Bůh nás povolává k životě v čistotě a v posvěcení; jako ti, kteří jsou v Kristu, v Božím Svatém, máme povinnost vzepřít se vášním a žít životy sebeovládání. Bůh je ale ochotný odpustit těm, kdo tváří v tvář těmto požadavkům uznávají svou nehodnost a špinavost…

Kázáno v Karlových Varech 16. 3. 2025.

1. svědek: Epištola: 1. Te 4:1-8

– v. 1 – „vyzýváme v Pánu“, srov. v. 2, „příkazy skrze Pána“, v. 6, „Pán je mstitel“…; srov. 1. Te 1:1, „církev v Pánu“; 1:3, „naděje Pána“; 1:6, „napodobování Pána“; 1:8, „Pánovo slovo“… mystický důraz na bezprostřední bytí/život Církve v Kristu, „Kristus je všude“, a proto:

– v. 2 – „vždyť víte“ – srov. 1:5; 2:1, 2, 5, 11; 3:3, 4; 4:2; 5:2; Písmo jako (Prozřetelností určené) „náhodné“ vyjádření konkrétního apoštolského způsobu života (který těší Boha); ne systematická učebnice křesťanství; tradice církve zásadně důležitá, ale regulovaná neomylnou částí tradice, Písmem

– v. 3 – „Boží vůle“ je „posvěcení“; srov. Dt 29:28; Bůh chce, abychom žili podle zjevených přikázání a po zbytku nepátrali (!); žádné „Ale co je Boží vůle pro můj život?“; „dodržuj přikázání a jinak žij zodpovědně ve svobodě a s čistým svědomím“

– rozlišení mezi dekretivní/skrytou/tajnou/předurčující vůlí (Ef 1:4-5; 9-11), a zjevenou/přikazující vůlí (1. Te 4:3; 5:16-18); „posvěcení“ zde dekretivní i přikazující, a proto o to více spolupracovat (2. Kor 6:1)

– v. 3b-5 – ústřední pro posvěcení (v těle Kristově) je sexuální čistota, srov. 1. Kor 6:13b-20; v. 4 – možná vlastní tělo (2. Kor 4:5-7), možná manželka (1. Pt 3:7); aplikace stejná, jelikož jediná legitimní sexualita je v manželství; možná, že Pavel zahrnuje oba dva smysly, protože manželé jsou jedním tělem (= jedinou nádobou)

– „posvěcená nádoba“ – chrámový kontext bohoslužebných nádob a nástrojů (Ex 40:9-10; Num 7:1); jsme Kristovo tělo, které je Stánek/Chrám, ve kterém Kristus slouží jako Kněz

– v. 4 – „svatost“ = „posvěcení“; „úcta“ = „čest, hodnota, náležité ocenění“; cílené jednání jako s „odděleným pro Boha“ a „hodnotným“

– v. 5-6 – manželství je jediný přijatelný kontext, ale zjevně ne všechno v manželství je přijatelné; existuje manželství/sexualita pro vášeň, a existuje manželství/sexualita pro zbožnost a čistotu; existuje křesťanský a pohanský manželský život – jeden pro čistotu a druhý, který překračuje Bohem stanovené meze a svolává Boží hněv

– v. 6 – „nepřekračoval meze“ – Bůh ustanovuje, co je náležitá sexualita, ač nikde nenajdeme seznam; přesto přirozený řád, který zjevně římskými pohany překračován a překrucován (v. 5)

– „neklamal“ = „nezneužil“, např. v 2. Kor 12:17-18, kde obvinění, že se Pavel snaží podvést a okrást Korintské; ne ani tak neříkání pravdy, ale zneužívání druhého k vlastnímu uspokojení; proto „bratra“ = neboli „jiného křesťana [bratra/sestru]“; „je to křesťan(ka), měl(a) by sis ho náležitě cenit“

– „jak jsme vám předem řekli … plně [se vší vážností] dosvědčili“ – opět shrnutí apoštolské praxe/ života

– „mstitelem“ – to samé slovo jako v Ř 13:4; sexuální hřích přináší hněv a soud; ve světle Ř 13 a SZ „krevního mstitele“ 

– v. 7 – jsme VOLÁNI k čistotě; volání v 1. Te 2:12; 4:7 a 5:23-24; voláni do slávy a poslušnosti a čistoty

– srov. 5:22, „jestli to i jen vypadá zle, pryč“ (pokud máme možnost, ne Eucharistie jako tělo a krev, ne „netolerance“ atd.)

– v. 8 – „proto“ (!) kdo tuto oddělenou a zásadní svatost odmítá, kdo odmítá být radikálně jiný, kdo odmítá být radikálně sexuálně čistý, odmítá Boha – zapírá a odmítá víru, znesvěcuje Boží Chrám; „Ničí-li někdo Boží svatyni, zničí Bůh jej“ (1. Kor 3:17)

– „dělat to, co dělají všichni,“ je zapření Boha a víry, je vyháněním Ducha, je voláním Věčného Popravčího; srov. Jk 4:4; svatost a růst v ní nejsou volitelné, Žd 12:14

2. svědek: Evangelium: Mt 15:21-28

– v. 21 – „odtamtud vyšel“: srov. Mt 14:34-15:20; po debatě s farizei a zákoníky, že neznečišťují nečistá jídla nebo neobmývání, ale hřích; naše špína nepřichází zvenku, ale nosíme si ji s sebou

