Naše životy jsou poutí světem, který nám už patří v Pánu Ježíši Kristu, ale který přece je tak daleko od toho, čím jednou bude, že vlastně ani není naším domovem. A při této naší pouti k nám znovu a znovu přichází náš Pán, jelikož odešel k Otci, a povzbuzuje a podepírá nás.

Kázáno v Karlových Varech 11. 5. 2025.

1. svědek: Epištola: 1. Pt 2:11-17

– v. 11 – „jako cizince a příchozí“ – srov. Žd 11:8-16; Ř 4:13; ve vzkříšených tělech zdědíme svět, tohle je náš svět, a přece jsme cizinci; zdědíme znebeštěný svět, a tomu jsme daleko

– do světa, jak je teď, nepatříme; kontextem SZ lid ve vyhnanství – lid, kterému v zaslíbení patřil svět, a přece ve vyhnanství

– „tělesných vášní, které vedou boj proti duši“ – srov. Ga 5:16–26; nedávat prostor hříchu, pěstovat ctnosti, spokojeně žít v pokoji

– v. 12-17 – tiché, pokojné, slušné životy křesťanů jako svědectví pohanům (město na hoře; srov. Mt 5:14-16) ke chvále Boha; „jejich Bůh je dobrý“

– v. 12 – křesťané „pomlouváni“ jako zločinci („zavádějí nepřijatelné zvyky; protiví se císaři; hlásají jiného krále“), ale jejich dobrý život postupně usvědčuje a obrací druhé („oslavili Boha“)

– „den navštívení“ – den, kdy Bůh obhajuje svůj lid a drtí ničemy (především, ale zdaleka nejen pád Jeruzaléma); křesťané žijí tak, že jim druzí „fandí“ – „věří nesmyslům, ale kéž by takoví byli všichni, taky bych chtěl takové děti/manželství/zaměstnance…“

– v. 13-15 – jako dobří, bezproblémoví, poslušní, nekonfliktní občané; „kvůli Pánu“ – rámcem je poslušnost vůči Bohu

– „králi“ – císaři; ano, autorita vládců je omezená, ale my dnes jsme nasáklí revolucí, ne přílišnou úctou; srov. Sk 4:19; 5:28-29 (nábožensko-politické autority)

– poslušnost, „kam až to jde“, ale zdaleka ne tak jednoduché, srov. L 3:7-11 („radikální pokání“), ale v. 12-14

– těžko pronásledovat tiché, pěkné rodiny, které se starají o sebe a pomáhají druhým; jako minule, nespravedlivě trpící beránci jsou mocným Beránkovým svědectvím; srov. 1. Pt 2:20-24; 3:10-18; prosté, ale ne jednoduché

– v. 16 – „jako svobodní“; srov. Ga 5:13; 1. Kor 7:20-24 (v. 22); poddanost neznamená popření křesťanské svobody, ale její projev; „svoboda“ ne jako záminka ke vzpouře a hříchu, ale jako stav a postoj a duchovní realita, které nám umožňují sloužit

– „jako otroci Boží“ = pravá svoboda (Jk 1:25, kde Boží zákon jako zákon svobody); ne útěk ze služby, ale výměna špatného pána Hříchu za toho Nejlepšího Pána

– v. 17 – „všechny ctěte“ – úctu projevující lid (co dělám, abych ctil?)

– „bratrstvo milujte“ – jedinečné přimknutí k církvi; „Boha se bojte“ – způsob, jak ctít lidi, ale nebát se jich

– „krále mějte v úctě“ – rané datování, než Nero (54-68) spustil v roce 64 pronásledování církve, kdy „ctít císaře“ bylo věcí života a smrti; „Ano, budeme vás ctít, ale ne tak“

2. svědek: Evangelium: J 16:16-22

– v. 16 – „zanedlouho“ po čem?; srov. 16:5-14; trojiční život; nanebevstoupení Páně a seslání Ducha o Letnicích a Jeho dílo v církvi; celá promluva J 13–17 znovu a znovu vrací k totožným motivům a dívá se z více stran

– srov. J 1:5 – „světlo nepohltila, nepřemohla“ (Židé a zlo nepřemohli); „světlo nepojmula, nepochopila“ (Židé a Pilát nechápou); „světlo nepřivlastnila“ (kdo koná zlo, nepřichází ke světlu) atd.; Jan si hraje a nechává nás přemítat (chce zpomalení a přemýšlení a opakované čtení); srov. J 11:1-2 a 12:1-3, kde Marii chápeme až napodruhé

– v. 16 – „uvidíte, protože odcházím k Otci“ – ne ani tak smrt a vzkříšení, ale srov. J 14:15-21; kde „příchod“ Pána v Duchu a „vidění Pána“ je vidění skrze Duchem danou víru

– „uvidíte, protože odcházím k Otci“ připravit místo, srov. J 14:3 a seslat Ducha, a tak vidění Krista ve smyslu 2. Kor 4:4-6

– v. 17-18 – nepochopení, protože v. 7-10, kde odchod k nevidění; a tedy zde fyzické nevidění, duchovní vidění

– v. 19-20 – Ježíšovo vysvětlení jako další nejasný obraz; kdy to bude?

– 1) když je Ježíš v hrobě – ano, a církev se raduje při vzkříšení; 2) osiřelá církev, od které odešel Pán na nebesa, a než přišel Duch – ano, a církev se raduje z Letnic; 3) celý křesťanský život, kdy jsme zarmouceni – ano, a radujeme se ze setkání s Pánem, srov. J 16:33

– Jan cíleně nejasný, cíleně vede k přemítání; lekcionář cíleně spojuje s naším poutnickým, „exilním“ „nedoma“

– v. 21-22 – Pánovo utrpení a smrt a vzkříšení jako porod nového stvoření, nového Božího lidu; aniž příliš grafický: na kříži proboden Pánův bok, vychází voda a krev a rodí se církev

– srov. L 23:27-31; jeden strom/svět/lid umírá, ale rodí se nový; zároveň Evina bolest Gen 3:16; nový Adam, který napravuje pád; už jsme viděli v J 20, kde „za tmy v první den týdne“ Nový Adam, Nová Eva, Nová Zahrada, Nový Svět; srov. Ž 139:13-16, kde narození ze země

– v. 21-22 – o Letnicích se rodí nový Boží lid (více zanedlouho); nový Boží chrám, nové Boží kněžstvo, s nímž Pán přebývá svým Duchem; opět nový svět, jelikož Boží lid, Stánek, kněžstvo ztělesněním celého stvoření

– v. 21-22 – celý křesťanský život utrpení jako porod; porod našeho věčného život, porod nového, uzdraveného světa; světa, který bude naším domovem; srov. Ř 8:17-26