Když vezmeme v potaz starozákonní koncept Letnic a obrazy, které nám předkládají inspirovaní autoři, zjistíme, že Letnice nejsou ničím menším než, mimo jiné, počátkem sklizně celého světa, jsou novým zjevením Boha na novém Sinaji, jsou novým vítězstvím většího Elijáše na novém Karmelu, jsou zasvěcením kněží a Chrámu a otevřením nejsvětější svatyně…

Kázáno v Karlových Varech 8. 6. 2025.

1. svědek: Epištola: Sk 2:1-11

– stručné konotace:
1) padesátý den Pesachovém sabatu; SZ nedělní svátek;

2) „svátek týdnů“ (Dt 16:10), jelikož 7 týdnů po Pesachu + 1 den – nový začátek, nové stvoření, staré dovršeno a začíná nové

3) „svátek sklizně [prvotin]“, „den prvotin“ – shromáždění prvotin (Ex 23:16) – první sklizený snop, který posvěcuje celou sklizeň, děkuje Bohu za dary a je prosbou za hojnou sklizeň; apoštolská církev jako závdavek sklizně všech dalších generací (celého světa); (srov. Ř 8:18-23, křesťané žijící Duchem jako závdavek sklizení celého stvoření k neporušenosti a vzkříšenému životu)

4) 1 ze 3 hlavních svátků – Pesach (vyvedení z Egypta a Pánova oběť); 50. den Letnice, svátek prvotin; po čtyřech měsících Svátek stánků – návrat do Edenu a sklizení národů (přinášelo se 70 obětí za 70 národů), proto:

5) „50“ spojeno s milostivým létem, propuštěním otroků a návratem dědictví; Pánova oběť přináší letniční svobodu, která je prvotinou a předobrazem plné sklizně národů

6) oslava dání zákona (doražení k Sínaji), čtení z Ex 19-20; my máme nový zákon Ducha (Ř 8:2), který nás letničně uschopňuje k poslušnosti

7) Letnice i jako připomínka noemovské smlouvy; úzce spojená se Sinajem, jelikož znovustvoření světa drženého Božím zákonem; nepřekvapí nás křty, které jsou naplněním potopy (1. Pt 3:21)

– v. 1 – „všichni spolu“ – srov. Sk 1:13-14; Boží lid a předáci Božího lidu shromážděni na vyvýšeném místě, na místě Eucharistie; právě tam setkání s Duchem – v nebesích, u Pánova stolu

– v. 2-4 – vítr, zvuk z nebes, oheň a Boží promlouvání (skrze Ducha) – napříč Písmem zjevení Boží přítomnosti, přítomnosti Božího Ducha a Boží očišťující moci

– především odkaz do Ex 19:16–20 (který by byl právě v lekcionářích), kde zjevení „třetího dne“ (odkaz na neděli vzkříšení); nový Sinaj:

1) v Ex 19 se Bůh zjevuje ve vichřici a ohni na hoře – ve Sk 2 se zjevuje ve vichřici a ohni na jiném vyvýšeném místě, v horní místnosti

2) Mojžíš vystoupil na Sinaj k Bohu a poté sestoupil a přinesl Zákon; Ježíš, větší Mojžíš, vystoupil na nebesa k Bohu a poté sestoupil ve svém Duchu a přinesl svého Ducha, abychom dodržovali Zákon

3) po sestoupení menšího Mojžíše Boží kněžský lid vzal meče a proklál asi 3000 nevěrných (Ex 32:25-28), po sestoupení většího Mojžíše Boží nový kněžský lid vzal meč Ducha a proklál asi 3000 nevěrných (Sk 2:41)

4) Boží kněžský lid v Exodu slyšel „Zasvěťte se dnes Hospodinu … aby vám dnes dal požehnání“ (Ex 32:29), Boží nový kněžský lid ve Skutcích slyší, ať se dá pokřtít (což je posvěcující úkon kněžích, Lev 8), ať se posvětí a oddělí ke službě Bohu, aby dostal Boží požehnání (Sk 2:38-39).