– ceremoniální zákon měl učit o hříšnosti, která z nás vychází, a o potřebě odvracet se od ní a žít ve víře podle Božích přikázání; musí ovlivnit, jak čteme dnešní text; zároveň jen velmi stručně:

– v. 21-22 – Sidón – prvorozený Kenaána (Gen 10:15), kenaánská země (proto „kananejská žena“); větší Jozue vyráží na kenánské území pro kořist, dobývá slovem a uzdravením

– zároveň „Sidón“ = „místo rybaření“, Ježíš jde ulovit rybu z pohanů pro Království; zároveň už dříve kontrastován s nevěřícím Izraelem (Mt 11:20-22)

– zároveň Elijáš: srov. 1. Kr 17:9(+); Bůh dříve v soudu nad nevěrným Izraelem poslal Elijáše, Ježíš odchází po potyčce s nevěrnými vůdci Izraele; Elijáš zde udělal zázrak a vzkřísil vdovino dítě, Ježíš zachraňuje nejen před smrtí, ale i před démony

– „smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův“ – vyznání Ježíšova mesiášství; úpěnlivá žádost o smilování (zástupná, „nade mnou“); ještě slepci v Mt 9:27, otec démonizovaného chlapce v 17:15 a slepci u Jericha v Mt 20:30, 31; Boží lid ze slepého a démonizovaného Izraele, kterému otevřeny oči, a z věřících pohanů

– v. 22-25 – vývoj událostí: ne skupinka; 1) žena křičí (v dálce), 2) přistupují učedníci a prosí, Ježíš odpovídá, 3) žena přichází a naléhá…

– v. 23 – mnozí odsuzují učedníky jako bezohledné, „Pošli ji pryč!“, jako „židovsky rasistické“; pak nedává smysl v. 24, kdy JIM Ježíš odpovídá, že je poslán k Izraeli; učedníci chtějí, aby ženu uzdravil, (aby nedělala povyk)

– srov. Mt 15:12, učedníci chtějí úctyhodnou službu bez problémů, ale Ježíš odmítá; má své poslání od Boha a toho se drží; křesťanskou službu nedefinuje 1) úctyhodnost v očích autorit, 2) „prožívané potřeby“ lidí, 3) služba pěkným lidičkám/„vyvrhelům“ (nenadržuj bohatým ani chudým, přijímaným ani odmítaným), srov. Ex 23:2-3, 6

– „za námi křičí“ – žena přichází zezadu, neboli následuje Ježíše a volá k Němu

– v. 22-25 – vývoj událostí: ne skupinka; 1) žena křičí (v dálce), 2) přistupují učedníci a prosí, Ježíš odpovídá, 3) žena přichází a naléhá, 4) Ježíš hovoří o psech, 5) žena odpovídá, 6) Ježíš uzdravuje dítě pro matčinu víru

– dcera: někdy k uzdravení nestačí „volat z dálky“, někdy nestačí, když se přimlouvají druzí (ač někdy ano; setník v Mt 8:8-9, 13);
– žena: ale zároveň je osobně vždy potřeba přijít a pokorně uznat Ježíšovo Panství a Mesiášství a naši svou špínu a nedostatečnost u Pánova stolu, a tak být pozdviženi

– „ztraceným ovcím Izraele“ i v Mt 10:6, kde přeloženo „zahynulým“ či „zničeným“; obě konotace, takže záchrana ze smrti a odcizení; srov. Mt 2:6, Ježíš jako Hospodin, Pastýř Izraele z Mt 5:1-4

– v. 25-27 – vzpomínka na předchozí učení: „špinavá pohanka“ je špinavá kvůli hříchu z jejího srdce, ne kvůli svému nežidovskému neobmývání; farizeové se ve slepotě pohoršili (v. 11-12), že jsou špinaví a nečistí, tato žena svou špínu a nečistotu vidí uznává:

– v. 26-27 – Ježíš je Chléb Božích dětí, který jim Otec dává; smlouvání s Hospodinem ve prospěch někoho jiného, tak jako kdysi Abraham u Lota a Sodomy (Gen 18), kde také chléb (Gen 18:6)

– v. 26-28 – jestli i drobky na dálku uzdravují od démonů, o co víc jíst chléb u Otcova stolu jako Jeho děti

– v. 28 – žena uznává svou nehodnost; prosí za nepřítomného člena domácnosti; pochválena za svou víru a vyslyšena; pokračujeme shromážděním mnohých: v. 29-31, a to v kontrastu s odsouzením Židů (v. 7-9), v. 32-38 – shromáždění mnohých mrzáků ke krmení eucharistickým zázračným chlebem

– srov. Mt 8:5-13 – muž uznávající svou nehodnost; prosí za nepřítomného člena domácnosti; pochválen za svou víru a vyslyšen; shromáždění mnohých ze všech národů, v kontrastu s odsouzením Židů

– Mt 27:41, 46 – posměch předních mužů, a „Bože můj, Bože můj“, srov. Ž 22:2, 17, 21; v. 25+ – záchrana národů

– Mt 15:28 – „staň se ti“ – v Mt 6:10 (modlitba Páně), 8:13 a 9:29 a 15:28, kde zázračná uzdravení, a poté v 26:42, kde v zahradě (Tvá vůle se staň), a tak Otcova dobrá vůle (modlitby Páně a Pánova díla na kříži) je zázračně uzdravovat ty, kdo přijdou k Pánu