V Pánu Ježíši Kristu jsme povoláni žít jako děti světla a usvědčovat svými životy hřích. To ale není možné bez toho, že bychom odkládali staré, hříšné způsoby života, byli proměňováni ve své mysli a oblékali nové, kristovské lidství skrze budování zbožných zvyků a poslušné přijímání Božího Slova…

Kázáno v Karlových Varech 23. 3. 2025.

1. svědek: Epištola: Ef 5:1–14

– v. 1 – „tedy“ – apel uprostřed vysvětlení dorůstání do nového lidství podle Božího obrazu; srov. Ef 4:21-24, apoštolský důraz „pravdy v Ježíši“ je dorůstání do nového lidství podle Boží podoby; srov. 4:25-5:7+…

– „napodobujte“ – pokračování Ef 4:32, jako Boží děti máme napodobovat, jak se k nám Otec zachoval v Synu; uvědomění milosti a Boží lásky (v. 1) v Kristu vede k laskavosti, milosrdenství, odpouštění milost ilustrována v našem statutu:

– milost ilustrována v našem statutu – ve Ef 2:3 „děti hněvu“, ale zde „milované děti“ a „děti světla“ (v. 8)

– v. 2 – „jako i Kristus miloval nás“, v. 1 o napodobování Otcovy dávající lásky, zde napodobování Synovy sebeobětující lásky

– kristovká sebeobětující láska jako „dar Bohu a oběť a příjemná vůně“ – Pavel vrší obětní jazyk a jazyk „těšení“ Boha; žít oddělené, sebeobětující životy jako „dar“ Bohu (Ř 12:1-2), který nic nepotřebuje, přesto přijímá, „libá vůně“ – oběť, která stoupá k nebesům, tak jako my (a naše skutky) v Kristu

– „žijte v lásce“ = „kráčejte“, ne jen „žijte“, ale aktivně, vědomě, cíleně „kráčejte“; vytrvalost, každodenní snaha, ne sprint

– „kráčení“ nejprve v Ef 2:2 (žádosti), nyní v Kristu 2:10 (dobré skutky); upřesnění/ideál v 4:1 (způsob hodný povolání); nyní vysvětlení: zdůraznění oddělenosti v 4:17 (ne jako pohané) a lásce (5:2), světle (5:8) a moudrosti (5:15)

– v. 3-4 – odsouzení smilstva A (!) chamtivosti; v. 3 – „smilstvo ani žádná nečistota“ – připomínka (totožný jazyk) 1. Te 4:3-8, kde Bůh mstitelem/popravčím těch, kdo se poddávají iracionálním pohanským vášním

– „nečistota a chamtivost“ společně už v Ef 4:19, kde opět kontrast proti pohanům (jako 1. Te 4); postup v Ef 4:18-19 je „zatvrzelost srdce“ (udělám to!) – „nevědomost“ (iracionalita) – „zatemněné myšlení a odcizení“ (zaslepenost vůči hříchu, duchovní smrt) – „bezuzdnost a každý druh nečistoty“ (o to větší hřích)

– a proto Ef 5:3 – praktikovat / zmiňovat / přemýšlet / vtipkovat o sexuální nemorálnosti nemá mezi křesťany místo (Pán je mstitel!); avšak nejen smilstvo, ale i „nečistota“ – povinnost žít v čistotě, integritě, jednomyslnosti ve světle před Bohem

– „chamtivost“ – „vícchtění“, a tedy nespokojenost, hromadění; zmiňovat a zlehčovat chamtivost (máme ji ještě ve slovníku?), sobectví či „kariérismus“ také nemá místo

– „ani zmiňovány“ – Pavel sám zmiňuje, takže neznamená, že nemáme adresovat, ale že musíme považovat za odporné a nehodné křesťanských úst a myšlenek; ještě v Ef 1:21 a 3:15, kde se jmenuje Kristus a Otec; (implicitně) buď hovoříme o Bohu, a nebo o špíně a světském majetku; zjevně nejde oboje

