Když byl Pán Ježíš Kristus předložen Bohu v Chrámu, nejen, že se tím naplnil nespočet starozákonních proroctví, ale Pán tím byl zjeven jako nový, větší Samuel, jako Boží Beránek, jako Světlo národům, jako Ženich svého lidu. Co se v tomto kontextu máme naučit od Simeona, od Anny a od Blahoslavené Panny Marie?

Kázáno v Karlových Varech 2. 2. 2025.

1. svědek: Epištola: Mal 3:1-5

– v. 1-5 – odpověď na Mal 2:17; 2 cynické námitky/stížnosti: „Bůh nerozlišuje mezi dobrými a zlými“, „Kde je ten Bůh spravedlnosti?“

– absurdní drzost, jelikož srov. Mal 2:11-16 –Boží lid sám nevěrný: v. 11 – manželství s nevěřícími; v. 13, kde dojemná náboženská gesta, zatímco v. 14-16, kde bují rozvody; a ve v. 17 se dokonce odvažuje stěžovat Bohu, jak je to ve světě hrozné a že On s tím nic nedělá, a tak Bůh přijde a bude soudit je (v. 5)

– srov. Am 8:18-23; Boží lid znovu a znovu rychle vidí hřích venku, ale pomalý k tomu vidět hřích uvnitř; a co my?

– v. 1 – „svého posla“, srov. Mal 3:22-24, elijášovský posel, který vede Boží lid k věrnosti vůči zjevenému zákonu

– „připraví cestu“ – srov. Iz 40:3-5 – „přede Mnou“ = „Hospodinova sláva“ a „Hospodinova ústa promluvila“, a tak posel připravuje cestu Hospodinově Slávě a Slovu, které jsou Hospodin

– „Panovník, kterého hledáte … Posel smlouvy“ – posel, který přijde před Hospodinem, je poslední svého druhu; po něm už jen Hospodin poslaný od Hospodina jako definitivní Posel; příchod „do svého Chrámu“, zdůrazněno, že Hospodin poslaný od Hospodina

– „jehož si přejete“ – odkaz do 1. S 9:20; Mesiáš, který je Hospodin přicházející od Hospodina, jako král Izraele spojený se třemi dny

– v. 2-3 – Mesiáš přichází a pročišťuje Boží lid; „posadí se“ – L 2:46; Mk 12:41 atd., kdy Pán sedí v Chrámu a pročišťuje Boží lid svým učením a dělá si z nich přijatelné kněží; srov. 1. Pt 1:6-9; 2:4-9

– v. 3-4 – důraz na „přídavné oběti“ – oběti z obilí; pročištěný kněžský lid přináší obilnou oběť, tedy Eucharistii; srov. Mal 1:11

– „v letech pradávných“ – také „východních“, oběti z východu, a tak, mimo jiné, mudrcové a všichni, kteří se vracejí na západ do Edenu k Bohu

– v. 5 – „svědkem“ – svědek zároveň i primární vykonavatel trestu

– výčet 6 nebo 7 hříchů napříč spektrem; 1) čarodějnictví/okultismus/drogy; 2) cizoložství (srov. kontextů rozvodů, další manželství?); 3) lživá přísaha (zároveň „žena smlouvy“, 2:14); 4) útlak podřízených a (7?) společensky znevýhodněných; 5) křivda/odvracení nežida, který se chtěl usadit v zemi a žít podle boha; 6) bez strachu před Bohem; ale Bůh řeší a přináší soud a sedmičku (spočinutí), či soudí a řeší plnost hříchu

– důraz na společenskou i osobní morálku; kněžství a oběti i etika; ne posvátné/sekulární, ale poslušnost všude

2. svědek: Evangelium: L 2:22-40

– v. 22 – „dny jejich očišťování“, srov. Lev 12:1-4; 40 jako číslo soužení a zkoušky (v pustině), jako „noc“ SZ věku; 7 (plnost) +33 (Pánův věk při ukřižování; podle L 3:23 začal službu ve třiceti a trvala c. 3 roky) = očištění matky

– „naplnily dny“ – srov. Ga 4:4-5, Ježíš přicházející v plnosti času z ženy, kterou je Marie i Církev, Zj 12:1-5 (církev a Marie)

– „aby Ho postavili před Pána“ – malé dítě???? – v 1. S 1-2 byl menší Samuel „přiveden před Pána“ a sloužil „před Pánem“ jako kněz; později v kapitole 12letá návštěva v Chrámu, kde Pán větší Samuel, ale už i zde

– v. 23 – srov. Ex 13:2-3, 13; Num 3:13; 8:17-21; exodové očištění; očištění spojené se zástupným beránkem; očištění spojené s ustanovením Prvorozenství jako prostřednického kněžství; Pán Ježíš jako Boží Beránek a Prvorozený Syn – Kněz

– „nazván svatý Pánu“ – naplnění L 1:35; Ježíš předložen stejně jako Samuel, aby byl jedinečný Synem v Chrámu, knězem/králem/prorokem atd.