– => jsou tu (dosvědčeni) noví předáci lidu, noví Boží mluvčí, noví kněží; je tu i nový Chrám:

– „naplnil celý dům“, srov. 2. Le 7:1-3; křesťané dosvědčeni jako nový Chrám a nová, Bohu příjemná oběť, jako místo, kde přebývá Jeho sláva (kterou je Kristus, srov. Žd 1:1-3)

– „jazyky“ – další místo, kde ohnivý jazyk srov. 1. Kr 18:31-40;

1) Elijáš jako zástupce hrstky utlačovaných věrných v odpadlém Izraeli; Bůh sesílá oheň, kterým prohlašuje Elijáše za svého věrného a ukazuje, že ti, kdo Ho uctívají jako Elijáš, jsou Jeho věrným lidem.; oltář ze 12 kamenů – oltář ztělesňuje věrný (pokřtěný) Izrael

2) Při Letnicích Bůh sesílá oheň na hrstku utlačovaných věrných v odpadlém Izraeli; prohlašuje je za své věrné a odmítá odpadlictví a nepřijatelnost a ohavnost náboženství, které odmítá Krista Ježíše, a prohlašuje ho za baalismus; Boží věrná, přijatelná oběť pokřtěna

3) Elijáš obětuje býčka, kněžské zvíře – je zde souboj kněžstev (a poprava Baalovců) – a o Letnicích sestupuje oheň na nové kněžstvo (v předzvěsti popravy nevěrného Jeruzaléma).

– => jsou tu (dosvědčeni) noví předáci lidu, noví Boží mluvčí, noví kněží, nová oběť, nový Boží věrný lid; všichni ostatní jsou baalovci

– v. 4-6 – „všichni“ – naplnění Jl 2:27-3:5; Bůh se svým lidem (Immanuel) a v Jeho středu (v Duchu); obhajuje svůj lid; dá svému lidu inspirovaně promlouvat, zároveň proroctví o blížícím se soudu, z nějž Bůh zachrání svůj ostatek z Jeruzaléma

– „svou vlastní řečí“ – velmi zjevně lidské jazyky

– odkaz na Babylon
1) v Genesis 9 záchrana z Potopy; následuje výčet národů v Genesis 10 a Babylonská věž v Genesis 11; ve Skutcích 2 obnova noemovské smlouvy, výčet národů a počátek uzdravení Babylona skrze kázání

2) Lidé se kdysi sjednotili, aby ve své vzpouře vystoupili na nebesa – a Bůh musel sestoupit, aby vůbec viděl jejich dílo – a poté je rozprášil jako rozdělené národy po tváři země.

3) v Kristu člověk člověk vystoupil na nebesa – a Bůh sestoupil, aby konal své dílo a sjednotil a uzdravil rozbitý svět v Církvi; sjednocení pod vládou Boha-člověka, který sestoupil z nebes a vystoupil na nebesa.

– v. 7-11 – výčet prvotin sklizně; možná: v. 9-10 = seznam míst od východu na západ; směr návratu do Zahrady/k Bohu; v. 11 – Židé (nejvyšší třída), proselyté (věřící druhé třídy), Kréťané (v Ti 1:12 věřící, ale „lháři, zlá zvěř, líná břicha“), Arabové (obyvatelé Arábie) v Ga 4 jako zavržení a vyhnaní; všichni všude jsou zváni přijít k Bohu

– k tomu stát se kněžími, oběťmi, věrnými, kteří žijí z planoucí moci Ducha (což vykresluje druhý text); zároveň prorokováno už v Za 9

Za 9:9-17

– v. 9 – vjezd Mesiáše, Pána Ježíše do Jeruzaléma; Pán Ježíš Kristus je Králem a Vládcem Izraele;

– srov. Sk 2:36 – Ježíš je Pánem a pomazaným Králem Izraele

– v. 10 – Mesiáš si podmaní nepřátele a prosadí svůj mír;

– srov. Sk 2:33-35; vyvýšený Mesiáš po Boží pravici, odkud si svým Duchem podmaní všechny své nepřátele, včetně světa, těla a ďábla

– v. 11 – Mesiáš přináší (Novou) smlouvu, která propouští z modlářství; krev smlouvy je jasný eucharistický odkaz (Mt 26:28)

– srov. Sk 2:38, 41-42 – odvrácení od hříchu a křest jako svátost Zachariášem zmiňované Nové smlouvy; Eucharistie jako naplnění Zachariášovy krve smlouvy

– v. 12 – ti, kdo doteď byli vězňové, teď doufají, navracejí se k své Pevnosti a Bůh jim štědře dává;

– srov. Sk 2:37-39 – navraťte se (čiňte pokání) k Bohu, který je Pevností lidu, Bůh vám nejen odpustí, ale štědře dá vám a vašim dětem Ducha

– v. 13 – zbraně nepřátel Božího lidu (smrt) jsou zničeny (v. 10) a Boží lid sám se stává zbraněmi, kterými bojuje sám Bůh proti Jávanovi (Řecku, pohanství, nevíře, světským impériím); válečník, který má šípy proti svým nepřátelům (Ž 127:3-5); Mesiáš, který je Hospodin i Blahoslavný Muž; Boží děti jako Boží meč;

– srov. Sk 2:41; Petr (a s ním další Boží děti) hlásá Slovo, meč Ducha (Ef 6:17) a „pobíjí Boží nepřátele“; srov. Ex 32:27-29 a posvěcení nových kněží

