Adventní doba je připomínkou toho, že Král světa Ježíš Kristus přišel, přichází a znovu přijde. Den záchrany a soudu se stále více blíží. Proto je třeba napravovat své životy podle Božích přikázání, odkládat skutky tmy, oblékat sebeovládání a střídmost, učinit své domy domem modlitby.

Kázáno v Karlových Varech 1. 12. 2024.

1. svědek: Epištola: Ř 13:8-14

– uprostřed aplikace Ř (12:1+); kontext poslušnosti všech národů: Ř 1:5; 16:25-26; v. 7 – v tomto velkém obraze stále žijeme „běžné životy“ s jejich závazky; „co jste povinni“ – závazky určené Bohem, ne představami druhých

– v. 8 – „nebuďte nic dlužni“ – ne pouhé nedlužení (Písmo zná půjčky na podnikání, půjčky potřebným), ale ne patronské patolízatelství; odmítnutí římského systému cti a hanby a dobrodinců a vychvalovačů

– přijali jsme Boží milost, vše v konečném důsledku pochází z Jeho otcovské ruky, a proto závazek lásky vůči všem; „dluh“, který nikdy „nesplacen“

– v. 8-10 – přiblížil se den, přiblížila se plnost a vyvrcholení (v. 11-13); „naplnil zákon“ – shrnutí jako Pán v Mt 22:36-40; Boží zákon shrnut jako 2 největší přikázání (Pán) / Desatero (Pavel, Mojžíš) / láskou (Pavel)

– vrcholem a naplněním a shrnutím [zákona a proroků] je láska; „o čem to všechno dřív bylo“ – o výchově k lásce k Bohu a bližnímu; shrnutí neznamená, že můžeme zapomenout, ale že máme jít do detailů

– „naplnil“ – v Ř 1:29 nevěřící naplněni nepravostí; v Ř 8:4 nás Duch vede k tomu plnit Zákon; zde plnění zákona v lásce

– „naplněním zákona“ = „plností zákona“

– v. 11 – „víte také“ = „vždyť víte“; láska motivovaná tím, že každý den se blíží Pánův příchod, den záchrany: Pád Jeruzaléma, Poslední den, Den Páně (jako pročišťující a zachraňující)

– „procitli“ = „vstali“ – napříč Ř vždy vzkříšení (4:24, 25; 6:4, 9; 7:4; 8:11, 34; 10:9); i my povstáváme ze smrti k životu; skrze křest (Ř 6), ale zároveň každý den více a více skrze odkládání hříchu (který je smrtí) a oblékání Krista, který je život, srov. 12-14

– v. 12 – „noc“ = starozákonní doba, „den“ = plnost Nové smlouvy; stále směřujeme k Pánu a věčnosti: „noc“ = doba teď ve srovnání s „dnem“ věčnosti; „noc“ života teď se „dnem“ života slávy

– srov. Gen 19:15 – odchod ze sodomské noci do nového dne; protože jsme na této cestě ze tmy do světla, máme odložit staré, hříšné, světské – to, co už nebude ve světle; máme odložit ošklivé a osvojit si slavné, zářící, ctnostné

– „odložme“ a „oblečme“ – cílené odkládání hříchu („Jak se toho můžu zbavit?“) cílené vystrojení do boje/službu za nové, dobré a svaté; paralela „zbroje světla“ a „Krista“, srov. Mesiášova zbroj z Ef 6; Advent jako ideální příležitost

– „skutky“ temnoty – srov. Ř 2:6-10; jen dvě skupiny: 1) „vytrvale usilující o [Bohem definované] dobré skutky, čest a neporušitelnosti“ (v. 7, 10); 2) „sobeckost, neposlušnost apoštolského učení a ‚poslušnost‘ [vůči jiným standardům než Božím]“

– „zbroj“ – totožné jako Ř 6:13; srov. 16–19; v. 16 – buď bojujeme za světlo, nebo za temnotu (což zjevné); v. 16 – buď sloužíme spravedlnosti (definované Božím zákonem), a nebo hříchu (což zjevné); v. 19 – buď podporujeme „bezzákonnost“ a „nečistotu“, a nebo (Božím zákonem definovanou) spravedlnost a posvěcení (což zjevné)

– v. 13 – „jako ve dne“ – „žije jako novosmlouvané / věčnosťané / nebešťané“; žijte podle budoucnosti práva, uctívání, spravedlnosti, která přichází už teď

– „žijte“ = „kráčejte“, uvědomělé, cílené, nestane se náhodou; zároveň stejné „kráčeli“ jako v Ř 6:4, a tak jsme uschopněni křtem a Kristem přebývajícím v nás

– „hýření“ – „vesnická nevázanost“, a tedy máme žít spořádané, střídmé životy; „chlípnostech a bezuzdnostech“ = „postelování a chlípnost/brutalita“ – 1. reguluje počet postelí, 2. to, co se v ní děje; manželství nelegitimizuje

– „sváry a závist/žárlivost/hněvivost“ – křesťané mají být mírotvůrci, a to především v každodenním životě, v rodinách, ve sborech; globální smíření kosmu se neděje skrze místní hádavost; a tak:

– vzdát se „tělesnosti, opilství“ atd. = obléct sebeovládání a střídmost; obléct tmelení a spokojenost

– v. 14 – „nýbrž“ = „ale“ – hřích kontrastován s cíleným oblékáním Krista; nejdřív potřebuje křest, poté potřebujeme hledět, potřebujeme Boží proměnu, ne naši imitaci

– zároveň však srov. Ř 8:1-13; „nepečovat o tělo“ neznamená ubližovat svému fyzičnu, ale díky Duchu žít podle Zákona; nelze bez sebekázně