– v. 24 – Lev 12:6-8 – ne morální, ale ceremoniální čistota; zvláštní davidovský král, jehož pokorná a chodá matka dává hrdličky nebo holoubata
– Marie však na své očištění zároveň přináší dokonalého Beránka, ač „její prostředky na Beránka nestačí“, neboť dokonalého Beránka musí ho poskytnout sám Bůh (Gen 22:8, naplnění Abrahamova proroctví); skutečně královská oběť Beránka a dvou holoubat

– v. 25-32 – „očekávající potěšení“; bezprostředně očekávání znovu-ustanovení davidovského království, srov. L 1:71; 2:38; Sk 1:6; atd.;

– srov. Ž 119:81-82 – Slovo přináší spásu a potěšení;
– Iz 40:1-5 – Hospodinovo slovo přinášející potěšení, zaplacení za viny, Bůh přicházející k lidu, zjevení Boží slávy a záchrany pro všechny lidi, protože Hospodin promluvil;
– Iz 52:8-10 – Hospodin přicházející ke svému lidu do Jeruzaléma, aby ho potěšil, a zachraňující všechny národy;
– Iz 61:1-3 atd.

– v. 26-30 – Simeon si pod vedením Ducha „přivlastňuje“ Ž 91:16; „Šimeon“ („Ten, který slyší“) se setkává se spásou; obrazem všeho „slyšícího“ lidstva (zdůrazňuje všechny lidi a národy), které očekává Mesiáše

– v. 26 a 30 – Pánův Mesiáš = Pánova záchrana = „Hospodin zachraňuje“ (Ježíš)

– v. 27-28 – „podle obyčeje zákona“ – zdůraznění Pána jako naplnění SZ; výzva „poslouchejte SZ ozvěny“; srov. v. 39

– v. 28 – „vzal“ = „přijal“; „dobrořečil Bohu“ – přijímání Krista s díkůvzdáním Bohu, které v L 9:16 a 24:30 při vysluhování eucharistie; Pán jako eucharistický chléb

– v. 29 – ozvěna Gen 46:30; vzkříšený milovaný Syn, který dává chléb světu; zároveň Hospodinova tvář

– v. 31-32 – „všech lidí“ či „všech národů“; Mesiáš jako Spasitel všech lidí a národů; srov. L 3:6; Iz 42:5-7 – smluvní záchrana a vysvobození národů; Iz 46:13; 49:6; Iz 60:1-3 – Šimeon vidí Ježíše, ale říká, že vidí Hospodinovu slávu (srov. Ef 5:14)

– spása se narodila do světa, a tak můžeme přijmout smrt, Fp 1:21-23; smrt už neděsí (Žd 2:14-15), ale cesta k pokoji, L 1:29

– v. 33 – Josef milostivě nazván Pánovým otcem; rodiče rostou v pochopení, a tak vidíme, že je potřeba vyučování Duchem obdarovaného/směřovaného Naslouchajícího a milost, abychom pochopili

– v. 34 – „pád a povstání mnohých“ – srov. L 1:47-55 (51-53), Ježíšův příchod znamená zásadní politicko/společnsko/náboženský zvrat, píseň Chany v 1. S 2 (píseň o Božím pomazaném tváří v tvář náhradě nevěrného kněžstva); srov. 1. Pt 2:6-8

– „pád“ jen zde a v Mt 7:27, kde velký je pád; „povstání“ = „vzkříšení“ (42 x); národní i osobní vzkříšení;

– v. 34 – „znamení, jemuž bude odpíráno“ – Mesiáš, proti kterému je vzpoura Iz 50:4-9; 52:13-53:12 atd.; Ž 118:21-24 atd.

– v. 34-35 – „tvou vlastní duší pronikne meč“; zjevná úroveň Mariiny bolesti (u kříže J 19:25-27);

– nicméně, srov. Žd 4:12-13: kontext soudu, „meč“, „proniká“, „duše“, „myšlení srdce“; L i Žd pravděpodobně napsal Lukáš; v Žd 4 souzeni jednotliví věřící i Boží lid, v L 2 souzena jednotlivá Marie i Boží lid; Boží lid skrze Marii „tvé srdce, za účelem zjevení myšlení mnohých srdcích“; úzké spojení a ztělesnění Božího lidu v Marii, tak jako Zj 12:1-5 (a J 19:25-27)

– v. 36-37 – „prorokyně Anna“ – stejné jméno jako Chana v 1. S 2; další Chana v chrámu u zázračného Samuele; krom reálné postavy představující věrný Izrael; Anna = „Milost“, Fanuel = „Boží tvář“, Ašer = „Šťastný, Požehnaný“, přebývá v Chrámu a věrně slouží Bohu dnem i nocí

– vdova už dlouho bez manžela (Bůh dlouho nepřítomný v Chrámu); „vdovou byla do 84 let“ = přestala být vdovou (jako „byla svobodná do svých 23 let“), Anna s příchodem Ježíše (který je opakovaně nazýván Ženichem; např. L 5:35) přestává být vdovou; 84 = 12 (kmenů) x 7 (plnost)

– „služba“ půstem a modlitbou v L 1:74; 2:37; 4:8; monastický/asketický důraz služby Bohu; srov. J 4:23-24; v noci i ve dne, v SZ i v NZ

– v. 38 – Kristus je dosvědčen dvěma svědky, mají Ho hlásat muži i ženy, slyšící pohani i šťastný a věrný Izrael; hlásání při díkůvzdání Bohu, srov. 1. Kor 11:26, „Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“

– v. 39-40 – Pán dorůstá do dospělého kristovství; „Nazaret“ – podobně jako „větev, výhonek“, srov. Iz 11:1

– Ten, který je světlo, jde „do Galileje“ (srov. Iz 8:23-9:6); „dítě rostlo a sílilo“+ (následná konfrontace [nevěrných] v chrámu), srov. 1. S 2:21 (stejné označení chlapce) + následná konfrontace nevěrných v chrámu