Spásná milost, milost, která zachraňuje, je podle apoštola Pavla milostí, která dělá mnohem víc, než že by jen přikrývala naše hříchy – je to milost, která nás vychovává ke zbožnosti a spravedlnosti, k věrnému životu v církvi, k tomu, abychom vynikali v dobrých skutcích a podíleli se na Božím díle ve světě.

Kázáno v Karlových Varech 31. 8. 2025.

1. svědek: Epištola: 1. Korintským 15:1-11

– v. 1 – nový oddíl, napříč kapitolou obhajoba fyzického vzkříšení a jeho ústřední důležitosti pro apoštolské sdělení; srov. 1. Kor 15:11-34, obzvl. v. 14-17

– v. 1-2 – „evangeliu, skrze něž zachraňováni“, pokud „se ho držíte“ – jádro apoštolského sdělení, to, co nesmí být změněno, jinak zapření víry

– „uvěřili nadarmo“ – srov. 1. Kor 3:5; 15:11, kde „uvěření“, Pavel nerozlišuje „pravé a nepravé“ uvěření, „bratři, kteří uvěřili nadarmo“, ne „kteří neuvěřili“

– „definice spásných přesvědčení“, „Pavle, čemu věříš?“; katechetické ozvěny napříč pasáží;

– v. 3-5 – forma vyznání víry/katechismu; „předal, co přijal“ – „tradicoval, co bylo tradicováno“; Pavel se vykresluje ne jako originální teolog/původce sdělení, ale jako předávatel tradice; srov. v. 8 – část zjevení, ale velmi zjevně část i „apoštolská tradice“, pro Pavla jako jednolitý, nerozdělitelný proud; jaké sdělení?

– „Kristus zemřel za hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem“ a možná „zjevil se Kéfovi a Dvanácti“; evangelium, že Ježíš je Kristus a podle proroctví a předobrazů Písem zemřel, byl pohřben a vstal; dost těžké odsoudit fackovací panáky, že „nemají/popírají evangelium“; podrobněji:

– „Kristus“ – Boží pomazaný světovládce, davidovský král, nositel smlouvy, Hospodin přicházející ke svému lidu, atd.

– „zemřel za naše hříchy podle Písem“ – „kvůli hříchům“ či „s ohledem na hříchy“; obecné vyjádření, do kterého nelze večíst konkrétní teologii usmíření (ne „jako zástupná oběť“)

– „podle Písem“ – ne jen např Iz 53, ale Kristus jako smysl veškerých Písem:
– Sémě drtící hadovu hlavu
– Ábel jako nespravedlivě zabitý kněz
– milovaný syn Josef vyvýšený skrze smrt
– jedené oběti vystupující do oblaku Boží přítomnosti
– Samson zabíjející Pelištejce…

– „pohřben a třetího dne vzkříšen podle Písem“ – vysvobození ze smrti po 3ách:
– Josefovo sestoupení do smrti a zpět do života tři dny daleko
– Judův syn ze smrtícího Támařina lůna po třech měsících
– číšník povolaný z vězení za tři dny
– Josefovi bratři povolaní z vězení za tři dny
– Mojžíš zachráněný ze smrti po třech měsících
– Exodus Izraele jako cesta dny 3 daleko; atd. atd.

– „zjevil se Kéfovi a Dvanácti“ – apoštolové (a tedy církev) jako autoritativní nositelé sdělení; velmi základní sdělení: „světovládce Mesiáš Ježíš zemřel za hříchy a vstal z mrtvých, o čemž jsou veškerá Písma, a církev vám o tom říká“

– podobná shrnutí např. Ř 10:8b-15; L 24:25-27, 45-46

– v. 5-8 – důraz na svědectví církve a na historičnost vzkříšení (ne osobní náboženský prožitek nebo halucinace); v. 5 – „Kéfovi a Dvanácti“ – napříč synoptiky, zároveň jedinečné zjevení Petrovi (L 24:34-40) před ostatními z Dvanácti (11)

– v. 6 – „pěti stům“ – jediná zmínka v NZ, ukazatel na mnohem větší kulturu církve, která je vyjádřena v Písmech, ne omezena Písmy

– v. 7 – „Jakubovi“ – „Jakub, Pánův bratr“ (Ga 1:19), Pánův blízký příbuzný a vedoucí jeruzalémské církve (Sk 12:17; 15:13); „všem apoštolům“ – širší kategorie než dvanáct (např. Sk 14:14)

– v. 8 – „naposledy“ – i „jako poslednímu“; zjevení na cestě do Damašku (Sk 9:3nn); výjimečné zjevení, jelikož jediné pověřující po nanebevstoupení; Pavel jako „poslední apoštol“; srov. Ef 2:20 a 1. Kor 3:10-13, kdy už se znovu nepokládají základy

– „nedochůdče“ – „potracený plod“/ „předčasný porod“, srov. Ga 1:15-18 – apoštolové 3 roky s Ježíšem, a tak dochůdčata, Pavel si „dodělával těhotenství“?