– v. 14 – Hospodin zjevený nad svým lidem; obraz troubení a bouře společně Ex 19:16-19; zjevení Boha třetí den a na základě toho smlouva; Bůh táhnoucí do boje

– srov. Sk 2:1-3 – Bůh zjevený nad svým lidem, Boží příchod v hluku a vichru z vyvýšeného místa (na apoštoly shromážděné v Horní místnosti), a to na základě zjevení Boha třetí den a většího Mojžíše v Pánu Ježíši; začíná se žít podle troubení Dne smíření; následuje Boží boj

– v. 15 – Hospodin sám chrání svůj lid, Jeho lid bojuje, ale ne polidsku; skrze to, že jí a pije a je naplněný u oltáře; Boží lid zdánlivě opilý z toho, jak se raduje ze svého Boha;

– srov. Sk 2:13-15, 41-43 Boží zachráněný lid se raduje a bojuje hlásáním evangelia a uctíváním; jí a pije a láme chléb; vede eucharististickou, obětní, oltářní válku

– v. 16 – Bůh zachraňuje své ovce ze stáda koz a chlubí se svým lidem; Boží lid září; srov. Da 12:1-3 – září Boží vyvolení, kteří jsou zachráněni velitelem Boží armády a vzkříšením, září ti, kdo pomáhají druhým ke spravedlnosti; jsou „světlem na hoře“;

– srov. Sk 2:32-43 – ukazování cesty spravedlnosti na základě vzkříšení; záchrana ze zvrácených koz; apoštolové jako světlo shromážděnému světu (Sk 2:9-11)

– v. 17 – nádhera a sláva Boha a/nebo Jeho lidu, Boží lid se raduje; Bůh ve slávě sytí lid chlebem a vínem;

– srov. Sk 2:42-47 – Boží lid žije ve slávě těla Krista, který je Boží slávou; raduje se z Boha a je sycen chlebem a vínem

2. svědek: Evangelium: J 14:15–31

– jak jsme o tom hovořili dříve, celá promluva předkládá: Pánovu smrt, vzkříšení, nanebevstoupení, seslání Ducha a život církve z Trojjediného Božího života; celá řada kontemplativních pohledů

– v. 15-17 – láska ke Kristu, poslušnost a přebývání Ducha jako neoddělitelné; poslušnost, poznání, svátosti, Slovo, Duch jako nástroje a projevy Božího života

– v. 18-20 – „jako sirotky“ – Pán Ježíš přichází v Duchu s Otcem; v. 19 – dává nám Boží život a hledíme na Něj skrze víru; v. 20 – přebývání v Bohu/Boha skrze Krista

– v. 21 – poslušnost jako podmínka Boží lásky a Božího sebezjevení; neznáme Boha, protože nechceme být a nejsme poslušní

– v. 22 – náležitá otázka; Pán je Mesiáš; Mesiáš přece není tajný, proč se nezjeví světu?; srov. J 7:1-4; zůstává nezodpovězená?

– v. 23-24 – „odpověděl“ (!); Pán je zjeven světu skrze to, že se zjevuje svému poslušnému lidu, který žije poslušně a přebývá s ním Bůh

– v. 25-26 – tohle vše zdaleka nemohli apoštolové pochopit, ale Duch je vede do veškeré Pravdy a dává církvi dorůstat v Krista v poznání a poslušnosti

– v. 27-29 – (nanebevstoupený) Pán dává svému lidu pokoj a radost; a dává Ducha – dává pokoj a radost v Duchu Svatém; srov. Ř 14:17 – v Ř 14 se Boží království se zjevuje spravedlností, pokojem a radostí; v J 14 se Pán zjevuje spravedlností (poslušností), pokojem a radostí v Duchu

– v. 30-31 – střet Bezhříšného s ďáblem (který odsouzen a poražen; srov. J 12:30-32; 16:7-11); Pánův kříž jako důkaz poslušné lásky a milující poslušnosti k Otci, než Otcova hněvu; srov. J 17:1-5

– v. 31 – „vzhůru, pojďme“ – poté rozhovor pokračuje ohledně nesení ovoce (srov. J 18:1); srov. J 12:23-33; Ježíš jdoucí na kříž šel nést ovoce a porazit ďábla; v J 14:31–15 hovoří o tom samém a vyzývá učedníky jít s Ním trpět a čelit ďáblu a nést ovoce

– „vstaňte“ – kromě J 14:31 – Kristus povstává x 2; postavení Chrámu x 2; pozvednutí soužených x 2; vzkříšení mrtvých x 7 (z toho 3 Pán); Pán nás utěšuje, staví z nás Chrám a dává nám povstat s Ním, a to i z mrtvých