Pán Ježíš přišel do našich strachů a pochybností, do našeho hříchu a smrti, aby nám přinesl pokoj, jaký nic na tomto světě nemůže dát. Tento svůj pokoj nám dává a dosvědčuje skrze Ducha Svatého, skrze svátosti a skrze služebníky evangelia. Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.

Kázáno v Karlových Varech 27. 4. 2025.

1. svědek: Epištola: 1. J 5:4-12

– v. 4 – „neboť…“; srov. v. 2-4; v. 2-3a – „podle toho poznáváme“ – 1. J o tom, jak se pozná pravá víra; láska k Církvi a k Bohu je objektivní: zjevuje se/spočívá v dodržování přikázání; „láska je ne to, co si vymyslím, ale dodržovat sabat, být poslušný vůči autoritám, nesmilnit, nekrást, nepomlouvat atd.“

– v. 3b-4 – „přikázání nejsou těžká“, neboť jsme narozeni z Boha; žije v nás Kristův život (Ga 2:20); Ř 6:2-4; srov. Ez 36:25-27; Boží život v nás nám dává přemáhat svět (pomíjející hříšný způsob fungování; srov. 1. J 2:15-17) a tělo a Satana

– v. 4-5 – „naše víra“ ne obecná, ale víra v Ježíše jako Mesiáše, Syna Božího (Boha, který přišel k lidu, atd.)

– v. 6 – „ve vodě a v krvi“ – polemika s doketisty (Kristus měl jen zdánlivé tělo); voda a krev v Janovi – srov. J 19:34-35 (Janův akcent), vyšla skutečná voda a krev; ale jak „přišel“?

– klíčem Janovo typologické čtení – na kříži vidíme vodu křtu a krev Eucharistie, skrze které Pán přišel a přichází k církvi a dává jí život a sílu přemáhat svět; zároveň, ač nezaznamenané v evangeliu, Jan se odkazuje na (čtenářům známý) Pánův křest ve vodě a v krvi (L 3:21; 12:50), kde Pán „přišel“ (byl zjeven) jako Mesiáš a „Boží Syn“ („Toto je Můj milovaný Syn“; „opravdu to byl Boží Syn“)

– „Duch dosvědčuje a je pravda“ – srov. J 6:63; 14:6; 17:17; Ježíš a Duch jsou Pravda; Slovo je Pravda; a Život; Slova toho, který je Slovo, jsou Duch a Pravda; trojjediné dílo; když se hlásá Slovo, přichází Ježíš a Duch (a v nich Otec) v záchraně a aby dávali život; Slovo jako nástroj milosti/spásy, protože se v nich dává Syn a Duch a Život

– v. 7-8 – znění některých pozdějších řeckých rukopisů a některých kopií Vulgáty; řada rukopisů říká „Tři jsou, kteří vydávají svědectví – Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno“

– kratší verze: „Tři jsou, kteří vydávají svědectví – Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno“ – Duch a/skrze svátosti souhlasí a dosvědčují Krista, Jeho dílo, Jeho hmatatelnost, Boží spásný záměr atd.; Jan v jedinečné pozici, jako jediný apoštol viděl J 19:34-35

– delší verze: „Tři jsou, kteří vydávají svědectví na nebi – Otec, Slovo a Duch Svatý – a ti tři jsou jedno. A jsou tři, kteří vydávají svědectví na zemi – Duch, voda a krev –, a ti tři jsou zajedno“ – přinejmenším velmi dobrý, zbožný komentář; Boží trojjedinost (ač nedokazovat, protože varianta); a viz výše

– „Tito tři svědkové se ve křtu stávají jedním. Když odstraníte jediného z nich, svátosti zaniknou. Bez Kristova kříže je voda prostě jen přírodním elementem. Bez vody neexistuje tajemství znovuzrození. A pokud člověk není pokřtěn do jména Otce, Syna a Ducha Svatého, neexistuje pro něj žádné odpuštění hříchů ani přijetí duchovní milosti.“ (Ambrož, O tajemstvích 4:20)

– v. 9 – Jan se tak jako Pán odvolává na Boží svědectví; svědectví otce o Synu a skrze Ducha; Bůh svědčí (pokud se zaměříme na krátký text): 1) Duch skrze Slovo; 2) skrze církev, kterou Syn obdařil Duchem ke svědectví; 3) skrze svátosti nám; 4) skrze svátosti světu (křest jako svědectví o Potopě; „kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde“; 1. Kor 11:26); 5) přímo v srdcích skrze Ducha… a protože Syn skrze Ducha o Synu, nepřekvapí delší verze

– v. 10 – všichni věřící zažívají svědectví; srov. J 6:67-69; prožitek „Kam bych šel?“;

– „kdo nevěří, učinil ho lhářem“ – nevíra není nevinná „intelektuální neschopnost být přesvědčen“, ale rouhavé prohlášení Boha za lháře; srov. Ř 1:18-24

– v. 11-12 – v kontextu v. 7: Slovo a svátosti nám dosvědčují dar věčného života, který nám Bůh v Kristu dal; život je v Synu, protože Syn je Život (J 14:6), srov. 1. J 5:20; bytí v Kristu je bytí v Životě, srov. Ko 3:3-4

– „Bůh nám dal věčný život, kterým je Jeho Syn,“ a „dává a dosvědčuje nám to křtem a krví Eucharistie“ a ať se nikdo neopováží tvrdit něco jiného

