Proč si církev připomíná obřízku Pána Ježíše Krista? Mimo jiné proto, že Pánova obřízka nám, tak jako radost andělů, když hlásali dobrou zprávu pastýřům, zjevuje, že v Kristu přichází nové stvoření, nový začátek, nové lidstvo; Pán Ježíš Kristus se plně ztotožnil s naší slabostí, aby nás dovedl do slávy; stal se chudým, abychom my v Něm zbohatli.

Kázáno v Karlových Varech 5. 1. 2025.

 

1. svědek: Epištola: Římanům 4:8-14

kde jsme? Ř 1-3 – pád a všeobecná lidská hříšnost týkající se Židů i pohanů; a přistupujeme k řešení:

– Ř 3:23-26 – všichni věřící ospravedlněni skrze Krista; v. 27-28 – ospravedlnění je skrze víru, a ne „skutků zákona“; v. 29 – kdyby ospravedlnění bylo ze „skutků zákona“, bylo by jen pro Židy, ale ono je i pro pohany; v. 30 – náležité stání a přijetí před Bohem skrze víru, srov. Ga 5:6; v. 31 – tak to učila i SZ Písma (jak zjevené i z Ga)

– Ř 2:25-29 – bytí Božím lidem („židovství“) skrze život věrnosti Bohu; v. 28-29 – dvě kategorie: „žid navenek“ (v. 28) a „žid uvnitř“ (v. 29), paralela k „obřízka Duchem“ a „obřízka literou“; měli bychom čekat kategorie/otázky vnějšího/vnitřního židovství a obřízky rukou/dílo Ducha

– už jsme viděli v Ř 3:28-31: ospravedlnění ne podle „židovství navenek“ („skutky zákona“, oddělující odznaky židovství), ale podle víry, která je darem Ducha (v. 30), což učila SZ písma (v. 31)

– Ř 4:1 – Abraham nedosáhl ničeho podle těla, jelikož nejde o tělo, ale o to, co je uvnitř (Ř 2:28); ale v. 2-3 – nešlo o Abrahamovo tělo, ale o jeho víru; srov. Gen 15:6

– Gen 15:1-6;
– v. 1 – Hospodinovo Slovo přichází k Abrahamovi a prohlašuje, že je jeho Odměnou;
– v. 2-3 – Hospodin odpovídá Slovu jako „Panovníku Hospodine“

– v. 4-5 – Hospodinovo Slovo vede Abrahama před stan a dává slib

– v. 6 – Abraham věří Hospodinu, který je Slovo, který je Pán Ježíš; Abraham ospravedlněn skrze víru v Toho, který je Slovo

– Mojžíšův akcent na víru v Toho, který je Slovo

– srov. Žd 11:8 – Abraham věřící už dříve; srov. Joz 24:2-3, Bůh povolal Abrahama z jeho modlářství; srov. Gen 11:31-12:8; Abraham povolán z modlářství, je poslušný, věří a staví oltáře; přijat před Bohem zde; v Gen 15:6 tedy ne prvotní ospravedlnění, ne obrácení k Bohu, ale prohloubení víry

– Ř 4:4-5 – dva přístupy;
– v. 4 – „pracování/skutkování“ pro mzdu spravedlnosti – striktní spravedlnost, srov. v. 2 – „Obřezal jsem se, nejím vepřové, nekradu, musíš mě mít rád“, ale tak to není
– v. 5 – „spoléhání“ = „víra/loajalita/věrnost“ vůči Ospravedlňujícímu; Abraham bezbožný v Gen 11, poté činí pokání, poslechne; ne zásluhy, ale důvěřující vztah lásky a loajality

– v. 6-8 – potvrzení/dovysvětlení dřívějšího argumentu; odkaz do Ž 32:1-2

– Ž 32:
– v. 1-2 – požehnání těch, jimž není počtena vina (Bůh na ni nehledí); „přikryt“ – dnes už odpuštěn, jelikož přinesena Oběť
– v. 3-4 – bolesti nekajícnosti a Božího hněvu
– v. 5-6 – modlitba, vyznání hříchu, pokání

– v. 7 – záchrana

– v. 8-9 – Hospodinova výchova kajícných, postupný růst ve spravedlnosti a poslušnosti

– v. 10-11 – požehnání spravedlivých; opět ne počátek Davidova „křesťanského života“, ale později v životě, růst skrze neustálé pokání a další výchovu

– Ř 4:6-8 – argument předtím z Abrahama, nyní z Davida, že odpuštění/nepřipočtení hříchu/přijetí před Bohem vždycky bylo skrze pokání, víru a smluvní svazek s Bohem, ne skrze záslužné skutky či „skutky zákona“

– v. 8-10 – Pavlův argument, že „blahoslavení ti“ a „blahoslavený je muž“ je široký a obecný výrok, a proto se neomezuje jen na Židy, na mojžíšovskou smlouvu, skutky zákona atd.