– v. 4 – „hloupé řeči“ = „pošetilá / bláznovská slova“; my můžeme slyšet kritičnost a stížnosti („blbý kecy“), ale širší, zákaz nesmyslů, trivialit, malicherností, povrchnosti… srov. Ef 4:29 – nic kromě potřebných (!), budujících (!), milost udílejících (!) slov; „Je to milostivé? Pomůže to? Je to nutné?“

– „laškování“ = oplzlý nebo ponižující (!) humor, nejen nečistota, ale i nebudujícnost; předcházet v úctě jeden druhého (Ř 12:10); slova, která cíleně a vědomě usilují být dobrá, vznešená, čistá, krásná, milující

– „nýbrž raději vzdávejte díky“ – lékem na smilstvo a chamtivost atd. je „vzdávat díky“ (eucharistické ozvěny), nestačí jen odložit, je potřeba nahradit vděkem a spokojeností v Kristu; srov. Žd 13:4-5

– v. 5 – „toto vězte“ – zdůraznění (!) a varování pro věřící (!); smilstvo, chamtivost, lakomství by nás měly děsit, jelikož jsou modlářstvím a odpadnutím a vedou do zatracení

– v. 6-7 – nenechte se „svést/oklamat“ prázdnými výmluvami

– „syny neposlušnosti“ – na Satanovy otroky (Ef 2:2) přichází kvůli smilstvu a lakomství Boží hněv, a proto NIC společného s nimi; Jak vypadá, že se ujišťuji, že „nemám nic společného“ s lakomstvím či nemorálností?

– v. 8-10 – „jste světlem v Pánu“ – srov. J 1:4-9, Pán jako příchod Světla, Jeho život je světlo; srov. J 8:12, 9:5; srov. Mt 5:9-16 – Boží synové skrze působení míru, protože Syn přinesl mír, a světlo světa, protože skrze ně září Světlo světa; skrze křesťany, kteří žijí v čistotě, dobrotě, spravedlnosti, kteří „zkoumají, co se líbí Pánu“ (Ř 12:1-2), září do světa Kristovo světlo a Kristův život

– v. 9 – Kristus v nás vede k dobrotě (= c. laskavosti), spravedlnosti (zákonem měřené) a pravdě (život ve světle podle Boha)

– v. 10 – „zkoumejte“ – stejný jazyk i koncept jako Ř 12:1-2 (a Ef 4:21-24); je třeba přičinlivé, cílené zkoumání a přičinlivé přerozmýšlení a rozsuzování; „líbí“ – Pánu příjemná obětní vůně, svět nám neporadí, jak náležitě obětovat

– v. 11-12 – v. 11 – „neplodné skutky“ – kontrast s dobrými skutky světla v Kristu v Ef 2:10; „neplodné skutky temnoty“ – v kontextu ne okultní magie, ale neproměněná mysl, smilstvo a hloupé řeči a chamtivost; srov. Mk 4:18-19, kde neproměněnost („starosti věku“), chamtivost („svod bohatství“), žádosti (např. tělesné)

– „usvědčujte“ – nejen nepodílet se na hříchu, ale konfrontovat/usvědčovat/potírat hřích (který jsme sami dělali, v. 8, a o to více, srov. Ef 4:28)

– v. 12 – kultivování náležitého pohoršení; srov. spásná víra v Ž 15:1-4; smilstvo a lakomství/sobectví je ostudné a odporné byť i jen zmiňovat, natož páchat

– v. 13-14 – čistota křesťanů, Kristův život zářící/zjevující se skrze ně, je pro tmu usvědčující (a proto často nepříjemný) už svou přítomností

– v. 14 – pravděpodobně zlomek rané křestní liturgie; „zazáří ti Kristus“ – srov. Iz 60:1-3; povstání ze smrti hříchu a modlářství (Ef 2:1-3) a oddělení od Života; vykoupení Božího lidu, a tak Boží lid září Hospodinovou slávou, Kristem, do tmy, a tak se národy shromažďují

