro konkrétní skupiny (v. 1 ženy, v. 7 muži) jako shrnutí života v Těle Kristově (jako v Ř 12:9-21); „jednomyslní“ – příkaz usilovat o jednotu v uvažování, žádá si komunikaci a rozhodující autoritu, „Tohle si budeme myslet“

– „soucitní“ – „spolucítění“, žádá si ochotu a schopnost vcítit se do druhého; příkaz přemýšlet, „Jak by tohle mohlo působit“, „Líbilo by se to mě“; zároveň „spolutrpící“ – plakat s plačícími, připojovat se k lidem v jejich soužení a pomáhat jim ho nést

– „plní bratrské lásky“ = „bratrsky milující“

– „milosrdní“ – „z hloubky, z vnitřností dobří“; navazujeme na rodinu, „tohle jsou lidé, kterým z nitra přeji a chci konat dobro“

– „pokorní“ – máme neustále pamatovat na svou vlastní malost, slabost; srov. Fp 2:2-3, pokládat druhé za lepší a zbožnější a důležitější; ne „jediná správná definice a pět snadných kroků“, ale přístup k životu

– v. 9 – jsme „povoláni, abychom za zlo odpláceli dobrem, abychom nespravedlivě trpěli, a tak zdědili požehnanost“ (mimo církev, a o co více v církvi)

– „dědictví“ – to, co dává Otec Synu; spolu s Pánem trpíme, spolu s Pánem dědíme, srov. Ř 8:17-18; 1. Pt 2:21-23, „povoláni“, srov.:

– 1. Pt 1:14-15 – Bůh nás svrchovaně a milostivě povolal, abychom byli Jeho svatými dětmi;
– 2:7-9 – jsme povoláni ze tmy do světla, z nevíry k víře, ze smrti do života, od Satana k Bohu, abychom byli svatí kněží, uctívali Boha a oznamovali, jak dobrý Bůh je;
– 2:19-25 – povoláni považovat utrpení za dar a následovat příklad Mesiáše nespravedlivě trpícího pro spásu světa;

– 3:9 – povoláni odplácet za zlo dobrem, a tak být požehnaní;

– 5:10 – povoláni Bohem veškeré milosti do Kristovy věčné slávy; skutečně dobrý a milostivý Bůh nás povolává do trpícího a oslaveného Krista se vším, co k tomu patří

– v. 10-12 – citace Ž 34:13-17 (to vše nic nového, ale vždycky to tak bylo); kontext Davidova pronásledování (v. 1) pro povzbuzení pronásledovaných; povzbuzení i z v. 18-23, že (v. 21) ten, který měl v ruce Pánovo utrpení a omezoval ho a určil ho k dobrému, má v ruce i naše utrpení, a (v. 23) Hospodin obhájí svůj lid a odpouští mu jeho hříchy

– v. 13 – truismus, že „dobrým se daří lépe než zlým“; křesťané charakterizovaní jako „horliví pro dobro“, srov. Ti 2:14

– především: Petr nezpochybňuje utrpení a pronásledování, ale poukazuje na fakt, že Božím věrným nedokáže nic fyzického skutečně (duchovně) ublížit, srov. L 12:4-5; Ž 56:2-5 – smrti se tak jako tak nevyhneme, tělo nás může utlačovat a zabít, ale nic víc; naopak nás pošle k našemu nesmrtelnému dědictví slávy, srov. 1. Pt 1:3-5

– v. 14 – „trpět pro spravedlnost“ – ozvěna Mt 5:10-12; „když trpíte pro spravedlnost, jste proroci“, v 1. Pt 2:9 už jsme králové a kněží; naplňování Kristova vlastního života a úřadů v Jeho těle; Kristova utrpení vedoucí k blahoslavenství

– v. 14-16 – „nebojte se, ale posvěťte“ – odkaz do Iz 8:12-14; Pán Ježíš Kristus jako Hospodin zástupů (který jediný je svatý) a jako Chrám Božího lidu; zároveň soud nad nevěřícím Jeruzalémem

– tváří v tvář utrpení se nemáme bát nevěřícím, světským strachem, ale „posvětit Krista jako Pána“ svých srdcí (života) a být připraveni k „obhajobě“; soudní ozvěny, a proto promyšleně – „stále připraveni“ (!!!), „Křesťane, čemu věříš?“

