Pán Ježíš Kristus byl prvním dokonalým, dokončeným člověkem. A byl do této dokonalosti přiveden utrpením. Proto životy křesťanů budou životy sebezapření a utrpení; právě k tomu jsme byli povoláni. Je to ale sebezapření a utrpení, skrze které poznáváme Pána, skrze které dorůstáme do dokonalosti a v němž nás Bůh střeží svým vlastním pokojem.
Kázáno v Karlových Varech 22. 12. 2024.
Úvod
– J 16:21-24
1. svědek: Epištola: Fp 4:4-7
– v. 4 – opakované zdůraznění; příkaz (a proto útěcha, jelikož je možné uposlechnout), radovat se z Toho, kterého nám nikdo nemůže vzít; Pavel se raduje z celého Krista, z hlavy i těla, srov:
– Fp 1:3-5 (radost z křesťanů, kteří slouží); 1:18-20 – radost z díla evangelia ve světě, z naděje vyslyšené modlitby; 1:20-25 – „pokrok a radost ve víře“ – víra je neoddělitelná od radosti (ovoce Ducha), působí radost a projevuje se radostí (Království je spravedlnost, pokoj a radost v Duchu, Ř 14:17), v. 21 a 23 – žít je Kristus, a zemřít je zisk, protože je to víc Krista
– Fp 2:1-3 – radost ze vzájemné lásky a jednoty křesťanů; 2:16-18 – naděje z vítězství, spásy a věčné odměny ostatních křesťanů; 2:25-29 – radost z Božích služebníků a z toho, že se křesťanům dobře/lépe daří
– Fp 3:1 – „opakovat“ – radost z Krista jako Pavlův důraz, srov. 3:7-8 („Abych získal Krista“)
– Fp 4:1 – radost z učedníků; v. 10 – radost z praktické pomoci ostatním křesťanům (srov. 17)
– v tomto světle v. 4 – napodobovat Pavlův příklad radosti a tužby po Kristu, nevolitelné
– v. 5 – povinnost známí svou „mírností“ = „laskavost, střídmost, trpělivost“; protože „Pán je blízko“ – býváme nemírní, když házíme ramena, což v přítomnosti někoho mnohem většího neděláme; „vždy je tu Ježíš, jak se budu k člověku přede mnou chovat před Ježíšovou tváří?“
– v. 6-7 – „o nic“ – důrazný a všeobjímající zákaz se strachovat – ne zdraví, ne peníze, ne ti, koho miluji…
– „ale“ – „lék“ v mnohé modlitbě: „ve všem“ + „oznamujte Bohu“ + „žádosti“ + „v modlitbě + „prosbě“ + „děkování“ = jako obvykle, opravdu HODNĚ modlitby; „oznamujte“ či „odhalujte“ Bohu – Bůh nepotřebujeme, ale my potřebujeme odhalit a být konkrétní, abychom mohli poodstoupit
– „nestrachovat“ či „nestarat“ – „ale“ místo toho: 1) oznamovat Bohu své prosby v modlitbě; a 2) děkovat Mu za Jeho zaopatření; = „radovat se v naději vyslyšené modlitby“; „s díkůvzdáním“ – eucharistické ozvěny, důležitost liturgického života; pak:
– v. 7 – „pokoj Boží“ a Bůh sám nás střeží – my nehlídáme pokoj, pokoj hlídá nás, naše nitro a myšlenky
– „myšlenky v Kristu Ježíši“ – dokud uvažuji „v Kristu“, podle pravd Pána Slova, pokoj; dokud náležitá perspektiva a zaslíbení a přimknutí, pokoj; nikde jinde ne; kde vzít takové myšlenky?