– světlo jak pro nevěřící (mrtví), tak pro ochabující a odpadající („ty, kdo spíš“, srov. 1. Te 5:4-8)

– nezapomeňme na v. 8 – Kristem, který tu září, je Církev (srov. Sk 1:1); Církev je Pán Ježíš Kristus konající ve světě (srov. 1. Kor 12:12; srov. Ga 3:16, 14 – jediný Potomek Kristus, který zahrnuje pohany); proto „osvícením“ křest, a tedy oblečení Krista (Žd 6:4; 10:32; 2. Kor 4:6 atd.; Ga 3:27), a tak kráčet ve světle je kráčet v moci (Krista daného nám ve) křtu

– jako Církev máme odkládat všechno, co není Kristus, a oblékat Krista, abychom byli Kristem ve světě

2. svědek: Evangelium: L 11:14–28

– v. 14 – „a vyháněl“ – spojitost s předchozí pasáží; kontext: Pán učí modlitbu Páně, v. 1-5; pokračuje o modlitbě, v. 13+

– „němý promluvil“ – odkaz do Iz 35:6; srov. Iz 35; v. 1-3 – přijde Hospodinova Sláva a uzdraví stvoření; v. 3-6 – Hospodin přijde k lidu a zachrání ho, Pán jako tento Hospodin; v. 7-8 – Cesta vykoupení pro Boží poslušné svaté; v. 9-10 – Hospodin přivede svůj lid do nebeského Jeruzaléma a dá mu věčnou spásu, zcela zmizí žal (proto nebeský Jeruzalém)

– v. 14-19 – v. 15-17a – „Belzebul“ – „Pán much“, pohanský Bůh Ekrónu v 2. Kr 1:2, pohanští bohové a Satan zjevně to samé

– „zkoušení“, „znal jejich myšlenky“ – cílený odpor Židů proti Ježíši, ne jen pomýlenost; ne neznalci, ale nepřátelé

– „znamení“ – srov. v. 29-32, znamení se nedává pokoušejícím; ti, kdo hledají pravdu a poslušnost, vidí a přijímají znamení, ale pro ostatní tu nejsou

– v. 17-19 – prvním Pánovým argumentem, že není „satanistou“, je, že Satan není idiot, aby rozděloval své království a poštvával démony proti sobě navzájem

– „každé království rozdělené“ – „každé“ (!!!), zdůrazňující opakování s „domem“ či „domácností“; dvě království: Boží a Satanovo; co výše zmíněné svědčí o dnešním křesťanstvu?

– v. 19 – „Jestli Já jsem satanský, vy jste o to satanštější“; ti, kdo odsuzují Pána jako lháře, jsou sami horší lháři; ti, kdo ho odsuzují jako falešného Krále Židů, jsou o to falešnější Židé

– v. 20 – dvě možnosti; buď Pán je satanista (a to není), nebo je Boží Království realitou 1. století, a ne věcí premileniální budoucnosti

– „prst Boží“, srov. Ex 8:14-17; tam, kde koná Boží prst a není uznán, přijdou na ty, kdo ho odmítají, mouchy (přijdou démoni); Pán Ježíš chystá svůj lid na větší Exodus a označuje Židy za Egypt; zároveň Pán mocnější než židovští synové (v. 19), kteří tedy v pozici egyptských mágů

– tam, kde je Boží prst, je (větší) Mojžíš a jeho učení je závazný Boží zákon (psaný Božím prstem); kontrast v. 46 proti falešným Mojžíšovým učedníkům a jejich standardům

– v. 21-23 – odkaz do Iz 49:24-26, Pán Ježíš jako Hospodin, který přichází ke svému lidu a osvobozuje ho a ničí jeho pronásledovatele; jednak obhájení církve proti nevěřícím egyptským Židům, ale zároveň eschatologický rozměr, srov. L 13:16; Žd 2:14-15 – osvobození od Satana a hříchu a smrti