– „naděje, kterou máte“ – křesťanský život charakterizovaný nadějí, ne strachem; ostatně, srov. 1. Pt 1:3-6

2. svědek: Evangelium: L 5:1-11

– v. 1 – „stalo se“ – předěl od 4:43-44; na „Něj/To“ se tlačí lidé, aby „slyšeli TO Boží slovo“ (ač nikde předtím se neobjevuje); Pán Ježíš jako To Boží Slovo, které lidé chtějí slyšet; Boží Slovo + voda – ozvěna Gen 1, křtů, nových narození z vody

– „Genezaretské“ – Galilejské či Tiberiadské; dost možná znamená „Vládcova zahrada“ či „Princova zahrada“; místo, které přináší Princovi úrodu; Edenské ozvěny, čekali bychom úrodu a místo, ze kterého budou lidé vysláni do světa

– Jer 16:14-16 – Hospodin zaslíbil větší Exodus ke shromáždění Jeho lidu skrze rybaření a lov, Židé jako zvířata ze země, pohané jako ryby (moře jako pohanské národy); budou posláni rybáři a přijde větší Exodus ke shromáždění Božího lidu ze Židů i z pohanů
– Ez 47:1, 7-10 – z Chrámu Církve (srov. Zj) vytéká do světa voda života a rybáři v ní loví ryby

– Pán si nárokuje větší (velikonoční) Exodus a shromáždění vyvolených z celého světa (a nový Chrám a vodu života atd.); v tomto kontextu:

– v. 2 – „dvě lodě“ – Pán posílá lovit lidi, a posílá učedníky po dvojicích (např. L 10:1); předzvěst vyslání učedníků jako „dvou nebo tří svědků“

– „vystoupili a prali sítě“ – obraz toho, že Izrael neplní svůj úkol rybářů lidí; nerybaří, ale sedí na zemi a vymýšlejí „čistotu“ toho, čím měli chytat (Zákon); s Pánem ale čisté sítě ryby chytají, stejné slovo se objevuje u „vypraných rouch“ ve Zj (7:14 a 22:14); „svatost“ bez Krista k ničemu, ale svatost s Kristem shromažďuje národy

– v. 3 – Pán Ježíš autoritativně přichází, bere Šimona („Posluchač“) (a to, co je Šimonovo), a vyráží na vodu, do národů, a začíná rybařit skrze vyučování

– „posadil“ – pozice autoritativního učitele, shromažďování jedině skrze autoritativní vyučování; nejdříve slyšíme, pak jdeme rybařit; zatím jen „kousek od břehu“

– v. 4 – „přestal mluvit“ (nic z vyučování jako takového) a pak „zajeď na hlubinu“; Pán Ježíš domluvil, ale Petr má „jít hlouběji“ a pak lovit; k lovu je potřeba oddanost hlubokému poznání Krista (Ambrož)

– v. 5 – „celou noc nic nechytili“ – SZ věk, kdy izraelští rybáři nenalovili tak, jak podle Jer a Ez měli

– v. 6-7 – navzdory únavě a pochybnostem poslušnost, která nese ovoce; „ryby“ uzavřené k milosrdenství; „velké množství“ = běžně „zástup“

– je potřeba pomoc ostatních křesťanů; „společníkům“ – „podílníci“, napříč Písmem „podílníci“ s Kristem (Žd 1:9), nebeského povolání (Žd 3:1), Krista (Žd 3:14), Ducha (Žd 6:4), Boží rodinné výchovy (Žd 12:8)

– Petrova loď nestačí (kdo má uši k slyšení…); „dali znamení“ = „pokývali“; když Petr a ti, kdo jsou s ním, kývnou na ostatní křesťany, výsledkem je naplnění lodí lidmi; ozvěna Noema, Petr věří, že lodě přinášejí záchranu (1. Pt 3:21)

– „pomohli“ = „aby se jich chopili/aby je počali“; srov. L 1:24, 31, 36; 2:21; ryby dostávající se do lodí se (znovu) rodí

– v. 8-10 – ne odmítnutí; tváří v tvář Pánově moci uvědomění vlastní nehodnosti a malosti; ale právě takoví jsou vysláni do světa rybařit, srov. Iz 6:1-8

– v. 11 – „ke břehu“ = „k zemi“, k Izraeli, a jde se shromažďovat; s ochotou opustit vše, aby mohli být tím společenstvím; začínáme od země, od Izraele, srov. Sk 1:8