– v. 8-10 – žalmista sám (a Pavel po něm) neomezuje blahoslavenství odpuštění na mojžíšovskou smlouvu a skutky zákona; další ilustrace z Abrahama: v. 9-10

– v. 9-10 – Abraham jako vzor věřícího neobřezance; víru má už v Gen 12:4, kdy je mu řádově 75; obřezán v Gen 17:24, kde je mu 99; po celou dobu však věřící a spravedlivý

– argumentem, že se tak stalo, aby bylo zjevné, že podíl na stejném požehnání je skrze abrahamovskou víru, srov. Ř 4:10-12, 16; srov. Ga 3:26-29

– „otcem všech věřících“ (Ř 4:16) – srov. Ř 2:25-29, Abraham otcem pravých Židů, ne všech obřezanců; srov. J 8:39-44; Abrahamovy děti jsou Boží děti, a naopak (Ga 3); obřezanci, kteří nemají Abrahamovu víru jsou Satanovými dětmi (tak jako ostatní)

– v. 11 – „znamení obřízky“ – dílo, které ukazuje na něco jiného, většího, hlubšího (většina v Písmu Pánova znamení v evangeliích), a to na: „pečeť spravedlnosti z víry“ – zpečetění, stvrzení, že spravedlnost je skrze víru; jak?

– obřízka ukazovala, mimo jiné:
1) smluvní abrahamovské znamení, smlouvy se „řezaly“;

2) oddělenost pro Boha („svatost“ = „oddělenost, odříznutost“);

3) naplnění smlouvy přijde skrze plození, ale Bohem proměněné;

4) oddělenost od těla, od toho, že přijetí před Bohem, naplnění zaslíbení atd. může přijít skrze sílu těla;
5) přesto však přijde skrze prolití krve;
6) osmý den – naplnění přijde skrze nový začátek, skrze nové stvoření
7) a tak naplnění přichází skrze víru v Abrahamova potomka, který se narodil z Panny, který byl jedinečným způsobem oddělený pro Boha, který zvítězil svou slabostí skrze prolití své krve a osmého dne vstal z mrtvých a ustanovil nové stvoření

– v. 11 – Abraham otcem neobřezaných věřících, jelikož tím dlouho byl a jako takovému mu byla připočtena spravedlnost; byl přijat před Bohem z Boží milosti, ne ze zásluh, a stejně tak my

spravedlnost nevyhnutelně proměňující; neexistuje nic jako prázdné Boží prohlášení (Gen 1, „Řekl… a stalo se“); tam, kde je deklarace, je realita; Bůh nás opakovaně prohlašuje za spravedlivé (srov. Gen 12 a 15), a tak se jimi stáváme

– v. 12 – Abraham otcem obřezaných věřících, ale není to o obřízce, ale o víře, kterou měl Neobřezanec Abraham

– v. 13 – „bude dědicem světa“, srov. Gen 12:1-3; 15:5-6; 17:4-6; 22:16-18, staletí před Mojžíšem (Ga 3:17-19); napříč Gen vysvětlení, které vrcholí v Gen 22; požehnání světa skrze obětovaného a vzkříšeného zázračného syna (Žd 11:19); „ne skrze zákon“, ale skrze víru ve vzkříšeného syna

– Abraham nejprve jako příklad toho, že požehnání není skrze abrahamovskou obřízku, nyní jako příklad toho, že ani skrze mojžíšovské rozlišovací znaky židovství (kalendář, ceremoniální čistota atd.)

– v. 14 – být Abrahamovo dědictví věcí původu a obřízky, je zrušena celá víra; Abraham měl zaslíbení a přijal ho vírou dávno před obřízkou a zákonem; být to z obřízky a zákona, ruší se tím to, co Abraham měl dávno předtím

– Pán obřezán a my máme podíl ve křtu, srov. Ko 2:9-12; chtít po křesťanech obřízku, aby byli Božím lidem, znamená popírat Pánovu obřízku a to, že všechno, co je Jeho, je naše; 2. Kor 5:21 – všechno, co je naše (hřích a smrt), se stalo Jeho, aby všechno, co bylo Jeho (božství, synovství, věčný život) bylo naše

– „Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli“ (2. Kor 8:9)

2. svědek: Evangelium: Lukáš 2:15-21

– srov. L 2:4-14; kontext:
– v. 4-6 – královské město Davidovo, v němž se rodí Syn Davidův, a to, „když se naplnily dny“ (přišla plnost času); srov. Ga 4:4-5
– v. 7 – Syn, který je Prvorozený (všeho stvoření, Boží dědic); v Betlémě („Dům chleba“) je uložen do jeslí Chléb života, aby Ho jedly ovce
– zároveň ozvěny z Mdr 7:4-6, kde narození Šalomouna, a Ez 16:4, kde narození Božího lidu
– „útulek“ zároveň i v L 22:11, kde Pán slaví Eucharistii, a tak Pán dále zdůrazněn jako chléb, od počátku svého života určen ke kříži a Eucharistii

