Pán Ježíš Kristus je Dobrým Pastýřem svých ovcí – a zároveň je trpícím Beránkem. Jít za Pánem jako Jeho ovce je tedy neoddělitelné od toho, abychom brali svůj kříž a následovali Ho. Ale ať už procházíme čímkoliv, ať už se na nás Kristův život zjevuje jakýmkoliv protivenstvím, On je Ten, který nás předešel, a to v utrpení a ve vítězství. A právě proto nám Písmo překládá nespravedlivé soužení jako Boží dar, jako Boží milost, jako výsadu Jeho milovaných…
Kázáno v Karlových Varech 4. 5. 2025.
1. svědek: Epištola: 1. Pt 2:19-25
– v. 19 – „totiž“ – srov. v. 17-19 – „podřizujte se zlým autoritám, jelikož trpět kvůli svědomí je milost“; je to „dobrý Boží dar“; „ne každému se dostane takové výsady“; „Šéf se k nám choval vážně příšerně, jelikož Bůh nám dal velkou milost.“
– v. 20 – vysvětlením je „sláva“ či „význačnost“; trpět zaslouženě za hřích není nic zvláštního, ale trpět pro dobré skutky je dar; (což může na první pohled znít až morbidně), a proto potřebuje kontext Boží lásky k nám, která je zjevena v Kristu
– Petr se k motivu opakovaně vrací, napomíná a povzbuzuje v utrpení Kristovým příkladem: 1. Pt 3:13-18; 4:12-19; 5:8-11; Kristus trpěl a byl vyvýšen; na našem životě se naplňuje vzor utrpení-smrt-vzkříšení
– v. 21 – K TOMU (k nezaslouženému utrpení) jsme povoláni; srov. J 15:18–20; mystické (a usilovné) spolu-utrpení s Kristem jako přední NZ důraz: Ř 8:17-18; 2. Kor 1:5; 4:8-11; Ga 6:14, 17; Fp 3:7-8, 10-12; Ko 1:24; 2. Tim 2:8-12a…; následujeme „příklad“ trpícího Krista a Jeho trpící život se naplňuje v nás a na nás
– v. 22-25 – Petrova reflexe o Pánově utrpení, především z Iz 53 (v. 5-11); Mesiáš jako neprávem urážený; tichý a bez klamu; ač (či proto, že) sám raněný, přináší uzdravení a odpuštění druhým; ač sám zabitý (či proto, že), přináší život zbloudilým ovcím; Pán jako Boží pastýř (Syn) i jako Ovce (Ježíš); v. 22 – Iz 53:9
– v. 23 – Iz 53:7; odevzdání se Božímu soudu, srov. Ř 12:19-21
– v. 24 – Iz 53:4-5, 12; Ježíš nejen příklad, ale i nositel našeho hříchu/oběť za něj
– „na dřevo“ – srov. Dt 21:22-23, Ježíš jako prorokovaný nositel (naší) Boží kletby, srov. Ga 3:13; nejen zástupná oběť, ale zástupné nesení kletby (ač pozor, co v tom vidíme)
– „abychom zemřeli hříchům a žili spravedlnosti“ – srov. Ř 6:2-13; tam, kde je zmíněna moc Kristovy smrti a Jeho vzkříšení, nikdy nejsou svátosti daleko;
– „uzdraveni“ – odkaz do Iz 53:5
– v. 25 – „bloudili jako ovce“ – Iz 53:6-7; Pán jako ovce, a přece pastýř
– „nyní jste se obrátili“ – pokání, návrat k Hospodinu; srov. Ž 23:1, „Hospodin je můj Pastýř“; Iz 40:9-11; Jer 23:1-6; Ez 34:5-6, 11-16, 23-24; zde vztaženo na Ježíše: 1. Pt 5:2-4; srov. Žd 13:20; Zj 7:16-17
– obraz Pána jako Strážce a Pastýře lidu nejznáměji:
2. svědek: Evangelium: J 10:11-16
– opět trochu širší kontext: J 10:1-30; Pán Ježíš jako Strážce ovcí a Pastýř, který je vede; přichází v rámci díla trojjediného Boha pro své milované ovce, které zná jménem; zachraňuje je od Satana a dává jim dobrý, věčný život, kterým je On (srov. 1. J 5 minule); dělá to skrze smrt a zmrtvýchvtání
– v. 11 – „ten dobrý pastýř“, srov. 2-5; v. 4 – „kráčí před nimi, ovce ho následují“ – srov. 1. Pt, kde Krista následujeme; Pán jako tak dobrý pastýř, že dobrovolně umírá za ovce; ne „oběť okolností“, ale vědomé položení duše; následujeme vědomého „Zemřitele“ za druhé
– měli bychom si vybavit život pastýřů v Písmu; méně známí a explicitní pastýři:
– Adam (vládne nad zvířaty), Pán Ježíš jako větší Adam (nové lidstvo)
– Noe (zaopatřuje zvířata celého světa), Pán Ježíš jako větší Noe (nově zakládá svět)
– známější:
– větší Ábel (milovaný syn, neprávem zabitý, přináší příjemnou oběť);
– Jákob (větší Izrael s dvanácti Patriarchy, zraněný na noze);
– Mojžíš (větší pastýř Božího lidu, větší prorok z Hory);
– Jozue (totožné jméno a vede Boží lid v dobývání);
– David (král, který se vrhá na lvy a medvědy, srov. 1. S 17:34-36, Pán Ježíš na smrt samotnou);
– betlémský odvěký Mesiáš (Mi 5:1-4);
– Hospodin (Ž 23 a Iz 40) atd.
– v. 12-13 – Ježíš vyostřuje kontrast své dobroty; další a další ozvěny Ez 34; Hospodin pase svůj lid, a přece skrze davidovského Krále; skrze novou „smlouvu pokoje“ (v. 25)
– „vlk“ jako tradiční obraz duchovního nepřítele a falešného učitele, srov. Mt 7:15-23; Sk 20:28-31; „najatci“ tu budou (a jsou) a utečou, ale pastýři se obětují pro ovce, napomínají je a vedou k dobrému ovoci a Pastýři a shromažďují církev dohromady
– v. 14-15 – poznání/láska/společenství Krista a ovcí (ohromující) paralelou k blízkosti Otce a Syna (už teď a mnohem více na věčnosti), srov. J 17:21-26; nejen obecný pastýř, ale jedinečně milující Dobrý Pastýř, který dává sám sebe; srov. něha v Iz 40:11
– v. 16 – „ještě jiné ovce“, srov. J 11:51-52; srov. shromáždění v Jer 23; Ez 34; atd.; jedno stádo – jediná „svatá, katolická, apoštolská Církev“; jediný Pastýř, který pokračuje ve svém díle (mimo jiné) skrze podpastýře, jimž je řečeno „Jako mne poslal Otec, i já posílám vás“ (J 20:21) a kteří přinášejí Slovo, které ovce slyší…