– „palác“ – Izrael (a svět obecně) je Božím palácem, který obýval Satan, ale teď přichází pravý Král

– zároveň napříč synoptiky jen zde, 6 x nádvoří velekněze a 1x Pilátův palác, a tak jeruzalémský establishment (a Pilát) jako satanský

– „v bezpečí“ = „v míru“, a tak satanský mír, ale Pán Ježíš přináší skutečný, Boží mír skrze své přemáhání zla, Satana a hříchu

– v. 22 – „zbroj, na kterou spoléhal“ – Satan býval (delegovaný) vládce nad smrtí (Žd 2:14), ale nyní je mu vychvácena a použita jako zbraň proti němu; Pán Ježíš na sebe vzal hřích, aby zemřel, a tak porazil smrt a hřích, „Kristus z mrtvých vstal, smrtí smrt překonal a těm, kdo jsou v hrobech, život daroval“ (Tropar paschy)

– v. 23 – buď sloužíme Pánu, nebo jsme Jeho nepřáteli a snažíme se rozbít Jeho království; buď cíleně pracujeme na shromáždění národů, a nebo pácháme škody (i třeba jen tím, že zabíráme zdroje a lidi a děláme špatné jméno)

– zároveň srov. L 9:46-50; důraz na držení se Krista, ne nutně na instituční jednotu

– v. 24-26 – dům, ze kterého se vyhání démoni, je Izrael (ale platí na osobní i skupinové úrovni); souboj dvou království – Ježíšova a Satanova, a není možné se vzdát Satana bez poddanství Ježíši; tam, kde nebude podřízení Božímu království v Ježíši, přijdou ještě horší mouchy – pád Jeruzaléma

– je lepší nikdy nezakusit Kristova dobrodiní, než se od nich odvrátit, srov. 2. Pt 2:20-22

– detaily: „bezvodá místa“ (bez křtu);
„nenachází“ zde a velekněží a učitelé zákona v (L 19:48);
„najde“ zde v L 11:10, a tak buď nalézáme Boha v modlitbě, a nebo budeme nalezeni démony;
„prázdný“ – bez Ducha, ač na první pohled sebeuklizenější;
„vyzdobený“ zde a v L 21:5, kde vyzdobený Chrám (který Ježíšem vyčištěn, ale poté přichází ještě horší démoni);
„sedm duchů“ – zde a vyhnáno z Marie Magdalské v L 8:2, a tak ani ti, kdo znovu upadli, nemají ztrácen naději, ale činit pokání

„bydlí tam“ – démoni zde a obyvatelé Jeruzaléma v L 13:4, a tak Jeruzalém, který odmítá Krista, démonský

– v. 27-28 – ne náhodná poznámka, už vůbec ne „vyvracení římské mariologie mimo kontext“; odpověď na tom, čím potřebujeme být naplněni, abychom se vyhnuli démonům – Božím Slovem a poslušností

– „blahoslavené lůno“ – Marie a skrze ni/v ní – „blahoslavený lid, z nějž jsi vzešel“ – důležitější je poslušnost, ne původ; Marie požehnaná (oběma způsoby), jelikož „slyší Boží Slovo a zachovává je“, srov. L 1:38, 42 (totožné slovo „požehnaná“ jako v L 1:45)

– „spíše“ ještě v Ř 9:20 („vlastně [samozřejmě]“) a 10:18 („ovšemže“); a tak ne kontrování proti L 1, ale spíše připomínka a výzva být jako Marie v poslušnosti Slova; ne „Zapomeňte na Mou matku,“ ale „Podívejte se na ni jako příklad poslušnosti“

– další příklad Marie v L 10:39 (bezprostředně před), která slyší (totožný jazyk) a volí si to nejlepší; zároveň Ježíš jako Bůh, jehož slovo je třeba poslouchat

– „zachovávají“ – v L 2:8, kde „střeží na hlídce“, a tak zdůrazněná střízlivá poslušnost vůči slyšenému