Boží zákonem nám zjevuje, jací máme být, to, že takoví nejsme, a to, jak je Pán Ježíš Kristus řešením našeho selhání. Zjevuje nám toho však mnohem více – mimo jiné to, že náš Pán přemohl svět, že se s námi dělí o své vítězství a ve svém Duchu je stále s námi, abychom mohli být čistí a neposkvrnění.

Kázáno v Karlových Varech 25. 5. 2025.

1. svědek: Epištola: Jk 1:22-27

– v. 22 – „však“ – kontrast vůči předchozímu; srov. Jk 1:19-25

– v. 19-21 – ve větším kontextu Slova; rychle Slovo slyšet, pomalu komentovat a namítat, a nést ovoce Ducha (místo hněvu); rychlí k tomu slyšet Slovo a napravovat své životy; zasévání k životu (přebývání Pána, který je Slovo, skrze Slovo); rychlí k tomu být Marií

– v. 22 – ale být Marií nestačí, musíme být i Martou (slyšení a kontemplace vedou k akci); naslouchání a studium je nutné, ale pouhé naslouchání a studium je sebeklam

– v. 23 – ve v. 21 „zaseté slovo, které zachraňuje“, zde je toto slovo třeba poslechnout; ne dvě kategorie textů: 1) „k záchraně“; a 2) „k poslušnosti“; celé Písmo k záchraně a poslušnosti, protože všude zjevuje Krista; srov. 1. J 3:23; 2. Kor 8:15 (Ex 16:18); Ž 119:149, 154, 156, 159

– v. 23-25 – celé Boží Slovo je zrcadlem, které nás učí: 1) zjevuje nám Krista, který je náš Příklad a naše Plnost; 2) zjevuje skrze Něj Boha, jehož jsme obrazem; 3) zjevuje nám přikázání, a proto hřích a pokání a nápravu

– v. 25 – ten, kdo slyší a přijímá (v. 19-21), je ten, který hledí a spatřuje dokonalost Slova (v. 25); a jestliže to dělá vytrvale a poslušně, dojde požehnání, kterým je spása (v. 21)

– „činitel“ – srov. Ř 2:13; Jk 1:22, 23, 25; 4:11 – totožné sdělení totožným slovníkem

– „zákon svobody“ – „evangelium?“; „zákon“ – v Ř 2 i Jk 4 zjevně Boží zjevený zákon; srov. Jk 2:8-13 – opět zjevený zákon; Bůh dal zákon svobody (a jsme osvobozeni k poslušnosti), pro naše dobro; Boží objektivní standardy v milostivém postavení skrze Krista

– v. 26-27; v. 26 – klíčová důležitost slov: Pán je Slovo; Bůh nás zachraňuje skrze Slovo; drží svět Slovem; proto lháři bok po boku s nejhoršími zločinci (Zj 22:15) a spásná víra charakterizovaná do velké míry slovy: Ž 15

– „marná“ – jinde v NZ 5x; 1x prázdné řeči, 1x filozofování nevěřících, 2x modlářství, 1 víru, pokud Ježíš nevstal; náboženství těch, kdo si nehlídají jazyk, je „prázdné povídání; blábolení nevěřícího; modlářství a beznadějná nevíra“

– v. 27 – klíčová pomoc potřebným A svatost; „navštěvovat sirotky a vdovy“ – nezaopatření lidé bez zastánce; ne sociální evangelium, srov. Iz 9:15-18; Bůh je tím, kdo definuje potřebné a utlačované a hodné pomoci – a způsob, jak jim pomoci; „navštěvovat“ – proaktivní přístup

– „udržovat se neposkvrněným“ – samozřejmě čistota a osobní svatost, ale i pozor na špinění doktríny, srov. 1. Tim 6:14

2. svědek: Evangelium: J 16:23-33

– v. 23 – „v té hodině“; srov v. 22 – až Pán přijde ke své církvi (vzkříšení, Letnice, atd.); překrývání smyslů

– „hodina“ 17x v evangeliu, nejprve táhne děj kupředu, poté ho centruje na kříž a na oslavu Boha v něm; ale: J 2:4, kde vidíme, že jednou přijde hodina, kdy Ježíš prostře hostinu s nejlepším vínem; J 4:21-23 – hodina vrcholného uctívání; J 5:25-29 – hodina slyšení Syna, kdy přichází budoucnost do přítomnosti, a my jsme obživováni

– v. 23-24 – Pánovo nanebevstoupení a přistupování v modlitbě skrze Krista k Otci (jelikož Ježíš je Cesta, J 14:6); Pán Ježíš vystupuje jako Prostředník a Přímluvce, a tak se máme modlit a zakoušet trojjediný život, srov. J 15:10-11; 17:13; atd.

– v. 25 – „v přirovnáních“ – spíše „v tajemstvích, v alegoriích“; „tyto věci“? – srov. J 16:5-25; trojjediný život, smrt a vzkříšení, nanebevstoupení, Letnice atd., atd. nám Slovo již dříve řekl alegoricky

– „otevřeně vyprávět“ – v Janovi nikde, takže skrze Ducha, který vysvětluje Pánova dřívější Slova, srov. J 16:13-15

– v. 26-28 – Pán stále koná velekněžské dílo, ale zároveň otevírá cestu, abychom mohli přistupovat směle; srov. Žd 10:18-22 – máme Kněze, ale zároveň důraz na tom, že přicházíme v Něm, skrze Něj a s Ním a na základě Něj

– v. 27-28 – Otcova láska podmíněná vírou v Ježíše jako Mesiáše, který přišel z nebes a vystoupil na nebesa (podmíněná „Apoštolským vyznáním víry“); srov. 1. J 2:22-23

– v. 29-30 – pokračující vyznání víry, které vyznává Pánovu vševědoucnost (a tedy božství, které je zdůrazňované napříč J)

– v. 31-32 – Pán pokračuje jako Ten, který ví vše; Mesiáš je opuštěn, např. Ž 88:2-10, 15-19; Za 13:7; Mesiáš opuštěn, zástupná oběť, ale „není sám, Otec je s Ním“; kříž – ač nesoucí zdánlivé opuštění – jako vrcholný akt lásky a slávy a poslušnosti: J 17:1-5

– v. 33 – Pán ujišťuje učedníky o svém vítězství, aby i tváří v tvář kříži mohli mít pokoj