– zároveň Iz 1:3, kde „žlab“ = „jesle“, a tak se zde rodí Pán a Majitel Izraele

– v. 8-14: jedinečná přízeň pastýřům; přichází naplnění mnoha předchozích pastýřů s přízní: Ábel, Jákob, Josef, Mojžíš, David, Ámos…

– v. 9 – zjevení oblaku Boží Slávy, a tak Pán, který je Boží Sláva, (Žd 1:1-3), ač narozen na zemi, zároveň nepřestává být usazen v nebesích a konat své dílo

– v. 10-11 – naplňuje se Iz 9:5-6 a mnoho dalších proroctví; „Zachránce … pro všechen lid“ – postmileniální dobrá zpráva pro celý svět; napříč L zásadní důraz na radost a chválu Bohu: L 2:20; 5:26; 7:16; 13:13; 17:15; 18:43; 24:53

– v. 12 – Lukáš akcentuje zavinutého Šalomouna, který je Jídlem (v. 7, 12, 16)

– v. 13 – další svědci stvrzující slova anděla (2 nebo 3…); radující se nebeská armáda, neboť Bohu sláva lidem dobro a pokoj (zjevně jdou ruku v ruce); zároveň: srov. Jb 38:4-7; nejen davidovský Mesiáš, ale příchod nového stvoření; znovu akcentováno u Pánovy obřízky osmý den

– v. 15 – = „Pojďme tedy do Betléma a podívejme se na to Slovo, které se stalo, které nám Pán dal poznat“; to samé „Slovo“ jako v L 1:38; 2:29

– v. 16 – „pospíšili“ – napříč L a Sk jen pastýři, kajícný Zacheus a kajícný, věřící Pavel; nápověda, koho tu máme

– v. 16-18 – „všichni užasli“ – zmíněni jen Pán a Marie a Josef, přičemž ani jeden z nich nepřekvapen, jelikož mnohé předchozí návštěvy andělů, včetně návštěv u Zachariáše a Alžběty a zvěstování a Josefových snů atd.

– => mnohem větší shromáždění lidu, kterému pastýři „oznamují slovo“, které jim „Pán oznámil“ (v. 15); shromáždění lidu v Domě Pána-Chleba kolem Pána-Chleba, který se dává k jídlu, a Blahoslavené Panny a Pánova otce/Otce

– pastýři tedy jako obraz vedoucích církve, kteří přinášejí Slovo od Pána v eucharistickém shromáždění; Sv. Ambrož: „Víra samotné Marie byla posílena zprávami od pastýřů … Když se tedy Maria sama učí od pastýřů, proč se tolik lidí odmítá učit od presbyterů církve?“

– v. 19 – „uchovávala v srdci“ = „střežila“, srov. 2:51; velmi pravděpodobně z Mariina vlastního záznamu; zároveň v L 1:66; 8:15; kontrast: L 24:25; Marie jako ztělesnění Církve, která střeží Krista ve svém středu a srdci, a tak nese ovoce

– zároveň ozvěna Chany: 1. S 2:1-2 a L 1:47-49; předloha Magnificat; Chana i Marie jako matky zázračných synů, kteří kněží a králové a proroci, oddělení od lůna matky, atd.

– zároveň ozvěna střežení Moudrosti v srdci (Př 2:10), Boží Slovo v srdci (Ž 119:11) atd., a tak Ježíš a Jeho dílo jako naplnění, a to opět v Marii i v Církvi; dále potvrzeno v L 11:27, kde BP oboje

– zároveň Marie/Církev dále jako archa, která, ač porodila, stále nosí Syna/Slovo

– zároveň Dan 7:13-14, 27-28 – rodí se Syn člověka

– v. 20 – „navrátili“ – pastýři jdou za ovcemi; odcházejí hlásat do světa, neboť „viděli a slyšeli“; srov. 1. J 1:1-2

– v. 21 – „naplnilo osm dní“ – znovu důraz na plnost dní/času a na nové stvoření; „aby byl obřezán“ – ztotožnění s Božím lidem, abrahamovskou smlouvou pro nás, „narozený pod zákonem, aby vykoupil ty pod zákonem“ (Ga 4:4-5)

– „pojmenován od anděla“ – srov. L 1:28-33; uzavřený textový celek, o němž máme přemítat, „Dejte si to znovu“; zároveň další ztotožnění s Božím lidem: pojmenování jako vyjádření autority, srov. Žd 2:9-10; Pán na sebe bere Abrahama, zákon i poddanství andělům, aby nás vedl do dospělosti

– pojmenování při obřízce (/dnes křtu); nový začátek osmý den, Nové stvoření, neboť „Hospodin zachraňuje“, a to celý svět, celé stvoření