– „[ne]vyhovovali jeho žádostem/chtěním/chtíčům“ – cílené „chtělo by se mi [dát si, spát, atd.], ale NE“ (jedna z point Adventu) – a to je oblékání Krista, sebeobětujícího Mesiáše, sebezapírajícího Boha

2. svědek: Evangelium: Mt 21:1-13

– příchod Ježíše do Jeruzaléma; prohlašován za Krále; Ježíš jako kněžský Král kontrolující svůj dům a vyhlašující soud proti němu skrze modlitby církve (v. 14-21); stručně:

– v. 1-3 – „na Olivové hoře“ – Ježíš posílající učedníky z Hory nanebevstoupení, z hory spojené s Jeho nebeskou autoritou; stejně posílá i nás dnes, abychom Mu připravili cestu

– „Betfage“ = „Dům nezralých fíků“ – Jeruzalém má nezralé fíky (v. 18-21), nenese ovoce, a tak je proklet; Betfage také „nezralá“, nepřipravená, nenesoucí náležité ovoce, ale činí pokání a přijímá Ježíše

– „dva učedníky“ – dva svědci obžaloby proti Jeruzalému; zároveň: dříve v evangeliích posláni hlásat pokání a Boží Království; nyní „konkretizováno“ jako hlásání Ježíšova Panství („Pán je potřebuje“); Pánovo Jeho slovo je zákon, který překračuje „ale to je moje“, a patří Mu všechno, jelikož je Stvořitel všeho

– v. 4-5 – naplnění Za 9:8-9: širší mesiášské proroctví, ale alespoň stručně:
– v. 8 – Hospodin přicházející do svého domu, vidí útlak a odstraní ho;
– v. 9 – Hospodin přicházející jako oslavovaný Král míru;
– v. 10 – nastolení míru, pokojná vláda nad národy;
– v. 11 – ustanovení smlouvy v krvi, vysvobození z modlářství;
– v. 12-14 – Hospodin bojující skrze svůj lid a svého Syna (Šíp);
– v. 15-17 – Hospodin přebývá s lidem, střeží ho a oslavuje, Jeho lid válčí skrze uctívání, skrze obilí a víno

– naplněno na Pánově příchodu, ustanovení Nové smlouvy a životě Církve

– v. 6-7 – Mk 11:5-6 ukazuje, že došlo k interakci; uznání Ježíšova Panství, Jeho panství delegováno autorizovaným apoštolům, žádné „ať si přijde sám“

– v. 8 – „rozprostřeli svá roucha“ – roucho jako symbol úřadu/člověka, poddanství Králi; rozprostírání rouch na jediném dalším místě v Písmu; 2. Kr 9:1-13, kde Jehú jako Hospodinův Pomazaný Král vybíjí achabovský dům bezbožníků a modlářů a Jezábel; pomsta krve Hospodinových proroků, není, kdo by pohřbíval – vše se naplňuje v Pánu a pádu Jeruzaléma; Ježíš jako větší Jehú = „On je Hospodin“

– „palmové větve“ spojené se svátkem stánků, kdy se přináší 70 obětí jako sklizení národů (např. Lev 23:40); zároveň:

– Bůh jedoucí do války ve větvích – 2. S 5:17, 23-25; zde Davidův Bůh i Davidův Syn přichází, aby vedl válku k odstranění zla a modlářství a sklizení národů

– v. 9 – Ježíš vyhlášen za davidovského krále; „požehnaný, který přichází“ i „Hosana“ (= „zachraň teď“) odkaz do Ž 118:20-29 (v. 25) – mesiášský žalm volají po nedůvěře v přední muže; v. 20 –Hospodin přichází v záchraně; v. 22-23 – Boží záměr zavržení Mesiáše, na kterém postaven nový chrám; v. 24-27 – nové ustanovení svátku a nových obětí

– v. 10-13 – srov. 14-16, kde Pán vyznáván jako Hospodin Ž 8:3; buď přijetí Pána jako Boha a jako Božího posla zároveň, a nebo odsouzení

– „zatřáslo“ – počátek Božího soudu nad Jeruzalémem; dále v Mt 27:51-53, kde odhalena prázdnota chrámu a otevřena cesta do nebes; v Mt 28:4, kde strach stráží ze vzkříšeného Krista; v Mt 12:26, kde Bůh otřásající světem (a především Jeruzalémem) v odpovědi na uctívání Církve; a ve Zj 6:13, kde obraz soudu nad Jeruzalémem; Pánovo dílo jako vítězství nad smrtí a hříchem, které ztělesněné v odpadlictví Jeruzaléma

– „v chrámě prodávali“ – jen zde a v Mt 25:9, kde obchodníci, k nimž poslány pro olej pošetilé panny, které nevejdou na ženichovu svatební hostinu; „vyhnal“ – v Mt jen zde a v Mt 8:16, kde vyhánění démonů; jeruzalémský establishment jako démonický a vedoucí do záhuby

– „směnárníky“ – za (zkorumpovaný) poplatek měnící „pohanské peníze“ za „židovské“ na platbu do chrámové pokladny (kov za kov); reálně bránící plnit povinnost vůči Bohu, a tak zneužívají zbožnost druhých na vlastní obohacení

– „sedadla“ – „katedra“ – jen zde a „mojžíšův stolec“ v Mt 23:2 (kde obžaloba establishmentu)

– „je napsáno…“ – odkaz na Iz 56:3-7 (shromáždění národů věrných smlouvě, nové kněžství); ale místo toho Jer 7:11 (Hospodin vidí, srov. Za 9); Jer 7:2-15 – Ježíš jako větší Jeremiáš; příkaz pokání z bezzákonnosti; Chrám je úkryt lupičů, ne nutně konání loupeže, místo, kam se utéct před důsledky hříchu; zlo v Chrámu i kolem něj; přicházející soud