– v. 9 – srov. Ef 3:8; 1. Tim 1:15-16; Pavel (napříč životem víc a víc) vědom své nehodnosti; zároveň srov. 1. Kor 4:1-3; „Jsem ubožák, ale mám velký poklad.“

– v. 10 – základní křesťanský prožitek; vše dobré je z Něj, a proto se musíme namáhat a snažit; ne kontrast „milost vs snaha“, ale ruku v ruce, srov. Ti 2:11-14

– „usilovně pracoval“ – „vyčerpával, ubíjel se“; náležitý křesťanský život je život vyčerpanosti ve službě Bohu a bližním; jestli jsme večer na umření, dělali jsme to správně

– „Boží milost, která byla se mnou“ – srov. Fp 2:12-13; nicméně, důraz ne na „On v nás“, ale „my s Ním“, srov. 1. Kor 3:9 („synergoi“); 2. Kor 6:1 („synergotens“); „spolupráce s Boží milostí“ jako nejen biblická, ale pavlovská

– v. 11 – a tak hlásají apoštolové; základní poselství o Mesiáši, který je (nevyhnutelně typologickým a alegorickým) smyslem Písem, trpěl kvůli hříchům, třetího dne vstal a hlásá ho Církev (v níž je první Kéfas), která ze všech sil spolupracuje s Boží milostí

2. svědek: Evangelium: Lukáš 18:9-14

– srov. L 17:20-18:17; blíží se několik těžkých dekád, jak být věrní? řešením je vytrvalá, ustavičná modlitba, pokorná kajícnost a dětská důvěra; vdova jako příklad vytrvalé, neustálé modlitby, celník jako příklad pokory, děti jako příklad důvěry

– v. 9 – farizeus jako příklad/ztělesnění pýchy a „pohrdání“; zároveň „pohrdají“ vojáci Ježíšem v L 23:11, a proto odsouzení nejen odpadlých Židů, ale i Říma

– podobné interakce už dříve:
– L 10:25-30+ (dobrý Samařan; spravedliví ti, kdo usilují žít samaritánskou lásku);
– L 11:39-43 (uznání dobrých skutků, ale kritika pyšného přístupu a ignorování závažných věcí);
– L 14:1-14 (na Mesiášovu hostinu zváni pokorní a nehodní, ne přední muži)

– L 16:13-20+ (boháč a Lazar)

– => Izrael potřebuje činit pokání; a pokoření v pokání je aktivní, srov. L 18:14, srov. L 19:1-10 (Zacheus)

– v. 10 – uznávaný přední muž lidu, který považován za zbožného (a praktikuje mnoho zbožnosti), vs. výběrčí daní, kolaborant, který velmi pravděpodobně podvádí (srov. Zacheus)

– v. 11-12 – „postavil“:
– běžná pozice modlitby (Mk 11:25)
– „Bože, děkuji Ti“ – správné Soli Deo Gloria, správné verbální uznání, že „Boží milostí jsem to, co jsem“
– „dvakrát týdně se postím“ – praxe, kterou předepisuje Didaché
– „platím desátky“ – správně, jak uznává i Ježíš (L 11:42)
– měli bychom si vzít z praxe, půst a desátky/almužny jako zbraň proti chtíči a chamtivosti

– v. 13 – „stál opodál“ – „opodál“ v Lukáši Lazar (16:23), celník zde (L 18:13), Petr (L 22:54) a Ježíšovi následovníci a ženy u kříže (L 23:49)

– „projev milost“ – „buď smířlivý [skrze oběť]“; jediný způsob, jak být přijatelný, je skrze prostřednictví někoho jiného; „hříšnému“ – v L 15:7, 10 (srov. 4-10); L 19:7; ujištění o radostném Božím přijetí a stolování

– v. 14 – „sestoupil“ – srov. Zacheus v L 19:6

– „ospravedlněn“ – na rozdíl od těch, kdo se snaží se ospravedlnit v L 10:29 (kdo je můj bližní) a L 16:15 (děláte se spravedlivými, ale Bůh zná vaše srdce)

– „kdo se povyšuje, bude pokořen“ – už dříve v L 14:11 (hostina) a Janovo kázání v L 3:5