– v. 8-9 – máme: 1) se myslí mají upínat k dobrým věcem, nemáme právo krmit se odpadem; a 2) usilovat žít podle apoštolského příkladu Písem; pak sám Bůh pokoje, který nás střeží pokojem bude s námi
2. svědek: Evangelium: J 1:19-28
– v. 19 – „toto je svědectví Janovo…“ – pro kontext: J 1:1-9; 15-16, 29-34; tři Janova svědectví, „ústy dvou nebo tří svědků“
– zároveň: bezprostředně po konci „teologické předmluvy“ (v. 18); na počátku „na počátku“ – Gen 1; srov. v. 29 – „druhý den“ (srov. v. 35, 43 , a tak náš text „první den“:
– první den (J 1:19-28) – (Gen 1:3-5); svědectví o světle, „budiž světlo“; stvoření „nebe a země“, které v Kristu, v němž všechno drží pohromadě; Pán jako světlo, nevěřící (Židé, kněží, levité) jako temnota
– druhý den (J 1:29-34) – (Gen 1:6-8); rozdělení vod pod nebesy a nad nebesy; Janova pozemská voda, Ježíšova nebeská voda/Duch
– třetí den (J 1:35-42) – (Gen 1:9-13); ustanovení/shromáždění vody a souše; Kristus k sobě shromažďuje dva Janovy učedníky, jeden z nich skála, a tak ustanovení souše/Církve, která je zaslíbenou zemí, kam se shromažďují ryby z moře
– čtvrtý den (J 1:43-51) – (Gen 1:14-19); ustanovení nebeských světel, spojená s anděly, s nocí a se dnem; andělé a Ježíš jako větší Světlo dne, Slunce spravedlnosti, které zjeveno ve SZ/Mojžíšem, menším světlem v noci
– sedmý den (J 2:1-11) – (Gen 2:1-3); spočinutí; mesiášská sabatová hostina, skutečné spočinutí dokonaného díla, svatba Beránkova atd.; příchod věčnosti do času
– kde je pátý a šestý den? Ryby a létavci a zvířata a člověk?
– zvířata v Písmu symbolizující člověka: ptáci =chudí, ryby = pohané, býci a šelmy = přední muži atd.; zvířectví jako nedokonalé lidství (srov. Nabúkadnesar); zároveň: přední motiv v J je Ježíšovo poslušné synovství/adamovství
– v Janovi šestý den máme: v Pátek: „Hle, člověk“ (J 19:5); „Je dokonáno“ = i „Je dokončený“ či „Je dokonalý“ (J 19:30); a tak Pán Ježíš jako První Dokonalý Člověk na kříži
– srov. Žd 2:10, „Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany.“
– v. 8 – Jan sám není, ale vydává svědectví o tom, který je; a proto „ne“ o Janovi jsou „ano“ o Ježíši; Jan není, ale Ježíš je:
– v. 20 – Mesiáš – Boží pomazaný Služebník, Kněz, Král a Prorok, který přináší usmíření a uzdravení národům, prosazuje právo a spravedlnost, vládne všem a všemu a vyučuje národy poslušnosti svým Slovem
– v. 21 – Elijáš – Jan přichází v Eliášově duchu, ale není Elijáš; Pán Ježíš je větší Elijáš: Boží Prorok, který tráví čas v pustině, aby pak vítězně bojoval proti modlářství mezi Božím lidem; který přináší příjemnou oběť Bohu na hoře, a tak přichází na lid déšť Boží milosti; Prorok, který sesílá oheň z nebes; Prorok, který vystupuje do nebes a posílá své učedníky do světa pokračovat v jeho službě…
– „ten Prorok“ – Dt 18:15-18 – Boží prorok, který přináší Boží rozdělující zjevení a koná jako prostředník (tedy kněz) mezi lidmi a Bohem, abychom nezemřeli
– v. 23 – „hlas volající“ v Iz 40:3-5 – přichází Bůh, a to konkrétně smluvní Bůh Izraele; zjevení Hospodinovy slávy pro spásu všech lidí, protože Boží Slovo; srov. J 1:30 – Jan hlásající Boha v těle
– v. 19-20 – „svědectví … vyznal“ – Jan dáván za vzor jako ten, kdo tyto pravdy „vyznává“ (v J navzdory pronásledování; J 9:22; 12:42), a tak máme vyznávat; „nezapírá“ (v J Petr 18:25, 27), a tak se máme nechat varovat a nezapřít a činit pokání
– v. 28 – „Betanie“ = v J spojeno s Lazarovou smrtí (J 11:1, 18), „dům soužení“; „za Jordánem“ – než projdeme vodami a vstoupíme do zaslíbené země; vše jako obraz tohoto života, kde:
1) už teď máme hledět na Pána a poznávat Ho a svědčit o něm
2) máme zůstávat věrní a nezapírat, a tak připravovat cestu
3) skrze utrpení a sebezapření se stávat lidmi a dorůstat do dokonalosti, jejímž vzorem Pán