2. svědek: Evangelium: J 20:19-23

– v. 19 – „večer téhož dne“ – neděle vzkříšení; ráno už jsme viděli tmu a Židy zapečetěné dveře hrobu, z nějž se Ježíš nadpřirozeně dostal; večer vidíme tmu a kvůli Židům zavřené dveře a Ježíš nadpřirozeně vchází; Ježíš vstupuje do „hrobu“ učedníků

– srov. Žd 2:14-15 – Pán svým dílem vysvobozuje od otroctví a strachu a smrti (a otroctví strachu ze smrti); tady takové vysvobození vidíme v praxi; apoštolové jsou spoutáni strachem, že jim Židé ublíží, Pán vstupuje do tohoto Egypta, přináší pokoj a uschopňuje apoštoly ke službě; či, slovy 1. J 5, ke svědectví

– „Pokoj vám“ – čekali bychom napomenutí, že Pána opustili, ale Pán přichází s pokojem a životem, srov. J 14:27; 16:33

– v. 20 – Pánovo vzkříšené (a tajemně přicházející) tělo je Jeho ukřižovaným tělem (ne jen duchovním přeludem); srov. 20:25, 27; srov. Zj 5:6-10;

– „ukázal jim ruce a bok, i zaradovali se“ – apoštolové se radují, když vidí Pána, který za ně trpěl, a bok, z nějž vyšla voda a krev; a stejně se setkáváme s Pánem ve svátostech my a máme se radovat, že vidíme Pána

– v. 21 – „Pokoj vám“ – už podruhé: „Pokoj, pokoj“; srov. Jer 6:14, v. 6-20

– v. 6-7 – v Jeruzalémě se děje bezpráví (ukřižování);
v. 8-10 – Bůh hrozí soudem, protože se Izrael vysmál Božímu Slovu;
v. 11-13 – celý lid zkažený, včetně proroků a kněží, kteří zavrhli pravého Proroka a Kněze;
v. 14-15 – „Pokoj, pokoj“ Páně jako jediný pravý pokoj, všechny ostatní nestydaté a padnou pod Boží soud;
v. 16 – doptávejte se po Tom, který je Cesta a On dá odpočinutí vašim duším (Mt 11:28);
v. 17 – Bůh ustanovuje nové strážce Božího lidu, ale budou odmítnuti, a tak přijde Boží soud a Bůh odmítne oběti přinášené v Chrámu

– J 20:21 – „i já posílám vás“ – Ježíšovo dílo pokračuje skrze církev ztělesněnou v jejích vedoucích; srov. Sk 1:1; v Janovi trpící dílo krmení ovcí manou v pustině (J 1; 2; 6; 10; 20 atd.); srov. J 21:15-19

– v. 22-23 – „na ně dechl a řekl jim: přijměte Ducha Svatého“ – předzvěst příchodu Ducha o Letnicích ve Sk 2; Ježíšovo ukřižované a vzkříšené tělo je tu „svátostí“ udílení Ducha a vystrojení ke službě

– „dechl“ jen jednou v NZ, ale: Gen 2:7 – Bůh vdechuje život do Adama; 1. Kr 17:21, kde Elijáš třikrát dýchá na chlapce a křísí ho; a Ez 37:9, kde Duch křísí pláň pokrytou kostmi; Ježíš tvoří nové lidstvo, vysvobozuje ze smrti jednotlivce i lid; posílá své učedníky dělat totéž

– v. 23 – Ježíšova Duchovní služba smíření a nového stvoření (a či výše zmiňovaná služba pastvy) pokračuje skrze apoštoly a vedoucí církve; srov. 2. Kor 5:17-20; Jk 5:14-15

– „odpustíte … zadržíte“; srov. Mt 16:16-19; Mt 18:15-18; „svazování a rozvazování“ spojené s Petrem a všemi vedoucími a s celou církví; zároveň však jasně svěřeno vedoucím

– a tak víra Písma, víra 1. J 5, je instituční víra; minule jsme měli život v Kristu jako život v Církvi; dnes důkazy Krista a působení Ducha a věčný život a odpuštění hříchů jako svátostně-instituční

– „odpustíte“ – odpuštění na celé řadě míst: 1) křest; srov. Sk 2:38 („pokřtít na odpuštění hříchů“); 2) modlitba Páně („odpusť nám naše viny“) a modlitba obecně; 3) modlitba řadových věřících, srov. Jk 5:16; 4) modlitba starších, srov. Jk 5:14-15; 5) zvěstování odpuštění/rozhřešení na začátku a v průběhu bohoslužby; 5) Eucharistie jako obnova nové smlouvy (Žd 8:12)

– vedoucí jako nástroj řady z těchto míst odpuštění; zároveň k řešení vážnějších (ne každodenních) hříchů; srov. 1. J 5:16-17; druhou stranou mince církevní kázeň:

– hlavně hlásání a ujištění „Komu odpustíte, tomu jsou odpuštěny“; ale i situace „zadržíte a jsou zadrženy“: „Když já si nejsem jistý – Jako Kristův delegát ti odpouštím“; „Ale já věřím, mám vztah s Pánem – Ne, není ti odpuštěno“; ale opět povzbuzení a ujištění, že „nejsem exkomunikovaný, je mi odpouštěno, a ne zadrženo“

– tato slova řekl ten, který těm, kdo Ho opustili, řekl „Pokoj vám“; jak v 1. J 5, tak i zde; důraz na věčný Život v Synu; důraz na to, že Bůh nám dal dar

– a tak vzkříšený Kristus přichází do našeho strachu, do naší smrti, do našeho otroctví, do naší nevíry; křísí nás, uschopňuje nás k poslušnosti; ujišťuje nás o své lásce a posílá nás do světa se svědectvím:

– A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.